Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

45. Zapomenout...

LOUIS

Potom, co jsme Harryho poslali spát, jsme hodně dlouho rozebírali a řešili, co se to vlastně stalo. Zkusil jsem ségře několikrát volat, byla nedostupná...

Nakonec jsme šli spát všichni, protože nás tato zpráva zasáhla podobně, jako Harryho..Tak moc bych chtěl vědět, co ségra dělá a kde je..

........

Ráno, když jsem šel probudit Harryho, že má dole snídani, jsem našel jeho pokoj prázdný. Napadlo mě jen jedno místo, kde by mohl v takové situaci být...TERASA

O 3 DNY POZDĚJI

Pořád se na něho snažím doklepat...nic...ani nevím jestli žije. Čas od času z poza dveří slyším krásné písně, které jsou jenom pro ni. Chtěl bych, aby je slyšela, tak moc bych to chtěl. Potom, co mi tolikrát nezvedla telefon , jsem zkusil zavolat otci. Ten to zvedl a i když s nechutí, mi řekl, že je Eady v pořádku u nich, ale prý ať to radši neříkám nikomu jinému, taky už prý tři dny nevylezla z pokoje. Tak moc mu to chci říct, ale slib vůči otci dodržím, Pro Eady...

HARRY 

Lednička na mé terase brečí prázdnotou, Už jsem tu tři dny a jediné co dělám, je že koukám na východ a západ slunce, taky jsem zvládnul popsat celý svůj bloček písněmi, které mi za tu dobu letěly hlavou. Lednička je prázdná už od včerejšího večera...Už jsem přestal počítat kolikrát se sem snažil dobušit Louis, nebo kluci. Mé písně mi pomohli se přes to trochu přenést, Už nemyslím na to, že tahle terasa není moje, ale je naše...nebo spíš byla...

Naše terasa...

Už je jen moje..

Takhle to nikdy nemělo skončit...

Už to tu nevydržím, tohle místo mě zabíjí, hezky pomalu, zevnitř..Tak moc to bolí. Zvednu se z pohodlné židle a zamířím ke dveřím. Hned jak je odemknu, do nosu mi zavane vůně mého domova, tak moc mi chyběl. Neudělám ani krok, protože mě zadrží tělo, které se ještě před chvilkou válelo na podlaze, ale teď už stojí přede mnou, je to Louis. 

,,Bože kámo, jsem tak rád, že žiješ!"vtáhl mě do silného bratrského obětí. Měl jsem co dělat, abych se znovu nerozbrečel.

,,Všechno to zvládneme, společně!"teď už jsem ty slzy neudržel, musel jsem jim nechat volný průchod. Objal jsem Louise nazpátek a pořádně ho stiskl. Zanedlouho jsem kolem sebe cítil další tři páry rukou, jak mě obímají...Kluci...

,,Prosím slibte mi, že už o tom nebudeme mluvit, o ničem... Chci zapomenou, ničí mě, když pomyslím na to, jak jsem to všechno posral..musím jí nechat jít..nezaslouží si mě..."vydechl jsem do obětí.

,,Dobře." odpověděli jednohlasně, moc dobře ví, že mi nemá cenu nic vyvracet, už jsem se rozhodl, chci zapomenout...

=========

Moc se omlouvám, za to, jak dlouho jste museli čekat na další díl...ale prázdniny máme opravdu moc nabité...

Ale konečně je to tu...

A naše knížka se bude pomalu blíží ke konci...

BATMAN POSÍLÁ OMLUVU