That Boy || One Direction FanFic

chapter three

Cesta na letiště ubíhala rychle. Konverzace mezi oběma dívkami plynula a Lucile byla ráda, že mají s Danielle alespoň chvíli pro sebe. Ne že by spolu netrávily dost času, ale vždycky u toho byl někdo z kluků, nebo Sara. Byla ráda, že je alespoň na chvilku všechno jako za starých časů.

Vyložily svoje kufry, teda jenom Danielle, i když její kufr byl prázdný a vezla si ho do Česka jenom proto, aby si do něj mohla zabalit, a vydaly se na odbavení a pro jejich překvapení, fronta u odbavovacího pultu nebyla tak velká, jak očekávaly. I když se na ně ta paní za přepážkou divně koukala, když Danielle položila svůj prázdný kufr na váhu, ale nakonec jí bez řečí odbavila a dala jim jejich zarezervované letenky. Obě dvě bez problému prošly letištní kontrolou a za malou chvilku už nastupovaly do letadla.

Danielle se okolo sebe pořád nervózně koukala, jestli se na ni nikdo nedívá, nebo neukazuje. Zrovna teď nestála o to, aby jí někdo poznal. Naštěstí její paranoia byla naprosto zbytečná, protože většina lidí se jenom koukali do svých telefonů anebo notebooků a naprosto ignorovali celý okolní svět. Dívka nad tím zavrtěla hlavou. Ty telefony jednou zničí svět. Ale pak se sama koukla na ten svůj, aby zkontrolovala čas. Ani ne za pět minut se letadlo vzneslo a dívka se dívala na míhající se Anglii pod sebou.

Cesta se naštěstí zdála být krátká, ale Lucile si oddechla, jakmile přistály.

Vyzvedly si svoje kufry (na které musely čekat skoro hodinu. No jo, české letiště) a potom nastoupily do jednoho ze zaparkovaných taxíků okolo letiště.

„Tak kam to bude, dámy?" Zeptal se mladý taxikář a Lucile skoro blaženě vydechla. Bylo osvěžující slyšet češtinu od někoho jiného než od Danielle.

Lucile mu nadiktovala adresu jejího domu, kde se hodlala pozdravit s rodiči a potom jet s Danielle pro věci, ale hnědovláska byla jiného názoru. Jakmile její kamarádka vystoupila, dívka nadiktovala taxikáři její adresu a taxi stihlo odejít dřív, než se Lucile stihla pořádně rozkoukat. Zakroutila hlavou a povzdechla si. Když to tak Danielle chce, nebude jí dráždit.

Taxi s dívkou zatím dojelo k jejímu bývalému domovu. Zaplatila, vytáhla si svůj prázdný kufr a s obavami v očích se podívala na onen dům. Najednou si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad.

Otevřela branku a chystala se zaklepat, ale najednou se prudce otevřely dveře a z nich doslova vypadly Terresse s Elis. Ve dveřích stál dívčin otec a na obě dvě vykřikl: „A už se tu nikdy neukazuj!"

A s tím chtěl zabouchnout, ale jakmile se mu do zorného pole dostala jeho dcera, která tohle všechno pozorovala s vykulenýma očima, usmál se. Ale ne šťastně... Tak nějak smutně.

„Ahoj, Danielle." Pozdravil jí, ale ona se k odpovědi neměla. Místo toho jenom kývla hlavou a zrak jí sjel na její kufr. Max se podíval stejným směrem a v očích mu svitlo.

„Jdeš si pro věci, že?"

Dívka zase jenom přikývla.

„Tak pojď dál," usmál se a nechal svoji dceru vstoupit. Naposledy se ošklivě podíval na svoji již Ex manželku a zavřel dveře.

Doprovodil Danielle do jejího pokoje, který se pro dívčino překvapení vůbec nezměnil. Danielle čekala, že ho při nejmenším podpálí, ale nestalo se.

Začala si rychle do kufru skládat věci, které pro ni měly citovou hodnotu. Obrázky, knížky, cédéčko, ale i nějaké oblečení a malé drobnosti, které měla ze svého dětství.

Max nikam neodešel. Sledoval svoji dceru a uvědomoval si, jak moc ve svém životě chyboval. Mrzelo ho to. Mrzelo ho všechno, co v životě svojí dceři udělal a uvědomoval si, že už mu to asi nikdy neodpustí. Neměl by jí to za zlé.

Dívku ten pohled v jejích zádech znervózňoval.

„Potřebujete něco?"

Danielle si ani neuvědomovala, že mu začala vykat. Asi ho už i podvědomě považovala za cizího člověka a odmítla mu říkat tati.

Když Max slyšel tuhle větu, píchlo ho u srdce: „Jenom," povzdechl si. „Omlouvám se."

Danielle zamrzla v pohybu a pomalu se na něj otočila. Ani si nepamatovala, kdy od něj tyhle dvě slova slyšela. Nic ale neřekla a dál pokračovala v balení věcí.

„Je mi to líto," frustrovaně si prohrábl vlasy. „Já jenom... Jsi jí strašně podobná."

Danielle se vtlačily do očí slzy.

„Já jsem to nemohl snést. Pořád jsem jí v tobě viděl, a to pomyšlení, že... že..." Nemohl to doříct, protože se mu tváři spustily slzy a u srdce ho bodlo. „A navíc já... To jsem nebyl já."

„jo, jasně," odfrkla si Danielle a zapnula kufr. „A já jsem matka představená."

„Ale já to myslím vážně." Max sáhl do kapsy a vytáhl z ní plato prášků: „Tohle jsem našel u Elis. Očividně mi to drtila do čaje a já..." Danielle k němu došla a sebrala mu prášky z ruky. Podívala se na ně a vypískla.

„Ale to je..."

„Jo."

Danielle vykuleně koukala. V ruce držela drogu, která podporuje vztek a často po použití si člověk nic nepamatuje.

„Tati," Danielle vydechla a rychle muže objala. Ten chvíli nehybně stál a potom obmotal své ruce okolo své dcery a skoro úplně jí skryl v náručí. Oba dva se v tu chvíli naprosto rozplakali.

„Jakmile jsme se vrátili sem, já... Požádal jsem o rozvod. Už není se mnou. Jen... Je mi líto, že jsem to nechal zajít tak daleko. Je mi líto, že jsem tě ztratil."

„Neztratil, tati," zamumlala mu Danielle do košile a podívala se na něj. „Možná sis to u mne trochu pošramotil, ale víš ty co? Nemohl jsi za to. A možná..." Na chvilku se odmlčela. „A možná by se to dalo spravit," lišácky se usmála a její otec se zatvářil na chlup stejně.

„Castle trip!"

„Castle trip!"

Vykřikli oba dva najednou a zasmáli se.

Abyste porozuměli tomuto slovnímu spojení, jednalo se o tradici, která vznikla ještě v dobách, kdy Danielle bydlela v Irsku. Často s jejím otcem podnikali cestu po hradech a zámcích všude možně. Láska v historii byla něco, co je spojovalo.

„Tak na co čekáme? Jdeme!" Vykřikl Max a hodil si Danielle přes rameno. Oba dva se se smíchem oblékli a nastoupili do auta.

Je tu někdo?

Ahojte!

Omlouvám se, jestli se vám tahle část zdá divná, ale měla jsem takovou nepříjemnou událost, a asi jsem se z ní ještě úplně nevzpamatovala.

Doufám ale, že se kapitolka líbila.

Vaše Sophie