That Boy || One Direction FanFic

chapter seven

Dva měsíce uběhly jako voda a Danielle se ani neohlédla, a už zrovna dávala svoje kufry do tour busu a přemýšlela, jaké to vlastně dalších sedm měsíců bude. Těšila se. Doopravdy hrozně moc, jenom se bála, co se stane v následujících minutách.

Dnes měl být ten den, kdy se Danielle rozhodla, že se blonďákovi svěří se svými city. Bála se toho, jak to vezme, ale dospěla k přesvědčení, že by to měl vědět.

Rozhlédla se okolo sebe a počítala, kdo všechno ještě chybí.

Ona, Harry, Louis, Liam, kapela, Lucile... Jediný kdo se ještě nedostavil, byl blonďák.

„Tak kde vězí?" ptala se sama sebe hnědovláska a podupávala si nohou. Už měli před hodinou vyjíždět, a ona nenáviděla nedochvilnost. Sama všude byla minimálně o deset minut dřív.

„Ahoj lidi!" Uslyšela najednou známý hlas a srdce jí poskočilo. Už je tady. S úsměvem se na něj otočila, ale její výraz ztuhl, když uviděla dívku, co přišla s ním.

Vysoká černovláska s červeným ombré, postavu jako z módního časopisu a povýšený výraz.

Ne, nebyla sympatická.

Před tour busem se shromáždili všichni kluci a všichni vyjukaně koukali na tu neznámou. Ale Niall si jejich výrazů nevšímal, pořád se tvářil stejně nadšeně.

„Tohle je Adeline," představil jí. „Moje přítelkyně."

Jakmile Danielle tohle uslyšela, v hlavě se jí ozvalo tříštění skla. A přesně jako sklo, se její srdce právě rozpadlo na několik kusů. Najednou se cítila tak... divně.

Ale to ještě nebylo to nejhorší. To teprve přišlo: „A pojede s námi."

V tu chvíli se dívce zatmělo před očima a ona měla co dělat, aby se udržela na nohou. Ten někdo nahoře, si z ní musel dělat nějakou blbou srandu a náramně se u toho bavit.

Lucile po ní hodila starostlivý pohled. Nemusela se ani ptát, co se stalo.

Danielle ani nepočkala na to, až ta Adeline promluví, rychlým krokem se odebrala do tour busu a sedla si ne té nejvzdálenější části. Dala si nohy k hlavě a objala si kolena a v tu chvíli z jejích úst vyšel první tichý vzlyk.

Proč jí to všechno nedošlo dřív? Vždyť všechny ty tajemné telefonáty, ty hodiny strávené textováním, jeho večerní výlety pryč... Mělo jí dojít, co se děje s jejím nejlepším kamarádem/klukem, kterého měla ráda, nebo možná dokonce milovala.

Ale teď už bylo pozdě. Niall měl vztah a vypadal doopravdy šťastně. A jestli je on šťastný, Danielle mu nebude bránit.

Tohle bylo její konečné rozhodnutí. Ale ani to nedokázalo utišit tu bolest, která momentálně svírala její hrudník.

„Danielle," posadila se vedle ní její černovlasá kamarádka a objala jí kolem ramen. „To bude dobrý."

Dívka na ní upřela svůj uplakaný pohled, a i když jí tahle slova měla uklidnit, nepomohlo to. Obě dvě věděly, že tohle jen tak dobrý nebude.

Nevěděly, jak dlouho tam takhle seděly a Lucile se jí snažila všemi způsoby utěšit. Jediné co obě dvě zaregistrovaly, bylo to, že autobus se dal do pohybu.

„Tak pojď," zvedla se Lucile a s námahou vytáhla hnědovlásku na nohy, „dáme si něco k jídlu. Odhaduju to na zmrzlinu."

Došly k mrazáku a Lucile z něj vytáhla vanilkovo-jahodovou zmrzlinu a podala jí Danielle. Obě dvě se vyhýbaly pohledům kluků a zase si hezky zalezly do místnosti, kde je nikdo neviděl a ani nemohl slyšet. Černovláska zapnula televizi a hodila tam první film, který tam byl.