That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty seven

„Jak budou týmy?" Zeptala se Sophie na hlavní otázku. Všichni se po sobě rozpačitě podívali a pak všichni obrátili svoje oči na Danielle. Hnědovláska byla totiž ve hraní aktivit mistr. Začínaje u pantomimy, dále přes vysvětlování a konče u kreslení. Vždy to bylo jednoduché, stručné a výstižné.

„No teda," odfrkla si Lucile a hraně se urazila. Harry se k ní hned otočil a začal se jí omlouvat a všechno možné. Dívka ale nepovolila do té doby, než slíbil, že bude v jejím týmu.

Danielle se musela usmát, byli rozkošní.

A nějak takhle podobě to dopadlo i u ostatních párů, a tak nakonec zbyla jenom Danielle a Niall. Ti nemohli být více nadšení z toho, že jsou spolu, protože byli sehraná dvojka. Jako kdyby spolu uměli komunikovat telepaticky. Tohohle dojmu nabyli ostatní hráči poté, co Danielle uhádla větu: „Přemýšlení nad smyslem života ničemu nepomůže, měli bychom se jít najíst." Tak pardon, ale tohle je hodně zvláštní.

Rozdělili si barevné figurky a v téhle části hry nastal problém. Liam a Danielle chtěli oba dva modrou figurku.

„Ale tys jí měl minule!" Rozčilovala se hnědovláska a mermomocí si tiskla figurku k tělu, aby na ní Liam nemohl.

„Ale tys jí měla měsíc v kuse!"

„Aktivity jsme hráli jenom jednou! A navíc, jsem dáma!"

„Ho ho, dovol, abych se zasmál."

„A DOST!" Vykřikla Lucile, které tahle hádka začínala lézt pěkně na nervy. „Liame, buď džentlmen a nech Danielle hrát s modrou figurkou, jinak se nikam nedostaneme."

Mladík si něco zamumlal pod vousy, ale nakonec doopravdy ztichnul a Danielle na něj vyplázla jazyk. Za to ale taky schytala výhružný pohled a tak radši sklopila hlavu a položila figurku svého týmu na start. A mohlo se začít.

Nejdřív si rozhodili kostkou, aby určili pořadí. Jako první šel na řadu Louis s El.

„Tak jo," zhluboka se nadechl Louis a přečetl si, co bylo napsané na kartičce. Danielle podle jeho ztrápeného výrazu mohla poznat, že tohle není to, co si představoval. Jako pravý muž ovšem odložil kartu a kývl na svého kudrnatého přítele, že může otočit přesýpací hodiny.

Harry tedy uposlechl, a jakmile na druhé dno dopadly první zrníčka písku, Louis začal všelijak podivně skákat a vrtět se, takže vypadal jako hyperaktivní ohebné kuře. Danielle se snažila nesmát, ale moc dlouho to nevydržela, a když Louis spadl na zem a začal vydávat nějaké zvláštní zvuky, rozesmála se. A nebyla jediná. K ní se postupně přidali všichni, až na Eleanor. Ta se soustředěně mračila a snažila se přijít na to, co to její přítel do háje předvádí.

„Konec!" Vykřikl Harry, když ve vrchní polovině hodin nezbyl už žádný písek a Louis se zamračeným výrazem zvedl ze země. Nechápavě zavrtěl hlavou: „Jak si to mohla nepoznat? Vždyť to byl jasný alergický záchvat!"

Lucile se začala smát. Ona sama byla alergická na humry, a věděla, jak vypadá alergický záchvat. „Louisi, zlato, nic proti tvému hereckému umění," nemohla se přestat smát, „ale takhle alergický záchvat doopravdy nevypadá."

„A jak ty to můžeš vědět?" Urazil se Louis, ale pak si vlastně vzpomněl. Jednou když byla s Harrym v nějaké restauraci, objednala si jídlo a nedala pozor na alergeny. „Jo, jasně," omluvně se na ní podíval a posadil se na sedačku, „tak fajn, teď je na řadě Niall s Danielle."

Dvojice se postavila, plácli si a dívka hodila kostkou. Hodila šest, což jim krásně stačilo jednak na první místo na mapě, ale i na disciplínu vysvětlování. Když si ale dívka vytáhla kartičku, úsměv jí z tváře trochu slezl kvůli tomu, že mohli hádat všichni. Takže to bude muset nějak chytře zaonačit, aby to mohl pochopit jenom Niall. Jo, tohle zvládne.