That Boy || One Direction FanFic

chapter thirty one

Mladík si hloubal ve svých snách, ovšem pomalu se probouzel. Jakmile byl schopen vnímat alespoň trochu okolní svět, pocítil příjemné teplo, které ho hřálo. Pevněji chytl ten objekt tepla a přitiskl si ho blíže ke svému tělu.

Objekt zamručel a on se pousmál nad tím zvukem. Bylo to tak sladké, nikdy si nevšiml, že Adeline takhle mrmlá... Počkat!

Niall rychle otevřel oči, stejně jako dívka, co ležela vedle něj. Jakmile se poznali, oba od sebe rychle odskočili a dívali si vyděšeně do očí. Oba neměli oblečení, a podle dívčina rozbolavělého těla nemusela hádat dlouho, co se tu včera v noci událo.

Oba dva na sebe jenom tupě zírali. Nikdo se nepohnul, nikdo nepromluvil, nevěděl co. Danielle se dívala Niallovi do očí a doufala, že tahle noc pro něj alespoň něco znamenala. Vždyť přece... Člověk v opilosti dělá to, co chce ne?

Dívka se zároveň fackovala v duchu. Nezodpovědně se vyspala s Niallem, zbořila mu vztah a ještě mu tímhle dala jasně najevo, co k němu cítí. Nic horšího se stát nemohlo.

Když si to pak v hlavě vzala kolem a kolem, možná to bylo jenom dobře. Možná si Niall něco uvědomí, a ona se už nebude muset trápit, a i on bude mít konečně někoho, kdo ho doopravdy miluje. V dívce tahle naděje kvetla jako malinkatý kvítek bílé růže, co se snažil se probojovat skrz tu temnotu plnou obav.

Niall ale její pocity nesdílel. Jediné co teď cítili, bylo zmatení. Podvedl svojí dlouholetou přítelkyni se svojí nejlepší kamarádkou na oslavě svého dalšího nejlepšího kamaráda. Jeho přítelkyně mu už týden nezvedá telefon, Danielle se s ním opila do němoty a vůbec neprotestovala. Mladík si postupně začal uvědomovat a přehodnocovat své chování a svoje přesvědčení v minulosti. Ale... přece není možné, aby se jeho city tak rapidně změnily za jednu noc, nebo ano? Ne, to je určitě jenom kocovina společně s možná malinkou platonickou láskou a obdivem Danielle. Jo, nic jiného to nebude.

Dívka viděla ten pohled v jeho očích. Viděla to, jak je ze zjištění toho, že spolu strávili noc zděšený a taky si uvědomila to, že jeho srdce i nadále patří Adeline. Jeho myšlenky to přímo křičely. A i když ani její „vyznání a přiznání citů" nic neznamenalo, byl to jasné. Nemá tady co dělat.

Obmotala okolo svého těla peřinu a poníženě začala sbírat svoje oblečení. Do očí se jí draly slzy. Marně se je snažila zastavit.

Mladík jen sledoval dívku, jak se rychle pakuje a pak odchází, a ani se jí nepokoušel zarazit, ani se nepokoušel něco říct. Asi bude nejlepší, když jí teď dám prostor.

Jenže prostor byl to poslední, po čem Danielle toužila. Chtěla objetí, chtěla teplo, chtěla... lásku. Jenže ta jí očividně nebude nikdy dopřána, teda ne alespoň v tomhle domě.

Hned jak se došourala do svého pokoje, vytáhla svůj starý kufr, naházela do něj několik věcí a hygienu a oblékla se. Potřebné věci si kdyžtak koupí potom. Ještě před tím než odešla, naškrábala na papírek krátký vzkaz, než se smutně ohlédla po pokoji, sevřela madlo kufru a vydala se pryč. Potřebuju na chvíli vypadnout.

Mladík seděl s rukama ve vlasech na posteli, a aspoň si oblékl spodní prádlo. Přemýšlel, co teda má dělat. Měl Danielle rád, ale byla to doopravdy láska? A pak tu byla Adeline, se kterou se sice necítil tak šťastný jak před rokem, ale pořád tu byla. Co kdyby už konečně ukončil ten vztah? A pak možná... by s Danielle měli šanci. Ale zároveň tu byla dívčina reakce z dnešního rána. Nic neřekla, jenom si sebrala věci a utekla.