That Boy || One Direction FanFic

chapter four

V autě nestihlo být ticho. Danielle vyprávěla svému otci všechno ze zákulisí soutěže a k jejímu příjemnému překvapení, Max to celé sledoval. Dokonce si kvůli tomu zaplatil onu televizi, která X-factor vysílala. Sice dívka měla ještě ze svého otce trochu strach a v několika prvních hodinách sebou cukla při každém jeho pohybu, ale postupně se uklidnila, a odhodila svůj strach. Uvolnila se, a nemohlo to být lepší.

Jako první zastávku si udělali jeden malý nevýznamný zámek nedaleko jejich domu. Sice nebyl tak moc známý, ale byl o to krásnější. Nástěnné malby, dochovaný dobový nábytek a stále tam žili potomci původního majitele. Jejich historie... Dýchala v chodbách a pokojích tohoto zámku.

Danielle v onom zámku skoro pobíhala a hltala každé slovo, které průvodce řekl. Chovala se trochu jako malé dítě, ale byla u toho rozkošná. Max si jí představoval jako malou holčičku v šatičkách a těmi roztomilými culíčky, které nosila.

Prohlídka pro nelibost hnědovlásky skončila a s jejím otcem ještě prošli všechny obchůdky, které se u hradu nacházely. Stánky s trdelníky, horkou čokoládou, se suvenýry a se spoustou dalších věcí. Max Danielle koupil všechno, na co si ukázala. Když už měli vše, nastoupili do auta a jeli dál

Pokračovali, ale jenom spíše po těch známějších místech. Sice to bylo riziko, že Danielle někdo pozná, ale oni na to zapomněli. Užívali si rodinný čas, jako otec s dcerou. A Max se doopravdy snažil se všechno napravit.

Zrovna byli uprostřed cesty na jejich další a poslední zámek před tím, než si najdou hotel a ubytují se. Tuhle cestu si společně naplánovali na týden, a dívka úplně zazdila fakt, že Niallovi slíbila, že se hnedka vrátí. A Lucile měla taky starosti. Ale bohužel, jak Max, tak i Danielle si nechali své telefony doma, a tak dívka nemohla své kamarádce zavolat a sdělit jí vývoj událostí.

„Danielle?" Přerušil jí Max v půlce jejího vyprávění jedné příhody s Niallem a kuřetem. „Co přesně je ten Niall?"

Dívka chvilku nechápala jeho otázku, ale poté odpověděla: „Kamarád. Je to kamarád, proč?"

„Já jenom že o něm pořád mluvíš," usmál se. „Ale pořád."

„To není pravda," ohradila se Danielle, ale Max vytáhl záznamník a pustil jí několik jejích uplynulých vět. A vlastně skoro v každé větě opakovala blonďákovo jméno.

„No a co. Když vyprávím zážitek s ním, tak prostě používám jeho jméno. To je normální," snažila se i trochu samé sobě namluvit, že o Niallovi mluví naprosto přiměřeně. Její otec se usmál, ale dál to nekomentoval. Věděl svoje.

Danielle se opřela a snažila se soustředit na míhající se krajinu kolem, ale do její mysli se pořád vkrádala ona myšlenka a otázka v jednom: „Je pro ni Niall doopravdy jenom kamarád?"

Nemohla to ignorovat. Sama v poslední době cítila, že její vztah k Niallovi nebude úplně čistě kamarádský, ale snažila se tuhle domněnku zastrčit do nejspodnějšího šuplíku své mysli. Ale nedařilo se jí to.

Tyhle pocity začaly už v X-facotru, ale tehdy byla tak zaneprázdněna přípravou na soutěž, že neměla moc času se zabývat svými pocity, které byly podpořeny ještě platonickou láskou a obdivem.

Ale teď, když se Danielle nemusela stresovat, se tou otázkou zabývala čím dál tím častěji. Niall jí běhal v hlavě, až se dívka divila, že ho z toho nebolí nohy. Nedal jí ani pořádně spát a dokonce se objevoval v jejích snech.

Něco jí prolítlo před očima a ona sebou cukla.

„Danielle? Jsi v pohodě?" Otázal se její otec s obavami v hlase. Dívka se jenom podívala někam za něj.