That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty one

Danielle stanula před dveřmi pokoje a chtěla zaklepat. Ruka se jí ale zastavila uprostřed pohybu.

„Opravdu to chceš udělat?" Ozvalo se jí v hlavě. „Uvědom si, co tím způsobíš."

Chvíli jen tak stála a přehodnocovala svoje rozhodnutí. Je to správné? Vždyť... by to ublížilo skoro všem, ale...

Nakonec jenom zatřepala hlavou a zaklepala.

Čekala asi dvě minuty, než se dveře konečně otevřely, ale osoba stojící ve dveřích nebyla moc nadšena z nečekaného návštěvníka.

„Co chceš?" vyprskla Adeline a Danielle se trochu usmála.

„Chci si promluvit."

Černovláska si odfrkla, ale přece jen pustila hnědovlásku dál.

Jakmile Danielle vešla a dveře se zabouchly, Adeline vytáhla z minibaru skotskou a nalila si trošku do skleničky. Pak se otočila a opřela se zády o již zmíněný minibar.

„Tak, o co jde?" Zeptala se s nezájmem a napila se alkoholu.

„Jen jsem tě chtěla ujistit, že mezi mnou a Niallem nic není a..." Nemohla doříct větu, byla zaražena.

„Hej, těhle srdceryvných proslovů mě ušetři," odfrkla si Adeline, „nemám na tebe náladu. Přejdi rovnou k věci."

Danielle začala krev bublat v žilách. Pane Bože, jak já jí nenávidím. Pro Nialla, je to pro Nialla...

„Mluvím vážně. Niall je skvělý kluk a nikdy by nic takového neudělal, a tím, že mu nevěříš, mu akorát ubližuješ. Zamysli se prosím nad svým chováním a aspoň se pokus být na něj milá. On si nezaslouží, abys na něj řvala a obviňovala ho. Pochop, ten kluk tě miluje."

Černovláska ale vypadala, že Danielle vůbec neposlouchá, ale ona se nevzdávala. Nesměla zapomenout, dělala to pro Nialla.

„A navíc, když už nechceš věřit jemu, mohla bys věřit alespoň mě."

Adeline se na ní skrz sklo podívala a v tu chvíli se začala ironicky a jedovatě smát. Z toho zvuku běhal mráz po zádech a dívka se musela oklepat, když jí naskákala husí kůže. Co donutilo Adeline se takhle smát?

„A proč bych pro boha ze všech lidí na planetě měla věřit zrovna tobě, že mezi tebou a Niallem k ničemu nedošlo?"

Danielle ztuhla: „J-jak to myslíš zrovna mně?"

Adeline se vítězně usmála: „ Ale ale, naše milá, naivní a sladká Danielle. Ty si doopravdy myslíš, že máš svoje city k Niallovi tak dobře skryté? Stačil mi jeden den, abych pochopila, že tvůj vztah k němu není čisté kamarádství. A abych řekla pravdu, vůbec se mi nelíbí, že se motáš okolo mojí kreditní karty."

Hnědovláska se prudce postavila a skoro jí z uší stoupala pára. Nemohla uvěřit, že je k němu tak hnusná a že jí na něm ani trošičku nezáleží.

Adeline se ale nenechala znepokojit, a posilněná skotskou mluvila dál. „Nebudu ti lhát, na něm mi vůbec nezáleží, ať si k tobě chodí brečet, jak chce. Je mi jedno, jestli spolu budete spát, ale řeknu ti jedno, zlato. On mě jednoho dne požádá o ruku, a až si ho vezmu, oškubu ho o všechny peníze, který má a zničím ho. Nezbude mu nic."

Danielle nestačila dostat svoje city pod kontrolu a její ruka vyletěla přímo k její tváři. Za necelou vteřinu se na černovlásčině tváři zbarvoval červený flek.

„Co si o sobě myslíš, ty jedna ubohá zlatokopko?! Niall je ten nejlepší a nejúžasnější a nejhodnější kluk na planetě, tak proč on? Jsou lidé, kteří vydělávají víc než on, tak proč sis do háje musela vybrat zrovna jeho? Proč?! Co ti udělal tak neodpustitelného, že mu hodláš vyrvat srdce z těla a rozdrtit ho na miliony kousků?"

Danielle křičela jako smyslů zbavená a ani si neuvědomovala, že jí po tváři stékají slzy zoufalství. Tohle Adeline chudákovi Niallovi udělat nemohla, tohle je něco, co mu ona nikdy neodpustí a hlavně mu to nedovolí.

„Není to vůbec proti němu," nalila si další skleničku alkoholu a úplně ignorovala to, že na ni Danielle křičí a má chuť jí vyškubat všechny vlasy na hlavě, „nic mi neudělal. Je nudný, je neatraktivní, pořád naivně sní o své dokonalé princezně, v posteli je na nic... takové přerostlé děcko. Normálně bych nad ním mávla rukou, ale hej... Je jednou čtvrtinou nejúspěšnější kapely současnosti, takže..."

Danielle z jejích slov naprosto oněměla, a už neměla nic, co by jí řekla. Jenom zkoprněle spadla na židli a složila si hlavu do dlaní. Chvíli byla ticho, ale poté bylo slyšet frustrované šeptání: „Prosím, nech ho být. Dám ti tolik peněz, kolik budeš chtít, ale prosím, nedělej to."

Adeline na chvíli zůstala s otevřenou pusou dokořán. „Co to blábolí? To by doopravdy dokázala tohle udělat?"

„Ty ho skutečně miluješ, že?" Naprosto zbytečná otázka, na kterou se Adeline ani zeptat. Cítila se zvláštně, jako kdyby se v ní něco pohnulo, ale... Hned ten „vypadlý kámen" zase vrátila na jeho původní místo.

Danielle přikývla. Mohla se pokusit zapírat, ale momentálně na to neměla sílu. Myslela si... myslela si, že když s Adeline promluví, tak možná změní názor, že jí možná dojde, že Niall je něco víc, než jen kreditka, ale ve skutečnosti to zamotala a zkomplikovala ještě víc. Nejenže teď ví, co se chystá ta bezcitná ženská udělat její tajné lásce, ale ona s tím nemůže nic dělat. Ten pocit zoufalství byl k nevydržení a váha na hrudi se zvýšila. Danielle se cítila, jako kdyby se nemohla pořádně nadechnout.

„Jak sladké," pronesla přeslazeným hlasem Adeline a Danielle se na ní zmateně podívala, „jak sladké a naivní. Ty si doopravdy myslíš, že by si měla u Nialla šanci? Koukni se na sebe! Chodil s modelkami, mají o něj zájem milióny holek na celém světě! Koukni se na sebe! Malá troska, která jen předstírá, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti jen sedí v pokoji a fňuká si do ramen těch ubohých kamarádek."

Tyhle slova si Danielle zapamatovala okamžitě, byly vysloveny s takovým pohrdáním a výsměchem, že se to nedalo jen tak přehlédnout.

„Stejně nakonec skončíš jako drogově závislá zkrachovalá hvězda, na kterou si za pár let nikdo nevzpomene. Přiznej si to, Danielle," vzala její bradu a donutila dívku se jí podívat do očí, „on nikdy nebude tvůj. A víš co? Budu si užívat tvoje jeho utrpení, až mu vyrvu srdce z těla a zakousnu se do něj jako hladový lev." Pustila její hlavu a zase se postavila. „A teď vypadni."

Danielle jako ve snách poslechla a mířila si to ke dveřím s tím, že Niallovi všechno okamžitě řekne, ale Adeline jí zastavila: „A jestli se o tomhle našem rozhovoru jen slovem zmíníš, zařídím, aby se Niall dozvěděl o tvých citech a taky se osobně postarám o to, aby tě do smrti nenáviděl. A to bys přece nechtěla, že ne?"

Danielle to už dál nemohla snést. Její tváře byly od slz a hlas se jí třásl. Prudce otevřela dveře a vyběhla přímo do svého pokoje.

Adeline se spokojeně usmála. „Jeden problém z krku."

Ahojte! Já vím, dnešní kapitola je extrémně krátká, ale poslední dobou vůbec nic nestíhám a můj mozek je přepracován. Nahrávání CD s orchestrem, premiéra na dramaťáku, nějaké problémy doma a do toho ještě škola. JE toho moc, ale chci vám všem poděkovat za tu neuvěřitelnou podporu! Jste doopravdy skvělí a já jsem za vás moc ráda.

Miluju vás,

Vaše Sophie