That Boy || One Direction FanFic

chapter seventeen

Dívku probudila ostrá bolest v hlavě. Zaskučela a otevřela oči, a když si přivykla na sluneční světlo, s námahou se posadila. Nechápavě se okolo sebe rozhlížela a její zrak spočinul na krev na podlaze. Oči se jí v úděsu rozšířily, a když skončila ranní otupělost, začala jí nehorázně bolet ruka, konkrétně zápěstí. Nechtěla se na něj podívat, bála se, co by našla, a tak si radši snažila vzpomenout, to se včera večer stalo.

Jak tak bloudila ve svých vzpomínkách, na tvářích se jí objevovaly nové a nové slzy. Prožívala to celé znova, ale poslední co si pamatovala, byla bolest. Pořádně se rozhlédla po koupelně a až teď vlastně zjistila, že leží ve střepech z rozbitého zrcadla.

Pomalu se jí začalo vybavovat to, jak dostala nějaký záchvat a nekontrolovatelně se třásla, bolelo jí na hrudi a špatně se jí dýchalo. Snažila se vstát, ale napadla a rukou praštila do zrcadla, které spadlo na zem a očividně jí i poranilo ruku.

„Skvěle," projela jí hlavou sarkastická myšlenka, „horší už to bejt nemůže."

Důkladně si prohlédla svojí ránu, vytahala si z ní nějaké malé střípky a nakonec si to převázala nějakými obvazy, které našla pod umyvadlem. Potom se vysprchovala (i když jí to s tou rukou činilo veliké potíže) a převlékla se do něčeho, co zakrývalo její obvázané zápěstí. Věděla, jak to vypadalo, a nechtěla, aby si holky nebo kluci mysleli, že se chtěla podřezat. To ne, tohle byla nehoda. Co jí ale zneklidňovalo, bylo to, co se dělo před tím, než usnula. Podle toho co si pamatovala, by to ona sama zhodnotila jako záchvat paniky, a to se jí vůbec nelíbilo.

Hřebenem si rozčesala vlasy, dala si řasenku a objednala si snídani. Dneska se jí rozhodně nechtělo nikam chodit, nechtěla nikoho do koncertu ani vidět. Chtěla jenom ležet a koukat na filmy.

Rozprostřela závěsy tak, aby nebyl vidět ani kousek z toho dokonalého výhledu, který jí připomínal včerejší bolestivou noc. Potřebovala relaxovat, a ten výhled ať byl sebe hezčí by jí teď moc nepomohl.

Pokojová služba se dostavila v ten samý čas jako uklizečka, kterou Danielle poprosila, jestli by se mohla zbavit těch střepů a té zaschlé krve na zemi. Udělala by to sama, ale nemá na to žádné přípravky a vodou to nechtělo pustit.

Paní se ale jenom pousmála, zmizela v koupelně a za pět minut zase odcházela. Danielle si lehla do postele, ale nejdřív sklidila skleničky, které tu zůstaly ještě po holkách, a ona sama si k tomu jídlu nalila další sklenku vína. Nechtěla se opít, to ne, jenom chtěla vypnout. A to by její mozek sám teď rozhodně nedokázal, tak se mu rozhodla pomoci.

Našla si tam nějaký film a k tomu vínu si přikusovala nejrůznější druhy sýrů, pečiva a nějakého ovoce, které jí sem dovezli. Bylo to skvělé, ale ona tu chuť moc nevnímala. Ona vlastně teď nevnímala nic.

///

„Dan?" Už po několikáté zaklepala. Lucile na dveře svojí kamarádky, které se celou noc neotevřely a ona je chtěla už několikrát vyrazit, protože Danielle zakřičela, ale poté bylo ticho. Děsivé a hrobové ticho, ze kterého šel mráz po zádech.

Žádná odezva. Lucile už z toho byla zoufalá. Když přišla Danielle zkontrolovat, zrovna od jejích dveří odcházela uklizečka a pokojová služba, ale ani ti jí do pokoje nepustili. Prý na rozkaz Danielle.

Nechápala její chování. Vždycky když byla smutná, tak šla za ní, tak proč se teď distancovala ode všech lidí a nehodlá s nikým komunikovat?

Někdo jí položil ruku na rameno a ona se otočila.

„Neboj," snažil se jí utěšit Harry a schoval si jí k sobě do náruče. I když byla o patnáct centimetrů vyšší než Danielle, do jeho náruče se schovala úplně krásně. „bude v pořádku, jen jí dej čas. Neopětovaná láska bolí."