That Boy || One Direction FanFic

chapter thirty five

Bílo. Všude bílo. Jediné co dívka slyšela, bylo pravidelné pípání nedaleko její hlavy. Zmateně se podívala okolo sebe a snažila se zorientovat. Pokusila se posadit, ale její tělo vypovědělo službu, skoro se ani nepohnulo. Při sebemenším pohybu se cítila strašně unaveně a zadýchaně. Hlava jí třeštila, jako kdyby jí měla každou chvíli vybouchnout.

Když dokončila prohlídku okolí, poznala to místo. Celé bílé, polohovací postel a i ona sama byla oblečena v bílém sterilním oblečení. Nemocnice.

„Ale, tak jste se konečně probudila!" Objevil se ve dveřích doktor s nějakými papíry v ruce. Danielle se na něj chtěla alespoň usmát, ale na to se cítila moc unaveně. Doktor to poznal, a tak jí věnoval jen soucitný pohled a pokračoval: „Já vím, asi se cítíte unaveně, ale potřebuji se vás zeptat na několik otázek, abychom si ujasnili diagnostiku. Můžu?"

„Dobře," odsouhlasila Danielle a sama byla vyděšená tím, jak chraplavě a mrtvě její hlas zní. „Co potřebujete vědět?"

Doktor se posadil na židli vedle její postele. Zalistoval svými papíry a poté se začal vyptávat: „Byla jste v posledních dvou měsících vystavována nějaké stresové situaci? Nebo něco, co vám způsobovalo smutek a žal?"

Danielle se v duchu ušklíbla. „Ano."

„A smím se zeptat, co to bylo?"

Danielle si povzdechla a na chvíli zavřela oči, aby si trochu odpočinula. Mluvení pro ni momentálně bylo dost vyčerpávající. „Měla jsem takový problém, že jsem se zamilovala do svého nejlepšího přítele, ale on má přítelkyni a teď je dokonce těhotná. A já jsem citlivá po matce, asi mě to vzalo víc, než by mělo," uchechtla se. Najednou jí to přišlo absurdní. Doktor si poctivě dělal všechny zápisky.

„Tohle se nesmí podceňovat," odporoval jí doktor. „Zlomené srdce je stejně nebezpečné jako každá jiná nemoc, a to že si lidé myslí, že je to jen psychická bolest, tak tělo to ovlivňuje také. Srdce se může ze stálého stresu a smutku tak zpomalit, že nakonec se klidně i zastaví a může to končit smrtí. Vy jste měla jediné štěstí, že k vám byla záchranná služba zavolána okamžitě."

Danielle si najednou vzpomněla na ten její divný stav mysli, kde se jí objevil Niall a řekl jí vlastně úplně to samé. Cítila se... zvláštně.

„Měla jste někdy v minulosti bolesti? V oblasti hrudníku?"

Dívka si vzpomněla na něco, co jí připomínalo panický záchvat. Pomalu kývla. „Ale u toho se mi vyskytovaly i problémy s dýcháním. Byl to spíš takový záchvat, když jsem byla hodně emočně vypjatá, tak jsem se moc neovládala. Bolelo mě na hrudi, nemohla jsem se nadechnout."

Doktor se zamračil a všechno si zapsal do papíru. „Tohle nebyl panický záchvat. Jestli jste měla tyto problémy v budoucnu tak je jasné, že to byly příznaky syndromu zlomeného srdce."

Danielle se zasmála: „Syndrom zlomeného srdce?"

„Ano," neztrácel doktor vážnost, „také se tomu říká stresová kardiomyopatie. Je to medicínský pojem a upřímně, pokud jste měla takovéto problémy v budoucnu, je docela zázrak, že vás tohle nepoložilo úplně."

Danielle nasucho polkla. O tomhle neměla nejmenší tušení a události minulých měsíců se jí promítly v novém světle. „Nechám vás už odpočívat." Doktor se zvedl ze židle a šel ke dveřím.

„Jenom poslední otázečka," znovu promluvil doktor, když už byl na odchodu, „měl někdo od vás z rodiny srdeční problémy?"

Dívka se zamyslela. Na nikoho si ovšem nemohla vzpomenout, a tak mírně zavrtěla hlavou v náznaku záporné odpovědi. Doktor si něco odškrtl v záznamech. „Dobře. Teď vám odebereme nějakou krev a pošleme je na výsledky. Vzhledem k vašemu stavu budou výsledky co nejdříve."