Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

22. Nezbedná ovečka

Film začal a když přišla první úvodní píseň, Harry začal bláznit a zpívat. Myslím, že ta píseň se jmenuje Up all night.

 ,,Katy Perry is on replay,
She's on replay"zpíval Harry společně s Harrym ve filmu.

,,Vážně si zrovna zpíval o Katy Perry?"zeptala jsem se děsně před tím, než jsem vybuchla smíchy, protože Harry mi to odsouhlasil.

Ten film nebyl tak hrozný, vlastně jsem se skvěle bavila, ale kdo by se nebavil, když si Harry při každém záběru na něj musel zkritizovat to jak vypadá. Ale nejvíc mě pobavil konec! Jak Liam Harrymu stáhnul kalhoty, to jsem se válela a řvala smíchy až do konce filmu. Jenže co by se Eady nepodařilo! Z toho jak jsem se smála jsem začala znovu silně kašlat. Myslela jsem, že Harry omdlí z toho jak se o mě bál! Bylo to k popukání, ale na druhou stranu ho chápu. Má mě hlídat a tak je pochopitelné, že se bál. Naštěstí já to v pohodě rozdýchala a mohla se znovu posadit na gauč.

,,Hele ve středu by jsme mohli mít návštěvu, jestli by jsi chtěla?"konstatoval a podíval se na mě.

,,No to záleží na tom kdo by to byl."řekla jsem stručně.

,,Víš jak jsem ti vyprávěl, i byla v tom filmu naše maskérka Lou?"zeptá se.

,,Ano, ta vypadala mile."usmála jsem se, protože Lou na mě z filmu působila, jako velice sympatická osoba.

,,Tak ona má dceru Lux, jsou jí dva a půl roku, no a Lou by jí potřebovala na den dva pohlídat. Já mám malou strašně rád, je skvělá a tak mě napadlo, že by jsme jí zítra pohlídali společně."dokončí svůj monolog.

,,Já nejsem proti, mám děti ráda (JO JÁ TUHLE VĚTU DOOPRAVDY NAPSALA! Batsy)."řeknu a znovu se usměju a z ničeho nic si vzpomenu na Thomase ode mě z LA. Jak ten mi chybí! Snad se má dobře! Pak zaženu myšlenky na Thomase a zase začnu přemítat nad Lux. Už se na tu malou těším.

,,Měli by jsme jít spát nemyslíš?"zívnu si.

,,Myslím."bez jediného vysvětlení mě Harold bere do náruče. Ani neprotestuji, jsem tak vyčerpaná, že mu usínám v náruči...

LOUIS (KRÁTCE PO ODJEZDU HARRYHO A EADY)  Sobota

Harry a Eady už odjeli a já jsem na cestě do nemocnice, ze které mi před chvílí volali, že mi prý něco musí říct, ale jedině osobně! Ani se mi nechce přemýšlet o tom co mi potřebují zdělit, už tak jsem na sebe naštvaný, že jsem se za mámou stavil naposledy před tím, než přijela Eady. Musím jí všechno říct! 

Jsem tu zaparkuji auto a jdu směrem k recepci, jen kolem ní projdu. Oni ví kdo jsem a za kým jdu, tak nemám důvod se zdržovat těma jejich kecama. Výtahem vyjedu do druhého patra, kde máma leží.

Počkat!? Něco není v pořádku?!! Něco se tu změnilo! Desinfekce tu smrdí víc než obvykle a ta nálada, kterou udržovali zaměstnanci, aby se zde lidi cítili příjemněji je pryč! Co se tu proboha stalo??!?

,,Pane Tomlinsone?"poklepe mi na někdo na rameno, otočím se a zjistím, že to je ošetřující lékař mamky. Jen na něj nechápavě zírám.

,,Jde o vaší matku... Dnes dopoledne... Ona to nezvládla..."řekne pomalu a skoro neslyšně.

,,Ona svůj boj s rakovinou nepřežila, dělali jsme co jsme mohli."dořekl svojí myšlenku a já pochopil...Je pryč! Jediná osoba, která tu byla po celý život se mnou... Zhroutil jsem se na podlahu a začal hystericky brečet. To nemůže být pravda. Ona musí  žít. Proč se tohle děje, proč zrovna ona musela tý zasraný rakovině podlehnout!!