Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

30. Co chceš?

Sedáme si s Louim do auta, ve kterém jedeme my dva a Liam. Já řídit neumím a myslím že Louis by se za volant taky neposadil, hlavně dneska, takže řídí Liam. V autě se zase s bráchou chytneme za ruce a nepouštíme se dokud nám Liam nezdělí že jsme na místě. Louis se na mě podívá se strachem v očích. Pevně mu stisknu ruku a kývnu jako že to zvládne a že já tam budu celou dobu s ním. Kývnutí mi oplatí a oba naráz vylézáme z auta.

Na druhém chodníku vidím El a tak ní s Louisem zamíříme. Jakmile k ní přijdeme brácha jí padne do náruče a El si ho k sobě přivine o trochu silněji, pak obejme i mě a vyrážíme směrem k...Ani se mi to nechce říkat...ke kostelu co stojí uprostřed rozlehlého hřbitova.

Louis jde s El kousek přede mnou a já se za nimi snažím nějak elegantně dokulhat. Cesta je kamenná takže jsou mezi velkými kamennými plochami spáry. A já mám bohužel to štěstí že do jedné z nich šlápnu a padám k zemi. V tom mě, ale najednou chytne něčí ruka a vrátí mě do stabilní polohy na těch nestabilních botách. Docela absurdní co?

Teprve si všímám kdo to je a nejsem moc nadšená. Stojí tam, ten jeho klasický rozcuch, jiskřičky v jeho nádherných zelených očích a další všemožné Stylesovské blbosti.

,,Dík."řeknu jedovatě a vydám se dál. On mě ale doběhne. Bože proklínám ty boty!

,,Počkej!"křikne. 

,,Co zas chceš?"zeptám se otráveně. 

,,Aby jsi zastavila."řekne klidně a sám zastaví. Ujdu ještě pár kroků a zastavuji se taky. Otočím se a oči mi padnou na Harryho, který mě hltá pohledem.

,,No tak? Stojím co chceš?"přetrhnu to naše zírání na sebe s kamennou tváří.

,,Proč se na mě zlobíš?"zeptá se zoufale. Uchechtnu se.

,,Protože jsi mi nic neřekl, když mě brácha nejvíc potřeboval, já tu nebyla!"řeknu ostře.

,,Už jsem ti říkal, že jsme se na tom dohodli proto, aby jsi se nestresovala."zazoufá znova. Možná bych mu to měla odpustit. Ne to teda ani náhodou!! Zradil mě! Budu drsná!

,,Tak to mám pro tebe velkou novinu...Teď jsem vystresovaná ještě víc!"prsknu. Nechám ho tam stát a utíkám za Louim do kostela, kde už se čeká jen na pár opozdilců, aby mohl obřad začít. Když přicházím dovnitř znervozním. Vyhledám očima Louise a zamířím k němu.

,,Bráško kde sedíme?"položím mu ruku na rameno. 

,,Hned vepředu."informuje mě.

,,Určitě?"zeptám se. Nevím jestli je dobrý nápad, abych seděla vepředu.

,,Jo chci tě mít vedle sebe."usměje se na mě.

,,Dobře."pokývu hlavou a zalezu si do lavice, kde už sedí i Eleanor. Chvíli jen sedíme a nic si neříkáme, pak promluví ticho El.

,,Moc jsi mu chyběla!"šeptne směrem ke mě. Zabiju tě Harolde!

,,O to víc mě mrzí, že jsem tu nebyla, když mě nejvíc potřeboval."řeknu a po tváři se mi skutálí slza.

,,Ale už jsi tady a to je hlavní."chytne mě za ruku El a taky nechá volný průchod slzám.

To už si za nás sedají kluci. Ano Louis chtěl aby seděli ve druhé lavici. Jako první si sedá Zayn, vedle něj Niall, potom Liam a nakonec nejblíž k uličce Harry. Má dokonalý uhel pohledu na sledování mě. Rozhodla jsem se to neřešit a po zbytek dne ho ignorovat! Teď jsem tu s Louisem, to on mě tu teď u sebe potřebuje.

,,Posaďte se prosím."rozezní se hlas kostelem. Loui si sedá vedle mě a automaticky mě chytá za ruku. Otočím se na něj.

,,Společně."šeptnu. Otočí se na mě.

,,Společně." zopakuje. Pousměji se a stisknu mu ruku. Tak jdem na to ať to máme za sebou...

Asi po hodině vychází dav včetně nás z kostela. Všichni mají zarudlé oči a nejvíc samozřejmě Louis a já.

,,Jdeme domů?"zeptám se ještě pořád se slzami.

,,Ty jdeš domů já se jdu opít!"uchechtne se brácha.

,,Chápu."pousměji se.

,,Ale domů ještě jedem, protože se musíme převlíknout."upozorní mě Niall, který už se vydává k autu a my ho následujeme.

Zpátky jdeme ve složení ve kterém jsme sem přijeli: První auto Liam, Louis a já, druhé auto Zayn, Niall a... Eh Harry. Přijíždíme k domu jako první a jdeme dovnitř. Kluci vybíhají do svých pokojů a pak se všichni tak nějak postupně vrací dolu v civilu, zatím co já sedím v obýváku na gauči. Jako poslední přijde brácha, ale ještě si to zamíří ke mně a sedne si na gauč.

,,Předpokládám že ty s námi nejdeš."uchechtne se Louis.

,,Ne jsem už docela unavená. Je toho moc asi si půjdu lehnout."usměji se.

,,Fajn."vydechne, dá mi pusu na tvář a vybíhá ven, odkud po chvíli slyším nastartování auta a jeho odjezd.

Zvednu se a jdu k sobě do pokoje vybalit si mé věci. stále ledabyle naházené v kufru. Mám to celé zhruba tak za půl hodinky. Plácnu sebou na postel a přikryji se peřinou. Pro dnešek by to už mohlo stačit. Za pár minut si vesele pobíhám v krajině snů...

Probudí mě zabzučení telefonu a k tomu znělka co mám u zpráv. Jak dlouho jsem spala? Kouknu na displej. Je skoro šest. Poslední paprsky dnešního dne. Kliknu na zprávy. Je od Liama...

Liam: Jo a doma s tebou zůstal Harry, jen abys věděla...

Skvělí! To tu se mnou nemohl zůstat Zayn, Niall, nebo Liam...prostě kdokoli jiný jen ne Harry Styles!! No dobře v klidu zatím po mě nic nechce, takže dobrý!

Zvedám se z postele a jdu dolů. V obýváku si sedám na gauč a zachumlám se do mé oblíbené deky co tam kluci mají. Zapnu televizi a zase tupě zírám na telenovely co v ní běží. Trvalo to asi tak půl hodiny mě vyrušil hlas.

,,Bavíš se?"

Vyletěla jsem jako šíp z pohovky a trhla hlavou směrem ke dveřím. Stál tam v bílém tričku, šedých teplácích a s tím jeho roztomilým...teda rozcuchem na hlavě. 

,,Co chceš?"řekla jsem a u toho nakrčila znechuceně ret a sedla si zpátky na gauč.

,,Aby jsi mi vysvětlila proč mě ignoruješ."přešel ke gauči a sedl si ke mě. Ještě chvíli jsem zírala do obrazovky a pak jsem se na něj otočila. Otevřela jsem pusu jako že něco řeknu, ale pak jsem jí jenom zavřela a zase zírala do prázdna. Nemůžu mu to odpustit...ještě ne! Harry po chvíli semkl rty a pokýval hlavou. 

,,Dobře."řekl a v jeho hlase byla hmatatelná bolest.

Když odešel z místnosti po tváři mi stekla slza. Bolí to, ale on mě taky zranil. Zvedla jsem se a i v dece jsem odcupitala na střechu a vzala si s sebou i telefon a kytaru. Díky bohu se Harry stáhl k sobě do pokoje takže jsem měla volné pole působnosti.

Sedla jsem si pod přístřešek na židli, ostatně jako vždycky, na telefonu jsem zapnula nahrávání a začala hrát. Postupně z toho začala vznikat pro mě docela hezká melodie. Slova na ni vymyslím později, řeknu si a odcházím dolů.

V kuchyni si udělám čaj, bez kterého poslední dobu nemohu jít spát a odcházím nahoru do postele, tam se zachumlám do peřin a spím až do rána... 

===========

Nevíme, jak to momentálně bude s vydáváním. Máme nějaké důležité akce..... 

Kdyby se cokoliv stalo, dáme vám vědět....