That Boy || One Direction FanFic

character ask 1/2

„Hej!" Vykřikla jsem na celou místnost, aby se alespoň na chvilku dostala ke slovu. Byl to můj sen, být alespoň v jedné místnosti s One Direction, ale když teď jsou tady a já s nimi mám dělat interview, tak to není tak super. Momentálně se všichni snaží vměstnat na jednu sedačku, křičí u toho a úplně ignorují moje pokusy o to, aby se tenhle rozhovor někam posunul.

„Kluci!" Ztratila trpělivost i Danielle a okřikla je. Jako zázrakem se všichni uklidnili a já se na ní jenom děkovně usmála.

„Takže, mám tady od svých čtenářů nějaké otázky, co kdybych vás vyzpovídala postupně?" Navrhla jsem a všichni přikývli. „Skvěle. Tak, kdo půjde první?"

„No tak hvězdy chodí první, ne?" Ozvala se ta černovlasá zlatokopka a já jsme zaskřípala zuby. Mohli byste mi prosím připomenout, proč jsem jí dala dohromady s Niallem? Jo, aha.

„Takže ty to nebudeš," uzemnil jí Harry a ramenem dloubnul do Danielle, „měla by to být Dan."

Dívka jenom pokrčila rameny: „Fajn," usmála se, „můžeš se ptát, na cokoli budeš chtít."

Ušklíbla jsem se. Jakmile uslyší ty otázky, možná toho bude litovat.

„Tak fajn," oslovila jsem všechny ostatní v místnosti. „Vy teď běžte na chvilku ven z místnosti, tohle je mezi čtyřma očima."

„Ale notak," ozval se Louis a alespoň na chvilku si přestal hrát s Kevinem, „já chci slyšet všechno."

„Tak si sežeň hrníček a přilož ho ke zdi. Ven!" Vyhnala je Lucile a spiklenecky na mě mrkla. Tahle holka je skvělá.

Jakmile jsme s Danielle osaměly, podívala jsem se do svého bloku, kde jsem měla napsané všechny otázky.

„Než se tě začnu ptát, dovol mi jednu moji otázku. Jak se ti momentálně vede?"

Dívka se usmála: „Je to skvělý. Tour si neskutečně užívám, a i když se vyskytly nějaké komplikace, tak je to jedna velká pohádka. Jsem doopravdy moc ráda, že můžu být předskokankou kluků."

„Tak to je fajn," oplatila jsem jí úsměv, „ale teď už k věci. První otázka je od @girlfromhorror . Teď budu citovat otázku: Doufám, že tě tahle otázka moc neraní, to bych nerada, jen, kdy sis uvědomila, co k Niallovi cítíš? Byli byste spolu úžasní! Té jeho, ehm, 'milující' přítelkyni bych flákla minimálně baseballkou, a to nedokážu zabít ani pavouka!"

Danielle se sice poslední větě zasmála, ale nevypadala, že by se jí zrovna chtělo dopovídat. Očividně to pro ni bylo ještě pořád citlivé téma: „Vlastně to tady autorka ani pořádně nenapsala. Celou tuhle první myšlenku vlastně nadhodil můj táta na tom našem výletě, ale to, kdy jsme si to naplno uvědomila, bylo asi týden před odjezdem na tour. Měli jsme takový, ehm..." Odmlčela se na chvíli... „Měli jsme takový incident. Zkrátím to, skončilo to tak, že jsme se skoro políbili, dokud tam nepřišel Harry a celý to nezkazil," zasmála se. „Ale když jsem skoro cítila jeho rty na mých... To byl ten moment, kdy jsem to věděla jistě. Když jste zamilovaná, tak to poznáte. Srdce se vám rozbuší, jste nejistí, ale zároveň nejšťastnější osoba na světě, i když ten někdo o vás zavadí jenom pohledem. Třesou se vám kolena... Je to ho spousty."

Danielle na chvíli vypadala, že se přenesla do svého světa, kde s Niallem už tvoří pár a já jsme se musela usmát. Naprosto jsem jí rozuměla. A možná to bylo i tím, že je to moje takové dokonalejší dvojče.

Zatřásla hlavou a tím se dostala zpět do reality. No, pokud se dá tomuhle říkat realita: „Tak, už to víte. Ale každopádně bych Adeline někdy sejmula pálkou i já. Jenom čekám na Halloween, kdy se převléknu za Harley Quinn a potom to svedu na nešťastnou náhodu," ďábelsky se ušklíbla a já se ve své mysli smála na celé kolo. Bože, tuhle scénu musím napsat.