That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty four

„Ne, tam nejdu," odmítavě vrtěla hlavou Danielle, když jí Niall zavedl před strašidelný dům

„Ale no tak," našpulil mladík rty a nasadil smutná psí očka, „bude to sranda, a navíc jsem tam nikdy nebyl s holkou."

„Tak si vem jinou, jsem si jistá, že spousty holek by rády šly s Niallem Horanem to strašidelného domu, aby je mohl ochránit," ušklíbla se Danielle.

„Ty se snad bojíš?" Začal jí škádlit Niall a tímhle dostal dívku přesně tam, kam potřeboval. Bylo mu jasné, že Danielle nikdy nepřizná, že se bojí.

„Já se nebojím!" Dostalo se mu reakce, kterou očekával: „Jenom si nejsem jistá, jestli je dobrý nápad jít zrovna do tohohle strašidelného domu. Což když tam nebudou mít jídlo?"

„Máme cukrovou vatu, na tu chvíli to přežiju," mrkl na ní Niall a ona si tedy jenom povzdechla. Nedá se nic dělat, bude tam muset.

„Tak dobře," svolila nakonec a otočila se na slečnu v pokladně, „dva dospělé, prosím."

Slečna se jen usmála, vzala si od ní peníze, dala jim lístky a oni se tedy vydali do útrob onoho domu. Začátek byl v celku klidný, ale jenom ta atmosféra a tma způsobily to, že se Danielle nevědomě natiskla na Nialla a po těle se jí objevovala husí kůže. Jak pokračovali dál, postupně se různě rozsvěcovala světla a zase zhasínala a ozýval se dětský smích, a poté výkřiky. Dále se přidaly kousky látky visící ze stropu, takže jste se cítili, jako kdyby na vás někdo sahal.

„Jsem za tebou," ozvalo se a Danielle se s výkřikem otočila, ale hleděla do tmy. Niall na ní jenom nechápavě koukal, protože on tomu vůbec nerozuměl. Když viděl hrůzu v dívčiných očích, chytil jí za ruce a donutil jí podívat se mu do očí. Jen ta modrá v nich Danielle trochu uklidnila, ale pořád se klepala. Bála se, ale ne strašidel, ale tmy. Měla z ní fobii, a proto v ní tmavé místa vzbuzovala strach. Ten večer v X-factoru kdy kluci předstírali, že jsou mrtví, to bylo něco jiného, to měla svíčku a navíc tak nebyla úplně při smyslech, zrovna se probudila.

„Danielle," oslovil jí měkce Niall, „neboj se, jsem tady, a nikam nepůjdu, rozumíš?"

Dívka jen chvíli stála, naklonila hlavu trochu na stranu a v tu chvíli se o ní Niall doopravdy bál. Sice toho moc neviděl, ale Danielle měla v očích prázdnotu.

Po nějaké chvíli ale přikývla a dále pokračovali v cestě a s další strašidelnou událostí se Danielle Niallovi schovávala do náruče čím dál víc. Přála si, aby to už bylo pryč.

Byla to dlouhá cesta, ale nakonec se oba dva dožili konce a hned jak se ocitli na světle, vydechla si. Už jí nic nehrozilo.

Hned jakmile otevřela oči, tak spatřila Nialla, který na ní starostlivě koukal: „Dobrý?"

„Jo, dobrý," přikývla, „díky."

On se zazubil. „To je v pohodě, si přece moje pouťová holka, ne?"

„Pouťová holka, jenom pouťová holka," opakovala si pořád v hlavě.

„Hele! Fotobudka!" Zbystřil najednou Niall a Danielle se usmála. Popadla ho za rukáv a než se nadál, už seděl v tísněném prostoru a hleděl do fotografické čočky. Danielle tam nastavovala počet fotek a formát. Poté stiskla zelené tlačítko s nějakým nápisem a řekla: „Úsměv!"

V té fotobudce strávili asi deset minut, protože jeden set fotek byl málo. Co ale bylo důležité, bylo to, že oba dva se na všech fotkách smáli a blbli. Teda, až na jednu. Na té jediné speciální fotce se na sebe koukali s mírnými úsměvy a oči jim jiskřily. Byla z toho přímo cítit láska a Danielle si tuhle fotku hned zamilovala. Byla doopravdy nádherná, a stala se i Niallovou nejoblíbenější. Oba dva si všechny fotky schovaly do peněženek, ale ještě před tím si každý vyfotil tu jednu fotku a dali jí na sociální sítě. Okamžitě se strhla lavina komentářů, ale to oni teď nevnímali.