Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

4. Já mám sestru, já mám sestru!

Ták a je to tu, řekla jsem to, je to venku. 

,,Louisi, řekni něco prosím," zaškemrala jsem, protože už mlčel dost dlouho a jen na mě zíral, zžíralo mě to!

,,To nemůže být pravda." řekl suše. 

,,Ale je, mám tady fotografii, jsem si jistá,že jsi jí nedával nikomu jinému než tátovy." řekla jsem a začala v batohu lovit tu fotku. 

,,Táta by mi o tobě určitě řekl." zmínil,když jsem mu fotku podávala. 

Dlouze se na svůj portrét díval a pak mě objal. Bylo to nečekané. Úplně jsem zamrzla, ale rychle se probrala a obmotala své ruce kolem něj. 

,,Já mám sestru, já mám sestru," opakoval pořád dokola, asi to pro něj bylo až moc neuvěřitelné. Jeho stisk byl stále silnější, nedalo se to vydržet, mačkal mě, jako bych byla nějaký velký, huňatý medvěd. 

,,Louisi dlouho ti ta sestra nevydrží, když jí umačkáš," zasmála jsem se. Když mě konečně pustil dlouze si mě prohlédl. To byly slzy co se mu lesklo v očích? Byla jsem tak šťastná, mám bratra a už ho nikdy v životě neopustím!

,,Musím tě představit ostatním!"vychrlil na mě najednou. Vyjeveně jsem na něj koukla.

,,Aaaaa myslíš že je to dobrý nápad?"zeptala jsem se nejistě.

,,No jasně, neboj kluci jsou hrozně fajn, zamiluješ si je!"řekl rozzářeně.

No to nevím, jestli totiž budou ostatní jako Hošánek, se kterým jsem už měla tu čest se potkat, tak potěš pánbůh.

,,Určitě?"zeptala jsem se znova.

,,Určitě!"řekl rozhodně Louis.

,,No tak jdeme na to!"odpověděla jsem odhodlaně, ale uvnitř jsem se tak vůbec necítila, ale co mám tu staršího brášku a ten už mě před vším ochrání!

Jejich dům byl obrovský. Nevěděla jsem kam mám koukat dřív, jestli na strop, stěny, dekorace, nebo nasledovat Louise, byla jsem opravdu zmatená.

,,Kluci pojďte dolů, někoho vám představím." zařval Louis směrem nahoru do patra. Slyšela jsem dupat několik párů nohou nejdřív nad hlavou a pak po schodech. Jako první šel nějaký černovlasý kluk, který na mě působil hrozně odtažitě a chladně. Jako druhý šel vysmátý a už na první pohled sympatický a humorný blonďáček, ten jakmile mě spatřil, se na mě usmál svým zářivým úsměvem a mě bylo hned jasné že s ním si budu rozumět. Za ním šel hnědovlasý kluk, který vypadal jako pohodový kluk, se kterým je vám dobře a který vám se vším pomůže.  

,,Fajn, kluci chtěl bych vám představit svoji nevlastní sestru..."podíval se na mě a mě teprve došlo že vlastně nezná moje jméno.

,,Eady"doplnila jsem ho rychle. 

,,Eady?"zeptal se ten černovlasý.

,,No celým jménem jsem Eadlyn, ale Eady je kratší a možná i o trochu hezčí."pousmála jsem se. Kluci na nás vyjeveně koukali. Přejížděli pohledem ze mě na Louise a zase na opak.

,,Počkej tohle že je tvoje sestra?"zeptal se ten blonďák. Louis přikývl. Byla jsem nervozní.

,,No, tak to je naprosto super!"vykřikl blonďáček přiběhl ke mě a pevně mě objal. Nečekala jsem to, takže jsem vysela v jeho sevření jako hadrová panenka. Mrkla jsem na Louise. Usmíval se.

,,Tak jo, to stačí neumačkej jí!"řekl se smíchem blonďákovi. 

,,Takže, tohle je Zayn,"ukázal na černovlasého kluka, který na mě zatím moc dojem neudělal.

,,Ahoj"řekla jsem s lehkým úsměvem na tváři.

,,Ahoj"řekl, ale vyznělo to docela chladně.

,,Tak tohle je Naill"ukázal Louis na blonďáčka, který mě ještě před chvílí držel, ve svém pevném sevření.

,,Ahoj moc rád tě poznávám!"řekl mi s úsměvem. Jo, my dva si vážně budeme rozumět.

,,I já tebe!"řekla jsem a úsměv mu oplatila.

,,No a tohle je Liam"řekl Louis.

,,Taky tě rád poznávám Eady!"řekl a obejmul mě, ne tak vroucně jako Naill, ale bylo to příjemné. V tom jsem uslyšela nad sebou dusot nohou. A pak už jsem jen viděla jak ladně schází schody. Úplně jsem zapoměla že je uvnitř! Když mě spatřil zase se šibalsky usmál. 

,,No a tohle je..."chtěl pokračovat Loui, ale já ho přerušila!

,,Hošánek!"vím že se jmenuje Harry ale chtěla jsem ho podráždit za to co on provedl mě venku přede dveřmi a taky jsem se snažila, aby v to vyznělo s opovržení. Podíval se na mě a v očích se mu zalesklo.

,,Já ti říkal že se ještě uvidíme Dívko s objednávkou!"řekl a opřel se o futra dveří co byly za ním.

,,Moment vy se znáte?"zeptal se zmateně Naill.

,,Jo už jsme měli tu čest."řekl Harry, ale nespouštěl přitom ze mě oči a já se na něj uculila v tom stylu co říká ,, Jasně hraj si na frajera,,. Ticho co nastalo prolomil Liam.

,,Hej, oběd je na stole! Jdem jíst?"zeptal se.

,,Ježiši, ano! Už umírám hlady!"zakřičeli jsme  s Nailem  společně.

,,No ne asi nám do baráku přišel další jedlík."posmíval se mi Louis. Naill se na něj jen zašklebil a zmizel v kuchyni a ostatní za ním.

,,No co bez jídla se žít nedá." odvětila  jsem, ale to už  všichni  byli  na cestě  do kuchyně.Můj pohled, se zase přesměroval na osobu stojící přede mnou, opřenou o futro, která mě zase propalovala svýma světle zelenýma očima.

,,Co na mě tak koukáš Hošánku?"zeptala jsem se ho podrážděně.

,,Jak jako?"opáčil. Nevím co na to říct.

,,No prostě, tak!"Ježiši, co jsem to zase proboha plácla za pitomost, první co mě napadla!

,,Nijak na tebe nekoukám Dívko s..."chtěl to doříct, ale já ho nenechala.

,,Neříkej to!"prskla jsem po něm.

,,Proč?"zeptal se. On mě chce vytočit, vím to!

,,Protože jsem sem nepřišla rozvážet jídlo!"řekla jsem a znova se na něj tak jako nadřazeně uculila. Nevím proč to dělám, asi pro to abych ho upozornila na to, že si má dávat pozor, nevím. Otočila jsem se a vydala jsem se za kluky do kuchyně a ani se za Harrym neohlédla.