That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty nine

Na dívčinu tvář dopadly sluneční paprsky a ona se zamračila. Nechtělo se jí vstávat, a tak se přetočila na druhý bok v naději, že jí ono slunce přestane budit. To se ale mýlila. Jelikož měla okna po celé stěně, tak to že se otočila, nemělo řádný efekt. Jen si odfrkla a líně otevřela oči a vyhlédla z okna.

Byl nádherný slunečný den a dívka se musela usmát. Jakkoli nenáviděla vstávání, tenhle výhled byl nádherný. Vymotala se z teplé peřiny a ihned se její vytvořila husí kůže. Otřásla se z té náhlé zimy a rozešla se do koupelny, kde vykonala ranní hygienu. Když si ale rozčesávala svoje vlasy, hlavou jí projela myšlenka, že by měla vlastně něco udělat a někde být. Chvíli jen nehnuta stála, ovšem poté se jí oči rozšířily úlekem. Koukla se na hodiny a polkla. Bylo pozdě.

Rychle na sebe naházela nějaké oblečení, do tašky si hodila nějaké jídlo a už chtěla běžet na autobusovou zastávku, ale ve dveřích od kuchyně se srazila s Liamem.

„Danielle?" zamžoural ospale hnědovlásek a dívka se jen usmála.

„Ahoj, Liame. Ráda bych si popovídala, ale už musím běžet. Měj se," mávla mu na rozloučenou, ale on jí chytl za zápěstí.

„Počkej, klid," zasmál se, „kam se tak ženeš?"

„Na autobus."

Mladík na ni hodil velice zvláštní a zmatený pohled, a tak se dala do vysvětlování.

„Sara je v Londýně a pozvala mě na natáčení jejího klipu. A jelikož mi autoškola začíná až zítra, tak se tam musím dostat autobusem. Který mi mimochode, jede za deset minut, takže ahoj!"

„Nikam se nehoň," zabránil jí v odchodu hnědovlásek a napil se džusu, který si vzal z lednice, „odvezu tě."

„Ale to ne..." začala protestovat Danielle. Liam se však vydal do patra a o dvě minuty později už byl kompletně oblečený a plně probuzený. Dívka se na něj s obdivem podívala.

„Jak?" Zeptala se jenom. On se zasmál.

„My nepotřebujeme dvě hodiny v koupelně. Hodíš oblečení, deodorant, prohrábneš vlasy a jdeš."

Dívka zakroutila hlavou a následovala Liama do garáže: „To se ti řekne, ty nemáš půlmetrový vlasy."

„Tak se ostříhej," pokrčil s chichotem mladík rameny a z prstů si udělal nůžky, se kterými se blížil k dívčiným hnědým vlasům. Ta si je ochranitelsky stiskla a dala je z mladíkova dosahu. Ten se ušklíbl a s otočením klíčů nastartoval auto.

Místo natáčení nebylo daleko a v autě bylo ticho. Danielle nechtěla Liama rušit při řízení, ale nakonec se musela zeptat. Neměla ráda ticho.

„A jak jste na tom se Sophií?" optala se a s radostí v srdci pozorovala, jak se mladík rozzářil při zaznění toho jména a jak se široce usmál.

„Skvěle," přiznal Liam. Poté udělal krátkou odmlku, ovšem pokračoval. „Vlastně líp než kdy jindy. Jsme spolu už přes čtyři roky, a bylo to nejlepší období mého života, no a já... Chci jí požádat o ruku."

Danielle chvíli ztuhle seděla na sedačce, než začala radostí trochu pištět a usmívat se na celé kolo. Nemohla tomu uvěřit, oni se budou brát!

„To je tak kouzelné," nadšeně reagovala Danielle, „máš už prstýnek?"

Liam vypadal, jako kdyby se trochu styděl. „No, ještě nemám. Vlastně jsem už v několika zlatnictvích a šperkařstvích byl, ale žádný se mi nezdál dost dobrý."