That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty

Děj knihy byl zrovna v nejlepším a Danielle si skoro kousala nehty napětím, ale v tuhle napínavou chvíli někdo zaklepal na dveře. Danielle naštvaně odložila knihu a skleničku vína, otevřela dveře připravena seřvat nějaké chuligány, kteří si z ní zase dělali srandu, ale hlas se jí ale zdrhnul v hrdle, když před sebou spatřila svého nejlepšího přítele.

„Můžu dál?" Zeptal se Niall a dívka jen trochu překvapeně přikývla. Když vešel dovnitř, zatřepala hlavou, aby se probrala.

„Co potřebuješ?"

Nechtěla chodit dlouho okolo horké kaše. Jednak zrovna teď nechtěla blonďáka vidět, a druhak ta kniha byla ohromně zajímavá.

Blonďák se na ní jen smutně podíval a sedl si na gauč. „Jenom... Jde o Adeline."

Danielle přemohla chuť podrážděně zavrčet a říct, že jestli se chce bavit o ní, tak ví, kde jsou dveře. On si ale její nechuti nevšiml a dál mluvil. Jako kdyby byl duchem nepřítomný.

„Mám o náš vztah strach. Poslední dobou se už jenom hádáme, potom se zas usmíříme a pak se zase hádáme. Cítím, že se změnila. Je nepříjemná, nemá nejmenší zájem se se mnou bavit, ale za chvilku zase přileze a začíná s tím, že jsem nejlepší a tak dále. Nevím, co si o tomhle jejím chování mám myslet."

Niall vypadal jak na pohřbu, ale Danielle v duchu skákala dva metry do vzduchu radostí. Žeby si konečně uvědomil, co je Adeline doopravdy zač?

Asi minutu bylo ticho. Dívka se snažila nedávát svoje nadšení příliš najevo a přemýšlela, co by na to Niallovi měla říct. Nic jí ale nenapadalo, což vlastně nakonec ani nevadilo, protože mladík se rozmluvil sám.

„Ale zase jí miluju, a nechci se jí vzdát. Bolí to, když je na mně hnusná, ale když se vrátí s omluvou, jsem ten nejšťastnější člověk na světě."

Prosím...

„Třeba to je jenom přechodné období. Přece se říká, že každý vztah má překážky, tak jak bychom my dva mohli být výjimkou?"

Už ne...

„To je ono! Měl bych jí koupit čokoládu a udělat nějaké velké romantické gesto!"

NECH TOHO!

„Víš, co ty potřebuješ?" Utnula jeho samomluvu a připojila svůj notebook k televizi. „Disneyho."

Niall se zatvářil co nejvíc opovržlivě, jak to jen šlo. Nesnášel Disneyho pohádky a filmy. Danielle to samozřejmě věděla, ale nechtěla o tom ani slyšet. Je zaručené to, že Disneyho pohádky vždycky každému pomůžou, a můžou je klidně nenávidět sebevíc.

A mělo to i jiný důvod. Danielle doufala, že Niall zapomene na to, o čem se tu bavili a že od ní asi očekával nějakou radu, a nebude dál mluvit. Ona by to nevydržela a řekla by mu něco hodně nehezkého.

„Fajn," rezignoval nakonec Niall, „ale ne Krásku a zvíře."

Danielle na chvilku spadl úsměv z tváře a zamumlala si něco ve stylu, že on nepozná, co je kvalita, ale nakonec tam dala nejnovější animovanou pohádku, kterou ani ona pořádně neviděla. Moana (nebo v evropské verzi Vaiana, to jak chcete.).

Nalila Niallovi víno a i když věděla, že on by si dal radši pivo, tak neremcal a s vděkem skleničku přijal.

Během filmu se Niall s Danielle smáli a na chvilku zapomněli na to, co se okolo nich děje. Byli to jen normální lidé, kteří se spolu koukají na film a momentálně nic neřešili. To se ale všechno změnilo, když film skončil.