That Boy || One Direction FanFic

chapter thirty

„Liame, tenhle je dokonalý," vypískla Danielle, jakmile spatřila jednoduchý stříbrný prstýnek se zasazeným rubínem. Byl úžasný a dívka z něj nemohla spustit oči. Liam k ní přistoupil, aby se podíval na onen prsten a usmál se. Měla pravdu, tohle byl ten pravý. Zavolal prodavačku a společně vybrali prsten, který potřebovali, a mladík děkoval bohu, že měli tu správnou velikost. Kolikrát se mu stalo, že si myslel, že vybral ten správný, ale když ho šel koupit, byl moc velký, nebo moc malý. Prodavačka jim ho s úsměvem zabalila do krvavě rudé krabičky.

Liam byl spokojený a již zde ve zlatnictví nic nechtěl, Danielle se ovšem pořád zvědavě rozhlížena po obchodě a měla takový zvláštní pocit. Tak moc si tam chtěla něco koupit, jenomže věděla, jak by to skončilo. Kdyby si koupila nějaký prstýnek, stejně by s ním nemohla na veřejnost, protože by hned byly zprávy, že je vdaná či zasnoubená. Řetízek... na krku nosila už klíček od její matky. Náušnice nosila jen zřídka.

Už byla smířená s tím, že si tady nic nekoupí, ale poté uviděla naprosto dokonalou věc. Věc, co jí bude úplně k ničemu, ale ona byla tak skvělá a dokonalá, že to nešlo si nekoupit.

Liam se podíval, na co se jeho kamarádka tak upřeně usmívá, a jakmile to uviděl, bylo mu to jasné. Tohle milovaly všechny holky, i když to bylo naprosto zbytečné. Podíval se na ní s úšklebkem, ale ona jen pokrčila rameny. Bylo jí jedno co si o tom myslí, teď když si vydělávala sama, si mohla s penězi dělat, co chtěla. Řekla prodavačce své přání, a k jejímu překvapení tam měli i verzi s akvamarínem, což byl dívčin nejoblíbenější kámen. Sice se tím celý předmět výrazně zdražil, ale jí to bylo jedno. Už moc dlouho nezodpovědně neutrácela, a touhle částkou si to vynahradí a ještě jí to zbude na hodně dlouhou dobu.

Z obchodu Danielle vycházela se šperkem v ruce, ani ho nechtěla zabalit. Kochala se tou krásou a šperkařskou přesností. Tenhle klenot byl něco krásného.

Liam se na ní ale koukal jako na blázna. „Fakt nechápu, že si právě utratila nelidské peníze za tohle."

Danielle na něj jen vyplázla jazyk a nasadila si onen šperk. „Nech toho," usmála se. Poté se ale zatvářila jako královna a pronesla: „Na kolena, pokloň se princezně."

Liam se chtěl začít smát, ale udržel se. S naprosto vážným výrazem si klekl na jedno koleno a uklonil se: „Jistě, má paní."

„Tak se mi to líbí," usmála se Danielle. „Už můžeš vstát."

„Díky," uposlechl Liam. Postavil se a oprášil si kalhoty. „Stejně nechápu, jak si mohla za diadém, který nikdy nepoužiješ, vyhodit tolik peněz."

„Říká někdo, kdo utratil skoro dvojnásobek za prsten pro svoji přítelkyni. A nech mě ti připomenout, že to bylo tak drahé jenom pro to, že se ti tam líbil jiný rubín a oni ti ho tam museli vyměnit."

„No a co, tak chci, aby to bylo dokonalé," pokrčil hnědovlásek rameny. Podíval se na hodinky a pak zpátky na Danielle. „Ale už bychom se měli vrátit."

///\\\

Dny plynuly, a i když byl Liam naprosto připravený, nikdy neuskutečnil svůj plán. Buď si myslel, že není správná chvíle, nebo když už byla, tak se mu nepodařilo vystrnadit všechny z domu a kdyby Soph zatáhl do jeho bytu, tak to zase taky nešlo, protože tam prasklo potrubí. Načasování absolutně příšerné.

No ale nakonec to přijít muselo. Dva dny před Liamovou oslavou narozenin se ti dva odebrali do Liamova bytu, a když se druhý den vrátili, Soph zářila štěstím a on taky. Liam hned objímal Danielle a děkoval jí. Měl pocit, že jenom díky ní bylo všechno absolutně dokonalé. Dívka byla šťastná za oba dva. Radost z toho že to ona je vlastně teoreticky „zasnoubila" přebila všechno.