Mr. Cold

67.

Nell

Asi půl hodinu jsem se procházela v parku na čerstvém vzduchu, snažila se uklidnit a dát si vše co se v práci odehrálo dohromady. Poté jsem se rozhodla opět vrátit zpět na pracoviště. Vešla jsem dovnitř a jakmile si mě ostatní všimli, zpozorněli. Zdárně jsem ignorovala jejich pohledy a beze slova přešla ke svému místu.

,,Máš jít za šéfem, je tam i ten Styles,, Oznámí mi Clare, jedna z mých spolupracovnic. Bez odpovědi se tedy rovnou vydám do kanceláře mého nadřízeného. Je mi jasné, že si jdu pro výpověď, protože pokud tam je Harry, nic jiného mě ani nečeká. Po zaklepání tedy vejdu dovnitř a naskytne se mi pohled na toho muže a Harryho v křesle.

,,Posaďte se prosím,, Poručí mi James a já tak samozřejmě udělám. Sednu si tedy do křesla vedle Harryho a naproti Jamese.

,,Takže... To co se stalo před pár chvílemi je samozřejmě neomluvitelné. Naštěstí pro vás mi pan Styles vše uvedl na pravou míru a vysvětlil, tudíž vás nevyhodím,, Řekne a mé srdce se náhle zastaví. On mě nevyhodí. Proboha tak moc se mi ulevilo.

,,Děkuji pane, já... Moc se omlouvám už se nikdy nic podobného nestane slibuji,, Řeknu pohotově.

,,Mně by jste se omlouvat neměla,, Řekne a stočí pohled směrem k Harrymu... No super.

,,Promiň-te,, Řeknu jednoduše a stočím pohled zpět k Jamesovi.
Harry pouze jemně přikývne.

,,Tak a teď si sbalte a běžte domů. Myslím, že potřebujete odpočinek. Potřebuji tady někoho kdo bude lákat mužské zákazníky,, Řekne a usměje se na mě. Já mu úsměv opětuji, ale pak se do toho vloží Harry.

,,Já vás odvezu, přeci jenom je tam velký déšť a vy byste zmokla,, Promluvil a rychle se zvedl z křesla. Byl naštvaný.

,,To je milé, ale já mám deštník, děkuji,, Hraně se na něj usměji, rozloučím se s Jamesem a odejdu z místnosti...

Harry

,,No tak tedy naschledanou a byla čest, že jste zde přišel a ještě jednou se omlouvám za tu nepříjemnost,, Promluví na mě ten protivný chlap. Opravdu mě štve. Vždyť on s Nell flirtoval, a přede mnou... A ona si to nechala líbit! Už jsem mu na nic neodpověděl a prostě vykročil z místnosti. To snad není pravda! Ona vážně do té bouřky šla místo toho, aby jela se mnou. Vydal jsem se tedy autem po cestě, po které jsem předpokládal, že půjde. A taky jsem se nemýlil, protože zachvíli jsem ji dostihl, celou promočenou a jak jinak než bez deštníku. Přibrzdil jsem tedy u okraje cesty a jel krokem.

,,Nastup si,, Křiknu na ni a ona se na mě otočí. Ale opět se projeví její tvrdohlavá stránka a odvrátí zrak a pokračuje dál.

,,Nell! Okamžitě si nastup!,, Zakřičím na ni a ona se zastaví.

,,Ne!,, Křikne nazpět, ale hned co někde v dáli uhodí blesk a následně zahřmí, ani jsem to nestihl zaregistrovat a už sedí u mě v autě. Trochu se pousměji nad jejím strachem a také nad tím, že jsem dosáhl toho, co jsem chtěl. Opět.
Rozjedu se tedy a zamířím k ní domů.

,,A abys věděl, nastoupila jsem jenom proto, že se bojím bouřek a ty to víš,, Řekne vážně a zároveň s tím, aby měla jistotu, že jsem to opravdu pochopil správně a nemyslel si něco jiného.

,,Já vím,, Řeknu s náznakem ironie v hlase. Po deseti minutách cesty v tichosti a bez toho, aby kdokoli z nás promluvil, zastavím před jejím bytem v klidné ulici. Zůstaneme jen tak mlčky sedět a vnímáme jen toho druhého s myšlenkou co říct.

,,No... Tak díky za odvoz a... Promiň za to co se stalo v tom obchodě a taky díky, že ses mě zastal. Ať už jsi řekl cokoli,, Promluví nakonec a sklopí pohled.

,,No jo... Nevěděl jsem, že máš takovou páru,, Zasměji se a mohu znovu po tak dlouhé době slyšet její zvonivý smích a úsměv na tváři. Podívám se na ni a ona na mě... Nemohu se jí přestat dívat do očí. Jsou tak dokonalé, jako ona celá.
Nepatrně a pomalu se k ní nahnu tak, abych jí svým činem neodradil. Když vidím, že se neodtáhla, pokračuji až se naše nosy témeř dotýkají. Nemohu přestat těkat pohledem mezi jejíma očima a rty, které bych chtěl tak moc políbit. Nahnu se k ní ještě o trochu víc a když už se naše rty skoro dotýkají, začne hrát v mé kapse vyzvánění mého mobilu. V tu chvíli se znovu odtáhne a já mám sto chutí toho člověka co mi právě volá zastřelit! Okamžitě to típnu, ale když uvidím, že si už odepíná pás dojde mi, že celá chvíle a atmosféra je zničená. V duchu si zanadávám a podívám se na ni.

,,Počkej,, Řeknu když už vystupuje z auta načež se mírně usměje, ale i smutně?

,,Měj se Harry, děkuji za svezení a... Pozdravuj přítelkyni,, Řekne a zavře dveře. Zamíří do vchodových dveří a než je zavře, ještě naposledy mi mávne rukou a zmizí za stěnami jejího bytu.
Sakra! Teď mě tak štve, že mě s Monicou viděla! Musím se jí zbavit.
Vlastně nevím co chci. Chci Nell získat zpět? Popravdě ani nevím proč se tak chovám. Možná k ní pořád něco cítím...