That Boy || One Direction FanFic

chapter twelve

Dívka chvíli stála mezi dveřmi a zvažovala, jestli se má přece jenom napít, nebo odejít a nechat tu Louise samotného. Ale nakonec se rozhodla pro první možnost. Z lednice si vzala džus a sedla si vedle Louise, který jí ale zatím nevěnoval ani jeden pohled.

 Danielle mu položila ruku na rameno a on jako kdyby se probral z hlubokého zamyšlení. Trhnul sebou a vyděšeně se podíval na dívku, která radši svoji ruku sundala z jeho ramene. Když Louis zjistil, že to je jenom Danielle, zase se uklidnil.

„Co tady děláš?" zeptal se, ale jakmile uviděl ten karton s džusem, bylo mu to jasný.

 „A co ty?" Danielle naklonila hlavu na jednu stranu a napila se. Skoro slastně vydechla, ale nakonec se ovládla a trpělivě čekala, co ji Louis řekne.

 „Nic důležitého," snažil se usmát, ale vyšel z toho spíš kyselý škleb. Doufal, že mu to dívka uvěří, ale podle jejího pohledu bylo jasné, že ne. Povzdechl si a zvažoval, co by se stalo, kdyby jí to řekl. Tyhle věci většinou řešil s Harrym, ale ten je teď zaneprázdněný Lucile a on si nemá s kým popovídat. Nakonec svěřit se Danielle neznělo tak špatně.

 „No tak, Louisi, co se děje?" Ptala se dívka a starostlivě mu zase položila ruku na rameno. Jí to vždycky uklidňovalo, tak to možná bude mít i stejný účinek na Louise.

 On se zhluboka nadechl a potom spustil. „Nejsem si nějak jistý, co s El momentálně máme. A ani nevím, jestli je ten náš vztah ještě k něčemu. Já jí miluju, ale já jsem tady, ona je jinde a... Zaslouží si někoho, kdo tam pro ni bude vždycky, a ne mně, který je vždycky na druhé straně zeměkoule, když se něco děje. Bojím se, že už jí to poleze krkem a ona mě opustí."

 Louis se smutně podíval do misky cereálií a vypadal, že se za chvilku rozbrečí. Nechtěl o El pochybovat, ale doopravdy jí miloval a bál se, co se vztahem udělá tak dlouhé odloučení, když během pauzy spolu trávili celé dny.

Danielle se na něj smutně podívala a objala ho. „Louisi, to bude dobrý. Proč si s ní nezavoláš přes Skype?"

 Louis popotáhl. „My si voláme, ale buď je jeden z nás unavený, anebo nemáme na sebe čas. Já vím, k tour to patří, ale... Miluju zpěv a miluju fanoušky, koncerty, ale miluju i El a nevím, co si vybrat."

 „Nemusíš si vybírat!" Skoro vykřikla Danielle a zahleděla se mu do očí, aby pořádně vnímal její slova. „Doopravdy, nikdo to po tobě. El je určitě rozumná a respektuje tvůj život a tvoje povolání a miluje tě. Kdybys to ukončil, tak jí tím akorát ještě víc ublížíš. Teď máme několik dní pauzu, tak proč se nesebereš a nejedeš za ní?"

 Mladík se smutně usmál: „To nejde. Máme sice volno, ale nesmíme opustit Irsko, aby měl management jistotu, že budeme ve šňůře koncertů pokračovat. Není pro ně myslitelné, abych si odjel za El do Anglie a pak se něco stalo a já nestihl koncert. Zkoušel jsem to, ale nejde to."

 „A proč nepřijede ona za tebou?"

 „To po ní nemůžu chtít!" Odporoval Louis. „Chybí mi, to jo, ale ona taky potřebuje nějaký prostor, nemůžu jí tahat po světě a odůvodňovat to tím, že bez ní nevydržím ani měsíc. To prostě nejde."

 Dívka skoro protočila oči nad tím, jak si Louis neuvědomuje, že o El určitě taky chybí, ale nechce se mu vnucovat. Tihle dva by potřebovali kouzelnou kmotřičku, aby se o ně starala.

 Jakmile jí tahle myšlenka prolítla hlavou, potlačila úsměv, který se jí dral do tváře. Dostala totiž dokonalý nápad.

 Vzala Louisovi cereálie, které už stejně byli tím mlékem úplně rozmočené a zlikvidovala je. Potom se vrátila zpátky k Louisovi.