Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

16.Prozrazena...

Už je to skoro týden od té mé "nehody" a vše je při starém. Loui je skvělý starší brácha, s Nailem se pořád cpeme k prasknutí, Liam je prostě Daddy Liam, Zayn se se mnou moc nebaví. A Harry je pořád ten úchylný oplzlý zábavný Hošánek. Když se tak zamyslím, tak jsem dlouho nenavštívila střechu. To se musí rychle změnit!!

Vyběhnu z pokoje, cestou vrazím do Liama, společně se zasmějeme a já jdu dál směr střecha.

Mám skvělou náladu, cítím se nabitá a plná energie, no možná až přeplněná. To bych se jí asi nějak měla zbavit ne?!? Ano a neznám lepší způsob než profláknutou klasiku s názvem GreenDay!!! Hned vytahuji mobil, zapojuji ho do bedýnek, které tu Harry má a pouštím na plné pecky jeden z nejbožejšich songu co znám, když nepočítám Fall Out Boy, Still Breathing

Trsám si tu jak šílená, běhám po celé střeše s mobilem v ruce a dělám, že je to mikrofon. No jo, prostě cvok! Písnička skončila a místo ní se pustila Basket Case..

Já stále pokračuji v tom co jsem dělala doposud. Ještě, že mě nikdo nevidí! Jenže mé tvrzení se ukázalo být nepravdivé, protože když jsem se otočila, tak jsem uviděla Harryho jak mě pobaveně sleduje a natáčí.Já ho zabiju!!! Rychlým pohybem vypnu hudbu.

,,Jak dlouho tu si?!"zeptám se vyděšeně.

,,Už od začátku tohohle..."předvede ten postižený pohyb po mě ,,a tohodle..."a předvede další z těch kreténských pohybů. Otočím se k bedýnkám a rychle zastavím hudbu a prudce se na něj otočím s nasraným výrazem.

,,Děláš si prdel?!"řeknu naštvaně, ale s trochou ironie.

,,Hm..."zamumlá a dál zírá do toho zasraného telefonu. Jen doufám že to ten debil nikam nepoustne!

,,Tak už je na twitteru."oznámí mi vítězoslavně. Vyjeveně se na něj podívám čímž způsobím, že Harry propukne v hysterický smích. Využiji situace a mobil mu seberu z ruky. Chvíli mu trvá než si toho všimne a jeho tvář ztuhne.

,,Hele dej mi ten telefon."řekne prosebně.

,,Hm dám."řeknu pobaveně. Jeho rty se roztáhnou do úsměvu a už už se natahuje pro mobil, ale já ucuknu a přiblížím svůj obličej k tomu jeho.

,,Nejdřív si ho ale musíš chytit Hošánku!"zašeptám mu do obličeje pobaveně. V jeho očích se opět mihne ten vyjevený výraz já se začnu smát a rozeběhnu se po střeše. Než se naději je Harry za mnou a já začnu kroužit mezi kytkami. Nakonec asi po třech minutách co tam lítáme po střeše se já, držíc v rukou pořád Haroldův telefon, zastavuji u okrajové zídky střechy.

,,Smažeš to video co Stylesi?"zasměji se.

,,Dej ho sem!"řekne naštvaným hlasem, ale na jeho obličeji vidím pořád smích. Nahne se nade mě, takže jsme v poloze tělo na tělo. Nechtěně nasaji jeho vůni, která mě omámí tak, že zaškobrtnu a převážím se přes zídku. Silné paže se ale obmotají kolem mého pasu a vyhoupnou mě zase zpátky a já jsem v pozici kdy můj a Harryho obličej dělí zhruba deset centimetrů. Dívám se mu do očí. Jsou krásně zelené a sem tam hází odlesky co vypadají jako zlaté. Pořád mě svírá v náruči. Jeden menší pohyb a naše rty by se spojily !! Ale no tak, na co to zase myslíš Tomlinsonová?!

,,Hele, ten telefon ti asi nevrátím, když se k němu ani nedostanu, Hošánku!"řeknu, protože mám svoje ruce pořád uvězněné pod těmi jeho.

,,Jo sorry!"řekne a hned mě pustí. Podávám mu telefon a on si ho dává do zadní kapsy u džín. 

,,Fajn, ale teď už sakra smaž to blbý video!"okřiknu ho ještě když se odcházím napít do přístřešku, protože už zase cítím lehký tlak na plicích. Lokám plným doušky vodu, dokud nevypiji alespoň polovinu z lahve co jsem si s sebou vzala. Moc to nepomáhá a můj tlak na plicích trochu zesílil ale ještě chvíli a vrátí se zase do normálu. Mezi tím přijde Harry.

,,Okey je to pryč! Spokojená!"řekne a ukáže mi telefon, na kterém svítí nápis ,,Video bylo odstraněno,, a já si oddychnu.

,,Naprosto!"odpovím blaženě z posledních sil a ještě se napiji. Jenže, když si chce Harry, zírajíc stále do mobilu, stoupnout na schod, co vede k vyvýšenému přístřešku. Jeho noha schod mine a šlape do prázdna, což způsobuje že Harold dopadá na tvrdou zem.

,,Do prdele!"sykne bolestně. Přichází na mě záchvat smíchu, který se žene rychleji než tornádo. (Což ale nebyl chytrý tah, protože až se dosměji, začnu se dost hrozivě dusit a nechci, aby to on věděl!!). Harry tam dřepí na zemi, sleduje mě a trapně se culí. Můj smích, se začíná tlumit a vyměňuje ho hlasité, dávivé kašlání. Sakra nemůžu dýchat! Snažím se bouchat si do zad, ale mám sílu jen na to držet si hrudník a druhou ruku mít před ústy. Potřebuji vzduch! Snažím se to rozdýchávat, jako vždycky. Po chvíli můj kašel utichne a já jen přerývavě s občasným zalapáním po dechu, oddechuji do dlaní ve kterých mám momentálně složený svůj obličej.

,,Eady jsi v pořádku?"zeptá se mě Harry. Ani jsem si nevšimla že celou dobu sedí u mě.

,,Nech to být to bude v poho."řeknu vysíleně a sotva slyšitelně.

,,No já neví-"

,,Prostě to nech být!"chtěla jsem po něm prsknout, ale v téhle situaci to vyznělo spíš jako výdech.

,,Opovaž se, o tom někomu říct."zvládnu ještě přerývavě říci. Počkám až kývne a když to konečně udělá, zvednu se a odcházím si ze střechy, na chvíli lehnout, protože to na to většinou pomáhá.

HARRY

Nechápu jí. Proč se jí tohle děje? Má chvíle, kdy nemůže dýchat. To je špatné, opravdu špatné. Měla by s tím něco dělat! Né to tajit a nikomu o tom neříct. Musím to někomu říct. Nějak jí pomoct! Chci jí pomoc, záleží mi na ní.

Někdo to vědět musí! Minimálně Louis! Musí nad sebou mít nějakou ochranu a myslím, že já a Loui jí zabezpečíme dobře.

Seběhnu schody dolů a v obýváku vyhledám Louise.

,,Bro?"oslovím ho.

,,No?"řekne Loui.

,,Musím si z tebou promluvit!" řeknu a naznačím mu, že to musí být v soukromí.

Loui se zvedne a společně jdeme do mého pokoje. Po celou cestu jsou slyšet jen naše boty na schodech.

,,Harry o co tu jde?!?" zeptá se, když za ním opatrně zavřu dveře, ve snaze zpozorovat, jestli nás někdo nesleduje. Jsem paranoidní.

,,Jde o Eady!!!" řeknu ustaraně...