That Boy || One Direction FanFic

chapter thirty two

Od té doby co Danielle zmizela, zdálo se, že čas v Londýně plyne pomaleji. Najednou všechno trvalo moc dlouho, každé chvíle byla nekonečná a dokonce i normálně pochmurné a zamračené počasí se ještě zhoršilo. Skoro jako by dívka odvezla s sebou i všechen sluneční svit.

Niall byl první týden doopravdy vyvedený z míry a skoro nic nezvládal. Vztahy mezi lidmi, které měl rád, se bortily jako domeček z karet a on neměl odvahu zvednout telefon a zavolat té jediné osobě na světě, která mu mohla pomoci. Cítil se mizerně, a jeho zmatené pocity tomu taky moc nepomáhaly. Danielle mu chyběla, ale co bylo nejhorší... najednou jí viděl všude. A tím nemyslím jenom v novinách, kde bylo pořád vystaveno její tělo v plavkách na jedné z pláží nebo na koupalištích, ale představoval si její obličej tam, kde být neměl. Když zahlédl nějakou hnědovlásku jdoucí po ulici, viděl Danielle. Když se Adeline usmála, nemohl si pomoci, najednou viděl Danielle. Dokonce i ve velmi intimních okamžicích si představoval Danielle. Byl z toho nešťastný, už několikrát přemýšlel nad tím, jestli by si neměl obstarat nějakou pomoc. Měl pocit, že zešílí.

Zatímco on pochyboval o svém duševním zdraví, Danielle se bála o svoje fyzické. Nevěděla, co se to děje, ale najednou se sama sobě zdála zranitelnější, a náchylnější k nemocem. Cítila se zvláštně, jako kdyby její bílé krvinky nepracovaly, jak mají. Zároveň se cítila unavenější, její hlava jí bolela mnohem častěji, než bylo obvyklé. A to, čeho se nejvíce děsila, bylo to, že někdy když si projela vlasy, v jejích prstech jí zůstalo až moc. Její nádherné hnědé vlasy řídly a ona byla zoufalá. Nevěděla, co se to s ní děje, ale navštívit doktora nechtěla. Nechodila k nim ráda, a navíc by se toho od něj moc nedozvěděla, italsky neuměla ani kváknout.

Aby si trochu odpočinula, většinu svého času trávila na pláži, na kterou jezdila, anebo na koupališti. Nerada se někde vystavovala v plavkách, ale momentálně se soustředila jen na vodu a na to, jak jí může pomoci zapomenout. Chtěla, aby jí odplavila všechny myšlenky a vzpomínky. Kéž by voda takovou moc doopravdy měla...

Sara nevěděla, co si s ní má počít. Jistě, byla ráda, že za ní Danielle přijela, ale nevypadala zdravě a Italka si začala dělat starosti o její zdraví. Když jí nabízela, že klidně k doktorovi půjde s ní, dívka to striktně odmítla. Nemohla ani pořádně jíst, její tělo nechtělo přijmout nic jiného, než čistou vodu. A nenechala se o návštěvě doktora přesvědčit ani po tom, co několikrát za sebou zvracela. A co Saru děsilo nejvíc, bylo, že zvracela krev. To nebylo dobré, ale co měla dělat? Už několikrát se snažila Danielle nenápadně dostat do nemocnice, ale dívka to vždycky poznala. Dokonce, i když jí jednou zavolala sanitku, odmítla do ní nastoupit a zaplatila bez řečí pokutu za zbytečné vyjetí. Sara z ní byla nešťastná, nemohla se koukat na to, jak jí její kamarádka chřadne před očima.

Zatímco Danielle zažívala muka, Niall se pomalu dával zase zpátky dohromady, dokonce i jeho iluze začínaly mizet. Zase se usmíval a stával se z něj kluk, kterého všichni znali. Druhý týden už byl relativně v pohodě, dokonce i jeho vztah s Adeline se vrátil na starou úroveň. Měl pocit, že si zase rozumí a domníval se, že tahle jejich krize je u konce. To ale nevěděl, kde jeho přítelkyně tráví celé dny, kdy „pracuje."

Druhý týden v Římě byl pro Danielle zlomový. Sara se rozhodla nenechávat svoji kamarádku jezdit samotnou vlakem několik hodin jen kvůli tomu, aby se dostala na pláž, a pro to zaplatila hotel pro dvě osoby a vyrazila s dívkou na ozdravný výlet. Jakmile hnědovláska trávila u moře každou volnou chvilku, její zdravotní stav se začínal zlepšovat. Její vlasy zase vypadaly zdravě, zvracení nebylo tak časté, a dokonce i její chuť do jídla se pomalu vracela. Sara se snažila, aby se její kamarádka nikdy necítila sama, a proto jí brala všude, kam jenom mohla. A nakonec dokončily i onen duet, na kterém pracovaly a Danielle trvala na tom, že to musejí natočit tady, v Itálii. Prý aby ta hudba získala vážnost.