That Boy || One Direction FanFic

epilog

„Tak jo, je tady naše oblíbená část," usmál se Louis, „vaše tweety!"

Aréna se rozburácela a Sophia v zákulisí najela na tweet, který byl potřeba pro to, aby plán vyšel. Na obrazovce se objevil tweet od Danielle.

Oh, how I wish that was me, with your hands on my waist while we dance in the moonlight. I wish it was you that I'll call, later on cause I wanna say good night... @onedirection

Každému hned bylo jasné, že to je upravený text od písničky I Wish. Kluci nevěděli, co si s tím teď mají počít, nebyl to úkol, nebyla to otázka...

„Danielle asi chce písničku na přání," ušklíbl se Harry, který přesně věděl, o co hnědovlásce jde. Kluci se koukli do zákulisí, ale neviděli jí tam. A ani Lucile.

Niallovi to přišlo dost podivné. Vlastně celé dívčino chování mu leželo v hlavě a nemohl na to přestat myslet.

„Tak co, splníme Danielle její přání?" Zeptal se Liam, a dav se rozkřičel na náznak souhlasu. Harry dal znamení kapele a ta začala hrát.

„He takes your hand,
I die a little.
I watch your eyes,
And I'm in riddles.
Why can't you look at me like that?"

Začal Harry a Niall se pořádně zamyslel nad touto písní. Co se Danielle honilo hlavou, když psala tenhle tweet?

„I hear the beat of my heart getting louder,
Whenever I'm near you..."

///\\\

„El mi psala, že kluci už vybrali tvůj tweet," informovala Lucile svoji kamarádku, která jenom kývla a naložila si svoje věci do taxíku. Vzala všechny čtyři dopisy, co měla pro kluky připravené a hodila je do otvoru, kam se hází pošta. Poté zamkla hlavní dveře a hodila tam také klíče od vily. Naposledy se podívala na ten dům, ve kterém strávil a soustu času a prožila tam několik set nádherných vzpomínek a poté se slzami na krajíčku nastoupila do taxíku.

„Letiště Heathrow, prosím."

///\\\

„But I see you with him slow dancing,
Tearing me apart ,
Cause you don't see...
Whenever you kiss him,
I'm breaking.
Oh how I wish, that was me..."

Kluci dozpívali první sloku a Niall si pokusil tuhle písničku představit z pohledu jeho nejlepší kamarádky. Koho mohla myslet? Do koho je zamilovaná? Kdo v její blízkosti jí je blízký, ale zadaný? Ke komu se vždycky chovala až moc přítulně?

Najednou mu to všechno došlo. Jako kdyby se mu před očima promítlo celé tour a všechny události v jiném světle a nakonec všechno pochopil. Šokem se mu rozšířily zorničky a upadl mu mikrofon. Arénou se ozval příšerný zvuk, ale kluci zpívali dál. Jen Harry se na Niall díval s úsměvem, došlo mu, na co Niall přišel.

Blonďák nějak vycítil jeho pohled, a jakmile se na něj podíval, Harry naznačil rty: „Jdi."

Niall přikývl a vypálil z pódia. Jako namydlený blesk prosvištěl okolo zmateně stojících holek a vyběhl před arénu. Naskočil do svého auta a vyjel z parkoviště nejvyšší možnou rychlostí, kterou mu jeho auto dovolovalo. I když v tuhle chvíli se i tohle zdálo málo.

Šlo o vteřiny...

///\\\

„Všichni cestující z Londýna do Los Angeles, prosím, poslední výzva k odbavení a nástupu na palubu letadla," ozval se hlas z reproduktoru a Danielle se naposledy podívala na Londýn. Byl čas odejít.

///\\\

„He looks at you
The way that I would.
Does all the things, I know that I could.
If only time could just turn back.
Cause I got three little words
That I've always been dying to tell you..."

Jak mohl být tolik slepý? Jak mohl všechny ty náznaky přehlížet několik měsíců?

Niall jel Londýnem jako splašený. Nevnímal skoro nic jiného, než tlukot svého srdce a obrovský strach. Obrovský strach z toho, že tam už nebude...

///\\\

„Prosíme všechny cestující, aby si zapnuli bezpečností pásy a důkladně naslouchali pokynům personálu letadla. Dále děkujeme, že jste si vybrali naši společnost..."

Hlas dál něco povídal, ale po téhle větě Danielle vypnula všechny smysly, a jediné na co se soustředila, byl začínající déšť. Jen doufala, že to nebude tak zlé, aby museli zrušit let.

///\\\

Niall dojel k vile. Vyskočil z auta, klíčky dokonce nechal v zapalování a rychle otvíral dveře.

„Danielle?!" vykřikl zoufale, jakmile se mu roztřesenýma rukama podařilo otevřít. Nic se neozvalo. Chtěl se vydat na průzkum, jestli třeba jenom nespí, ale poté uviděl obálky před jeho nohami a taky klíče, které daly Danielle. Poznal je, nikomu jinému na klíče nenechávali natisknout svoje obličeje. Se strachem vzal obálky, a jakmile našel jednu se svým jménem, okamžitě jí otevřel, div jí neroztrhal. Dal se do čtení, ale čím víc četl, tím víc ho ovládal pocit zoufalství. Dech se mu klepal, slzy valily z očí a ani nevydržel stát, musel si sednout na ten jediný schod, co měli před dveřmi.

Miluju tě, Nialle. Navždy, tvá Danielle.

///\\\

Letadlo se pomalu rozjíždělo a dívce se po tváři znova spustily slzy, ale nevzlykala. Byl to tichý pláč, ovšem o to bolestivější. Letadlo vzlétlo, a jediné co Danielle připomínalo její bolest, byly dešťové kapky, které bouchali o okýnko.

Není cesty zpět. Už je pozdě.

///\\\

„Volaný účastník je momentálně nedostupný, zkuste to prosím později," oznamoval Niallovi otravný ženský hlas do telefonu a on naštvaně ukončil hovor. Zoufale si vjel rukama do dlaní a uvědomil si jednu věc.

Danielle je pryč. Navždy pryč.

///\\\

„Oh how I wish, that was me..."

THE END

Tak tohle je konec That Boy.

Upřímně, na začátku jsem si ani nemyslela, že to někdy vydržím až sem. Měla jsem spoustu momentů, kdy to vypadalo, že s tím seknu, ale jediní kdo mě posouvali dál a přinášeli motivaci, jste byli vy. Není dostatečné slovo, které by vyjadřovalo můj dík.

Ale to si nechám na úplné poděkování za celou trilogií.

S prvním dílem That Life můžete počítat 18. dubna 2017

Vaše Sophie