Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

18. Na tajňačku

  ,,Protože za dvě minuty odjíždíme, do našeho nahrávacího studia!"řekne brácha s úsměvem...  

Zůstávám na něj zírat. Potom se nakláním k Zaynovi, který mě napodobí a taky se ke mě malinko nakloní.

,,Ten atentát ruším!"šeptnu s pohledem pořád upřeným na Louise.

,,Pche...Prozatím!"opáčí Zayn s úšklebkem. Taky se na něj zašklebím a pak se začneme smát.

,,Heeej mazej se převlíct, nebo tu zůstáváš!"křikne nervozně Loui. Vyletím z obýváku. Vpálím k sobě do pokoje a začnu se přehrabovat v té ohromné hromadě oblečení co tu mám. Volím roztrhané lacláče s ohrnutými nohavicemi do polovinu lýtek, pod ně bílé tričko s třičtvrtečními rukávy a přes to velmi dlouhý šedý svetr, který je dlouhý zhruba stejně jako lacláče. Nakonec svůj konečný outfit doplňuji šněrovacími, šedými, semišovými botami na středně velkém tlustém podpatku. Přes rameno hážu jenom malou světle modrou koženou tašku, ve které mám sluchátka, telefon, balzám na rty a to je všechno. Vybíhám před dům, kde už Louis nervozně stepuje.

,,Že ti to ale trvalo!"procedí mezi zuby.

,,A to můžeš být rád že se nemaluju."oddychnu si. Nasedám do jeho auta kde sedí už jen Zayn.

,,Ostatní jedou druhým."řekne Loui a ukáže za sebe dřív než se stačím zeptat. Sedám si dozadu k Zaynovi.

,,Už bylo na čase spoluatentátníku."špitne a zašklebí se na mě. Je s ním vlastně docela sranda.

,,Náš čas přijde!"oplatím mu taky zašklebení.

,,O no no no no no!"zavrčí Zayn.

,,O no no no no no no!"napodobím ho s začneme se smát. 

,,Heeej ale jestli bude tohle dělat celou cestu, tak přísahám že vás vyhodím a půjdete po svejch!"okřikne nás Louis. chvíli na sebe koukáme a pak všichni tři spustíme.

,,O no no no no no!" a to už propadáme všichni hysterickému smíchu. Po chvíli se ale nejspíš Louis vzpamatuje, protože se auto rozjede. Koukám z okna a přemýšlím. Já jedu opravdu do nahrávacího studia! Já Eadlyn Tomlinsonová! Dívka, které se pravě plní sen! No dobře, až moc to zveličuji, ale to že se tam moc, moc opravdu moc těším popřít nemůžu.

Zastavujeme. To už jsem tady? No jo už jsme tady! Srdce mi poskočí nadšením. Vystupuji z auta a na tváři mi hraje šťastný úsměv, kterého si nikdo nemůže nevšimnout.

,,Páni celá záříš."uchechtne se Liam, když vystupuje z auta.

,,No řekni kdo by v mojí situaci nebyl?"uchechtnu se taky.

,,Tak jdem."zavelí Louis a my svižným krokem vejdeme do budovy. Držím se za kluky vzadu a rozhlížím se po té obrovské budově, div si nevykroutím hlavu.

,,Já ti to říkal."ozve se za mnou chraplavý hlas. Otočím se na něj. Tyčí se nade mnou v černém tričku a se slunečními brýlemi na očích.

,,Říkal co?"zeptám se líbezně.

,,Že se ti to bude líbit."upomene mě a já si vzpomenu na naší noční konverzaci. Povzdychnu si.

,,Aaagh...Bod pro tebe."řeknu otráveně. Na tváři se mu roztáhne úsměv a mě se naskytne pohled na ty jeho sakra hezké ďolíčky ,,A sundej si ty brýle Hošánku!"odseknu ještě.

,,Jak si přeješ."šeptne mi přímo u ucha a mě naskočí husí kůže. Počkám až to přejde. Otočím se a zašklebím se na něj. On se jen zasměje. Vcházíme do nějaké chodby pak zatáčíme do otevřených lítaček vpravo. Zůstávám stát jako opařená. Přede mnou se rozevře pro mě hotový ráj. Pomalinku sejdu ty tři schody a vkročím do místnosti odkud mě dlouho nikdo nevytáhne. Je tu snad všechno. Kytary, jak elektrické tak normální, bicí, křídlo...bože oni tu mají křídlo, pak je tu elektrické piáno  a spousty dalších nástrojů a věcí. Přejdu ke křídlu a zlehka přejedu prsty po klávesnici.