chapter eleven

609 40 0
                                    

Danielle se na ně nejdříve vykuleně podívala, ale než se nadála, kluci už seděli na sedačce a blaženě se usmívali.

„Díky, Jamesi," usmál se Louis, který seděl k Jamesovi nejblíže. Danielle se zvědavě podívala na Nialla a ten jí jenom do ucha zašeptal: „To byl Louisův nápad. Nemohli jsme tě v tom přece nechat samotnou," a mrknul na ní. Dívka ho přátelsky praštila do ramene. Tohle jí teda mohli říct.

„Když se nám kluci vetřeli do rozhovoru," usmál se James, „tak by nám mohli o Danielle něco povědět. Ona je sice okouzlující dívka, nic proti," koukl se na jmenovanou a ta se smíchem mávla rukou, „ale z toho, co jsem pochopil, tak o sobě nějaké věci zkresluje. Ale k horšímu."

„To je celá ona," přitakal Louis a rozcuchal dívce vlasy. Ta si je zase urovnala, ale vraždila mladíka pohledem. „Víte, ona má strašně nízké sebevědomí a je tak hodná a citlivá, až mně samotného to někdy děsí. V dobrém!" Snažil se hájit, jakmile ho Danielle dloubla do boku, že to už by snad stačilo. Louis ale pokračoval: „Ale nemyslete si, dokáže se taky pěkně naštvat, a to byste si potom měli rychle schovat do bunkru a doufat, že vás nenajde. A bůh vás chraň, pokud jí sníte jídlo! Jednou jsem si dovolit sníst její zmrzlinu a ona mě potom honila po době s pánvičkou."

Danielle by se nejradši propadla do země. Tohle Louis nikde neměl říkat, co si teď lidé o ní pomyslí?

James ale ani nevypadal, žeby ho to vyvedlo z míry: „Tak to si musí skvěle rozumět s Niallem, ne?"

„Ti dva jsou jedna ruka!" Potvrdil jeho domněnku Harry. „Ale ne jenom u jídla, kdybyste věděli, jak my s nima trpíme!"

„To je pravda," přitakal Liam, „jednou si řekli, že by se měli nějak zabavit a celý týden na nás stražili různé pasti. Já jsem jednou měl vlasy na modro a měli teda štěstí, že to bylo jenom slabý barevný tužidlo."

„Na to, aby to byla barva, tě moc milujeme a vážíme si svých životů," zasmál se Niall a plácl si s Danielle. Na ten den vzpomínali dost dobře a ještě oba dva si pamatovali jak Liam s křikem běhal po domě a křičel něco o karmě a jak už se polepší a nebude Louisovi schovávat Kevina.

„A co vaše životy, když jste mi do postele dali žehličku na vlasy?" Zamračil se Harry, prohrábl si svoje vlasy a ještě se otřásl z toho zážitku. Ten šok když se probudil, byl strašný.

„A co tobě, Louisi, tobě něco provedli?" Vyptával se zvědavě James a jmenovaný přikývl hlavou: „Ale samozřejmě, několikrát. Jednou mi třeba vzali Kevina a vyměnili ho za jiného holuba. To jste si proboha mysleli, že mi to nedojde?" Vyčítavě se podíval na dvojici a ti se jenom andělsky zazubili. Ještě svatozář, a člověk by uvěřil, že oni by tohle v životě neudělali.

„Ale tohle bylo oprávněně!" Hájila se Danielle. „Ty si mi vzal housle a nechal si mě v domnění, že jsem je někde zapomněla. Víš, jak dlouho jsem marně obvolávala všechny místa a arény kde jsem s nima byla nebo hrála? Infarkt jsem z tebe málem měla!" Vyčítala mu na oplátku dívka a oba dva se na sebe chvilku mračili, ale dlouho jim to nevydrželo.

James po nějaké chvíli sáhl pod stůl a vytáhl přesně sedm plácaček. Na jedné straně bylo napsáno ano a na druhé ne. A Danielle přesně věděla, co se v té chvíli bude dít.

Po chvilce kdy jim James vysvětlil pravidla, začali hrát. Byla to klasická hra, při které se jeden vlastně ptal na otázky a ostatní pomocí plácaček buď říkali ano, nebo ne.

„Jako první otázka: Obarvili byste si někdy dobrovolně hlavu?"

Danielle a Niall otočil na Ano, ale ostatní jenom zbaběle ukázali Ne.

That Boy || One Direction FanFicKde žijí příběhy. Začni objevovat