Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

47. Už zítra...

LOUIS

Už je to měsíc, co Eady odešla, zmizela ze života jak Harrymu, tak i nám ostatním. Denně na ní vzpomínám, tak rád bych jí viděl, to my všichni, teda až na Harryho, ten si řekl, že zapomene a tak "zapomněl". Já ale vím, že se denně opíjí, aby jí vyhnal z hlavy, vím, že ze spaní křičí její jméno...Před námi, ale stále hraje tu hru, že na ní vůbec nemyslí a neví kdo to je. Radši se pro to o ní s klukama nebavíme. 

Den příjezdu do LA

S klukama sedíme v pokoji na hotelu, který je pro dnešní noc naší domovem. Niall sedí na posteli a se zaujetím nám čte složení nějakých brambůrek co před chviličkou spořádal. Zayn je něčím zaneprázdněný ve svém telefonu a Liam už asi pět minut posílá do prdele Nialla, který se nemá ke konci se svojí přednáškou.

No a pak jsem tu já co celou tuhle celkem nezajímavou situaci sleduje, ale ještě víc sleduji osobu, která s nezaujetím a naprosto kamennou tváří sedí v křesle u okna a bloumá nad tím nad čím bloumá, když není zrovna pod vlivem alkoholu. Od té doby co přišel se ještě nehnul ani o píď, prostě jen kouká nad město pod sebou. Vím přesně nad čím přemýšlí.

Po několika minutách neustálého zírání na Harolda se zvednu a jdu k oknu vedle křesla, kde sedí. Sednu si vedle něj a chvíli koukám na osvětlené LA také.

,,Koncert je už zítra."prohodím jen tak ledabyle, čekajíc a hlavně doufajíc že mi odpoví. Čekám ještě asi půl minuty než se konečně po mučenlivém čekání dočkám odpovědi, ve kterou jsem už upřímně ani nedoufal.

,,Jo."řekne tiše, skoro to zašeptá a tiskne rty do úzké čárky. Slyším jak zadržuje slzy. Myslí na ní, chybí mu, vím to.

Chvíli si rozmýšlím, jestli mou otázku vypustím z úst, ale nakonec dospěji k závěru že to rysknu.

,,Chybí ti?"zeptám se skoro neslyšně. Můžu slyšet jenom jeho tiché, ale tak slyšitelně zoufalé uchechtnutí. Celou dobu jsem mu neviděl do obličeje, teď se na mě však konečně otáčí a já vidím díky osvětlení města jak se mu řinou vodopády slz po obličeji.

,,Jestli mi chybí?"zeptá se a odvrátí zase zrak zpět k oknu, za kterým se rozprostírá město. ,,Brečím kvůli ní každý den, neustále se mi o ní zdá, opíjím se kvůli ní a skládám o ní písničky. Tohle...tohleto klišé jsem nikdy rozumíš NIKDY..."odmlčí se na chvíli ,,...kvůli někomu nedělal."dořekne. ,,Tak se tě ptám...Myslíš si že mi nechybí?"koukne se na mě zase zoufale.

 ,,Vidím že jo."vzdychnu.

,,To si piš, že kurva hodně sakra!"řekne a setře si z tváře slzu, kterou nechce aby tam měl. 

,,Dobře."řeknu a zvednu se, kouknu za sebe a zjistím že během naší konverzace všichni někam zmizeli. Usuzuji že nejspíš na večeři. Znovu se kouknu na Harryho, který nevypadá že by se měl k odchodu.

 ,,Jdeš?"zkusím to i když znám odpověď.

Harry místo odpovědi jen zakroutí hlavou. Pokývám hlavou jakože chápu, otočím se a vydám se ke dveřím, tam se ale ještě zastavím a ještě se kouknu směrem k oknu, kde pořád nehnutě sedí Harold. Na chvilku mi bleskne hlavou, že je možná Eady teď ve stejné pozici.

,,Víš Harry, nikdy není pozdě na odpuštění..."řeknu a sleduju jak postava v křesle zpozorněla. Nadechnu se ,,ale nesmíš to ještě před tím vzdát."dořeknu a zabouchávám dveře a odchazím dolů za ostatními.

EADLYN

Sedím na posteli a v rukou žmoulám lístky co tu Emma zapomněla. Jsou trochu mokré protože na ně ukáplo pár mých slz. Ptáte se jestli jsou kvůli němu? Ano...tak taky kvůli komu jinému. Už zítra ho opět uvidím. Sama moc dobře vím že na to nejsem připravená. Nooo ještě je tu ta možnost že doběhnu dolů a hodím je do krbu, ale když tak nad tím přemýšlím, nebudu se zbytečně zvedat jen abych tady potom měla ještě nějak hasit krb ještě k tomu v tomle vedru. Lístky položím na noční stolek a konečně si lehnu a usínám s myšlenkou, že zítra už budu muset v tuhle dobu čelit setkání s ním...

=====================================================

Taaaaaaak faaaaaajn...

Předposlední kapitola je tady!!

Tak užívejte NAPĚTÍÍÍÍÍÍÍ!!

JOKER