That Boy || One Direction FanFic

chapter eight

Od té hádky už uběhl týden, a kluci s Danielle se Niallovi s Adeline vyhýbali jako čert kříži. Neměli náladu a ani nechtěli poslouchat ty její „chytré" řeči. Ona povídala pořád... Byla jako kolovrátek, nikdy nezavřela pusu.

Kdybychom ale pominuli tyhle nepříjemnosti mezi členy One Direction a jejich předskokankou, všichni si to turné náramně užívali. Zrovna teď měli za sebou něco okolo tří měsíců turné, a právě teď byli v Dublinu.

Jakmile Danielle stanula na svojí rodné půdě, ovanuly jí vzpomínky. To, jak si tady hrála se svými prarodiči, jak moc milovala procházky po zelené přírodě a svoji osamělou houpačku zavěšenou na stromě uprostřed louky, která byla uprostřed ničeho. To místo bylo kousek za Dublinem a přitom od lidí bylo tak blízko i daleko zároveň. Milovala to tam a trávila tam skoro každou volnou chvíli, kdy mohla. I když byla hodně malá, přemýšlela skoro stejně často jako o dvacet let starší lidé.

V Dublinu už byli skoro týden, ale za tu krátkou dobu už za sebou měli dva koncerty a za několik hodin je čekal poslední v tomto měsíci. Potom dostanou zhruba dvoutýdenní pauzu od koncertů, kterou ale stejně stráví v Irsku a budou pracovat na svých nových albech a tak.

I když to všechno bylo skoro idylické, Danielle se měnila. A nemohlo za to tour, ale spíš ten šílený jídelníček, který jí management nastolil. Nemohla skoro nic, v čem byl cukr (celé dny vlastně jedla jenom semínka a pila vodu s citrónem) a bez cukru nemohla dobře snášet ty hádky s Adeline a Niallem. Trápilo jí to doopravdy hodně, a bez zmrzliny a čokolády se s tím špatně vyrovnávala.

Nedala před kluky ale na sobě nic znát. Snažila se usmívat a dělat, že je všechno v pohodě, a všichni jí to baštili. Kromě jedné osoby... Nialla.

Ten ačkoli byl pořád ještě trochu naštvaný, tak mu nemohlo uniknout, co se s jeho skoro duševním dvojčetem děje. Najednou jakoby zeslábla, a ta pozitivní usměvavá aura, kterou kdysi měla kolem sebe, taky slábla. A hlavně... Když se nabízelo jídlo, tak si nevzala ani ždibec. A to bylo sakra podezřelé.

Netrvalo mu to dlouho a přišel na to, co se s jeho kamarádkou děje. Jeho domněnka se mu potvrdila, když pod její postelí našel schované všechny sladkosti, které si na tour koupila a ještě nějaká semínka. Tohle by si Danielle do pusy dobrovolně nikdy nedala, a tak došel k jedinému závěru... Danielle uvěřila managementu, že dodržovat ten jejich stupidní jídelníček, co nebyl pro lidské tělo vůbec dobrý a který se pokoušeli vnutit i Niallovi,je v její smlouvě. A hlavně jako kdyby jí kluci neříkali, že kdyby se to stalo, že má přijít.

„Ale jak za tebou měla přijít, když se chováš jako idiot?" peskovalo ho svědomí a on si poprvé za tak dlouhou dobu alespoň částečně přiznal, že to možná přiznal.

Rozhodl se. Musí s Danielle mluvit, a to co nejdříve.

Ale jak to měl udělat, když skoro pořád byla s Lucile, která blonďákovi z nějakého pro něj neznámého důvodu bránila se na dívku jenom letmo podívat?

„Tak mysli, Horane. Mysli..." Říkal si sám pro sebe a zadumaně chodil v kruhu. Pak se zastavil, a nad hlavou se mu rozsvítila imaginární žárovička. V hlavě se mu zrodil plán.

V hlavě se mu zase ozvalo jeho přítelkyní nezmanipulované já: „Nialle, jestli zmastíš i tohle, tak tě asi už doopravdy praštím pánvičkou po hlavě."

///\\\

„Jsi si jistá, že nemá nikdo jít s tebou?" Zeptala se starostlivě Lucile, když jí její kamarádka sdělila svůj plán. Chtěla jít navštívit svoji houpačku.