That Boy || One Direction FanFic

chapter nine

„Tak, co si dáš?" zeptal se Niall s jiskřičkami v očích, když stanuli před malou kavárničkou. V dívčině hlavě hned probleskla myšlenka, že by přece jen neměla, ale ta byla hned potlačena tou dokonalou vůní, která ji ovanula, když jí mladík vtáhl dovnitř. Byla to malá útulná kavárnička, která voněla přímo božsky a v Danielle vzbuzovala takový zvláštní pocit bezpečí. Ta vůně jí něco strašně moc připomínala, ale ani za boha si nemohla vzpomenout, co to bylo. Jako kdyby na tuhle vůni byla někde vzadu v hlavě nějaká vzpomínka, která byla ale zamlžená a nejasná. Danielle si někdy přála, aby tolik nezapomínala.

„Hm," zamručela a podívala se do nabídky, „cappuccino s vanilkovou příchutí, cheesecake s malinami a... A ten borůvkový koláček," ukázala na ony dezerty a Niall se usmál. Už se zase vracela ta stará Danielle. Ulevilo se mu, trochu se bál, že si Danielle postaví hlavu a bude dál dodržovat ten nesmyslný jídelníček.

Niall nadiktoval její objednávku slečně za pultem a přidal k tomu ještě svoji. Ta se na ně jenom divně podívala, ale bez řečí jim to všechno spočítala a hned potom jak se Niall s Danielle pohádali o tom, kdo bude platit, si vzali svoje objednávky a posadili se k jednomu nízkému stolu v takovém rohu, kde na ně nebylo moc vidět. Nestáli o to, aby je někdo viděl a hodil to na Twitter. To by potom měli na krku dav běsnících fanoušků, a to bylo teď to poslední, co chtěli.

Jakmile si sedli, dali se do řeči. Mluvili o všem. Svěřovali se jeden druhému, dělali si srandu ze všeho, co bylo alespoň trochu vtipné a málem by svedli dortovou válku, kdyby kolem nich neprošla jedna stará paní a neupustila by knihu. Danielle okamžitě zareagovala a než se stihla paní rozkoukat, dívka už zvedala knihu ze země. Usmála se a podala jí staré paní, ale omylem zavadila koutkem oka o název. Zatajil se jí dech.

„Strážce lilií," přečetla nahlas název a stará žena se usmála.

„Znáš ten příběh?" Zeptala se mile a Danielle se naplnily oči slzami.

„Aby ne," odpověděla jí s úsměvem, „moje matka ho napsala."

Chvíli bylo ticho. Stařenka si dívku důkladně prohlížela a potom se jí rozšířily zorničky: „Danielle?"

Dívka se zamračila a vrátila stařence knížku: „Promiňte," zeptala se skoro zahanbeně, „my se známe?"

Stařenka vypadala, jako kdyby se měla každou chvílí samým štěstím rozbrečet: „Ale notak. Neříkej, že si nevzpomínáš na svoji babičku."

Danielle se zarazila a Niall se skoro udusil kouskem dortu. Moment, co?

Dívka si stařenku pořádně prohlédla a poté si vzpomněla. Ta vůně...

„Babi?"

„Pojď na mou hruď," zasmála se a Danielle jí okamžitě vpadla do náručí. Svojí babičku naposledy viděla skoro před osmi lety na... Matčině pohřbu.

„To snad není možné!" Smála se stařenka. „V Dublinu je snad milion kaváren a ty zabloudíš zrovna do té mojí."

„Tohle je tvoje?" Pohotově se zeptala Danielle a její babička jenom souhlasně přikývla. „Ale za to nemůžu já. Kavárnu vybíral tady Niall," obrátila se k blonďákovi, který celou situaci jenom vyjeveně sledoval. „Nialle, tohle je moje babička Belle Felicity, moje babička z otcovy strany. Babi, tohle je Niall, můj kamarád."

„Těší mě," postavil se Niall a potřásl si s Belle rukou, „je mi ctí, že vás poznávám, paní Felicity."

Belle mávla rukou: „Nač ty formálnosti, chlapče. Nejsme v paláci. A říkej mi Belle, nesnáším, když mi někdo vyká," zasmála se a tímhle dokonale vyvedla Nialla z míry. Tohle nečekal, ale byl příjemně překvapen.