That Boy || One Direction FanFic

chapter thirty four

Co je vlastně po smrti? Zobrazí se vám světlo na konci tunelu, louka, kde jsou vaši zesnulí příbuzní, anebo něco úplně jiného? To je podle mě individuální, je totiž možné, že se vaše představa nebude vůbec shodovat s těmi, o kterých čtete úplně všude.

Jakmile totiž hnědovláska ztratila vědomí, vnímala jen jednou za čas různé záblesky světla, barev a smíšené hlasy, co něco říkaly, ovšem jim nebylo rozumět. Poté tohle ale najednou všechno přestalo a dívka se ocitla na pláži. Na bílé pláži, kde se moře lesklo jako to nejčistší sklo na ozdobné váze. Jeho barva byla tou nejkrásnější tyrkysovou barvou, kterou Danielle kdy viděla. Nejkrásnější plán pod sluncem, nebála se to takto nazvat.

„Pod sluncem není úplně správný výraz," ozval se za ní známý hlas a dívka strnula. Pomalu se otočila, a když se ujistila, že ta osoba je opravdu on, zarazila se. Jak se sem dostal?

„Jak ses sem dostal?" Položila mu otázku, na kterou nemohla přestat myslet. Niall se jenom ušklíbl.

„No co myslíš? Tohle je tvoje nejhlubší podvědomí a upřímně mě trochu zklamalo, že tu není jídlo. Mám hlad," postěžoval si a dívka nasucho polkla. Její nejhlubší podvědomí?

„A co ty děláš v mém nejhlubším podvědomí?"

Niall se na ní skoro až výsměšně podíval: „Ach, drahá Danielle, není to jasné? Tvoje láska ke mně je tak obrovská, čistá a pravá, že se ti nenávratně zapsala do osobnosti takovým způsobem, že bez té lásky bys to ani nebyla ty. Upřímně, jsem docela překvapen touhle láskou, je nejvzácnější na světě. Jen málo lidem se stane, že potkají lásku svého života a dokáží té obrovské bolesti vzdorovat tak dlouho."

Dívka se zakuckala. Vyvalila na mladíka oči: „Lásku svého života?"

Niall se usmál: „Ale jistě. Doopravdy, tahle láska co v sobě máš je snad nejčistší, co jsem kdy viděl. Zářivě bílá, s nádechem perleťové. Kéž bys to mohla vidět, přímo to z tebe září," sklonil hlavu a ušklíbl se, „měla by sis dávat pozor, nebo to příště skončí ještě hůř."

„Jak hůř?" Vyzvídala dívka. „Vždyť... jsem umřela, ne?"

Mladík se začal hlasitě smát. „Ale drahá Danielle, doopravdy si myslíš, že takhle vypadá smrt?"

Znejistěla. Sklonila hlavu k písku, do kterého si začala kreslit různé obrazce. S růžovými líčky odpověděla: „No, já nevím. Znamená to totiž..."

„Že jsi ještě naživu," přikývnul Niall. „Ale nedávám ti moc šancí na přežití, ta zástava srdce byla docela silná."

„Zástava srdce?"

Danielle to upřímně vyděsilo. Věděla, že se jí něco stalo, ale myslela si, že jí třeba něco přejelo, nebo tak. Moc věcí si před ztrátou vědomí nepamatovala, ale doopravdy si nemyslela, že by to mohlo být srdeční zástavou. Vždyť nikdo v rodině s tímhle problémy neměl...

Mladík znovu kývl: „Abych byl přesný, jednalo se vlastně o to, že tě doopravdy skoro zabilo zlomené srdce."

Danielle se zamračila. „Zlomené srdce? To je jenom výraz pro psychický stav. Moc koukáš na filmy."

„Ale ne, tvoje tělo a duše jsou ruku v ruce, a jakmile je něco s tvojí duší nebo psychikou v nepořádku, tělo na to reaguje. Pamatuješ si na to, jak ti najednou začaly vypadávat vlasy?"

„To bylo kvůli tomu?"

Dívka tomu nechtěla věřit. Přece není možné, aby to na sebe mělo takový vliv.