That Boy || One Direction FanFic

chapter twenty eight

Všechny holky už asi dvě hodiny obcházely všechny možné kluby v Londýně, ale ani jeden se jim nelíbil natolik, aby si jej celý pronajaly. Jejich poslední šance byl snad nejznámější klub v Londýně, Ministry of Sound. Byl vyhlášený a Danielle byla zvědavá, jestli je pravda to, co se o něm říká.

Taxi se skřípěním zastavilo, dívky vystoupily a okamžitě uslyšely hlasitou a energickou hudbu.

„Tohle vypadá dobře," snažila se Eleanor povzbudit Sophii, která z toho začínala být trochu unavená a nervózní. Jestli i tohle selže, ona bude muset najít jiné místo na oslavu narozenin svého přítele. A ona chtěla, aby to bylo co nejlepší.

„Neboj," přiložila ruku k dílu i Danielle, „teď to bude ono, jsem si tím jistá."

Soph se ještě jednou podívala na klub, do kterého se právě chystaly vstoupit. Pak si povzdechla. „Snad máte pravdu."

„Tak? Jdeme!" Rozkázala nadšeně Lucile, která se mezi tím co se ostatní snažili utěšit Soph něco domlouvala s bodyguardem, pak mu podstrčila asi sto liber a on jí pustil. „Ty jsou se mnou," oznámila mu a on jen přikývl, načež musel snášet rozzlobené výkřiky čekajících na to, až je dovnitř pustí.

„Páni, tady to žije!" Vykřikla nadšeně Lucile hned jakmile vstoupila dovnitř. Všechno vypadalo dost luxusně. Draze vypadající sedačky, lesknoucí se podlaha, barevná osvětlení, několik pultů a u nich DJ... A nejlepší byl bar. Dlouhý a precizně vyleštěný dřevěný bar a za ním spousty alkoholových láhví.

„Tak co, Soph?" Zeptala se Danielle a doufala, že se tohle bude její kamarádce líbit. Protože ona z toho byla nadšená.

„Je to boží!" Vypískla a všem se ulevilo. Bylo rozhodnuto, tohle byl ten bar, kde Liam oslaví své dvacáté čtvrté narozeniny.

„Teď to už jenom domluvit," poukázala El na fakt, že by tady na ten večer mohli už mít nějaký jiný program.

Danielle se rozhlédla okolo sebe, a najednou uviděla velký plakát, který jasně zval na nějaký koncert nějaké skupiny, a datum co se shodovalo s jejich termínem. A co hůř, mělo se to dít v tomto klubu. Dívka se už chystala tento smutný fakt sdělit svojí kamarádce, ale černovláska jí zastavila.

„To nechte na mě," usmála se Lucile a najednou zmizela. Danielle se lekla. I když Lucile si svojí angličtinu za ten rok vypracovala tak moc, že byste nepoznali, že není z Anglie, ale přece jenom ještě se stávalo, že něčemu nerozuměla. Bylo ovšem pozdě a jim nezbylo nic jiného, než čekat.

Nemusely ale vyčkávat dlouho, Lucile se za deset minut vrátila a měla na tváři velký úsměv. „Máme to!"

Danielle se otevřela pusa: „Jak?" To bylo jediné, co ze sebe dokázala dostat.

Černovláska na ní spiklenecky mrkla: „To je tak, když je tvoje kamarádka Danielle Felicity, tvůj přítel Harry Styles a oslavenec Liam Payne."

Hnědovláska jí praštila do ramene: „Ty jsi nemožná."

///\\\

„Konečně doma," vydechla Danielle a se slastným vydechnutím vyklouzla z podpatků, které měla na nohou. Ty boty milovala, ale chodit a tancovat v nich něco přes čtyři hodiny bylo už moc.

„Tak tady jste!" Vykřikl Niall, který se v chodbě najedno objevil s miskou domácí zmrzliny v ruce. „Čekal jsem tady."

„Nialle, je pozdě, teď už zmrzlinu nesmíš!" Okřikla ho Danielle. Niall se na ní podíval s pozdvihnutým obočím a po chvíli se oba dva začali smát. Zbytek to jenom nechápavě pozoroval, poté však s úsměvem zavrtěly hlavami. Tohle nemá smysl řešit.