Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

6.Na mě nemáš...

  ,,Ty jsi byla v mé tajné terase?!"  

Mráz mi přejel po zádech, když Harry promluvil svým chraplákem. Nevím co se tu děje, jediné co vidím jsou Harryho záda, jak mizí do patra vily. Jsem opravdu zmatená...

,,Loui, co se to tu děje? Proč Harry odešel?" koukla jsem na Bratra nechápavým pohledem.

,,No, radši si pojď sednout tohle bude dlouhé vyprávění." řekl mi klidným hlasem. Společně jsme se vydali do obýváku a posadili se na gauč.

,,Tak šup dělej, říkej co jsem udělala!" popohnala jsem Louise ke slovu.

,,Víš Harry je hodně složitý člověk a za tu dobu co ho znám a jsem jeho nejlepší kamarád, jsem měl možnost poznat spoustu jeho stránek. A právě jedna z nich je," odmlčel se ,,jak bych to řekl, že prostě potřebuje místo kde bude sám a nikdo jiný tam nebude chodit, zkrátka v jeho introvertních chvílích šel vždy na tu terasu. Byl tam sám a vždycky, když se vrátil donesl pro nás nový song, prý se mu tam skvěle přemýšlí a je to tam nádherné, ale to nemůžu posoudit, protože jsem tam nikdy nebyl a ten výhled jsem nikdy neviděl." dořekl. 

Pane bože, už chápu proč tak rychle zmizel. To místo bylo jenom jeho a moc pro něj znamenalo a já ho narušila. Naprosto jeho chování chápu, taky mám své introvertní chvilky. Musím Harryho najít a omluvit se mu... A vím přesně kde ho hledat.

HARRY

Proč to udělala, proč lezla tam, kam jí nikdo nezval? Nechápal jsem to. Jsem naštvaný na sebe i na ní. Musím rychle na terasu, jen tam se uklidním.  Vdechl jsem užasnou vůni květin, které tu pěstuji již od doby našeho nastěhování. Opravdu nerozumím tomu co se ve mně děje. Jen co se objevila Dívka s objednávkou, tak se v sobě nevyznám. Je to jako kdyby přišla a rozhodla se mi převrátit celý život naruby. V té holce se opravdu nevyznám.

Slyšel jsem lehké zavrzání dveří, ale toho jsem si nevšímal, kluci ví, že sem nesmí, tak jsem dál pozoroval ten nejkrásnější výhled, který jsem kdy viděl. 

Náhle se kolem mého pasu obmotaly dvě drobné ruce, leknutím se mi napjaly všechny svaly v těle a že jich zrovna málo není (Ha egoista). 

,,Moc se omlouvám Harry." slyšel jsem za sebou tenký hlásek Eady.

,,To je poprvé co jsi mi řekla Harry." musel jsem konstatovat. 

,,Já vím, ještě jednou se omlouvám já jsem nevěděla, že ta terasa, no terasa tahle celá střecha je tvoje." řekla smutně.

,,Né, to já se omlouvám mělo mi dojít, že o tom nevíš. Zachoval jsem se hloupě. Mohly bychom to hodit za hlavu Dívko s objednávkou?" řekl jsem a koutky úst se mi zvlnily do úsměvu. Na tu holku se nemůžu zlobit.

,,Ale jistě že ano Hošánku, jen se chci zeptat: Tohle místo je... jako z jinýho světa je prostě... kouzelný! Ano kouzelný, to je to správný slovo!"všiml jsem si jak se jí rozzářily oči když o tom mluvila ,,Nemohli by jsme se o něj dělit? Alespoň po dobu mýho pobytu tady? Prosím!" zeptala se se psíma očima. 

,,Můžeme to zkusit." souhlasil jsem

EADLYN

I když tu kudrnatou naninku moc nemusím, bylo mi o dost líp, když mi Harry odpustil to nedorozumění s tou terasou. Teda ne terasou střechou. Mám pořád tendenci říkat terasa. Nevím proč, ale uvědomovala jsem si, že se mi po něm i po ostatních klucích bude docela stýskat. Docela dost stýskat! Je večer druhý a jeden s posledních večerů co tu strávím. Zatím! Protože budu jezdit Louise navštěvovat jasně, ale za jak dlouho se sem zase dostanu nevím.

 Jdu dolů do kuchyně, kde už nikdo není, protože jsou všichni už zalezlí v posteli. Ostatně jako všichni normální lidé, takže je jasně vidět, že já jsem v tomhle obřím baráku jediná, lehce nenormální pokud jde o spání. Takže si nalévám sklenici vody, jako vždycky. Nemůžu jít spát bez toho, aniž bych neměla na svém nočním stolku skleničku vody. Pro mě je to, jako například jít běhat bez bot. Beru si skleničku a knížku, protože si ráda čtu venku když to jde a jdu ještě na chvíli na balkon. Ochladilo se a to docela slušně! Cítím vůni deště, no spíš bouřky. Takže, se tam nezdržuji moc dlouho a jdu dovnitř. Už se otáčím k odchodu, když si náhle všimnu slabého světla, vycházejícího z vedlejšího pokoje. Že bych přece jen nebyla vzhůru sama? Počkat vedle mě má přece pokoj Harry, proč asi nespí? Bože nad čím to přemýšlím?! Rozhodně nemám zapotřebí vést jakýkoli půlnoční rozhovor, i když jsme se teď usmířili, nemám na jeho náladovost chuť. Rychle jsem se schovala za plastovou stěnu zábradlí, nechápu proč se tu kvůli němu takto schovávám.

Harry si začal, v domnění, že ho nikdo neslyší, zpívat nějaký song. Ta melodie je mi povědomá, asi je to nějaká písnička od kluků. Ty slova byli úžasná.

  We're only getting older, baby
And I been thinking about it lately
Does it ever drive you crazy
Just how fast the night changes?
Everything that you've ever dreamed of
Disappearing when you wake up
But there's nothing to be afraid of
Even when the night changes
It will never change me and you...

Ta slova mě donutila broukat si je spolu s ním. 

,,Halo, je tu někdo?" slyšela jsem jeho chraplavý hlas z vedlejšího balkonu. A do prdele, teď  už nemá cenu se schovávat. Opatrně jsem se zvedla a otočila se na Harryho. Stál tam v šedých taplákách a černém domácím tričku. Viděla jsem ho vlastně někdy v teplácích? Nad čim to k sakru zase přemýšlím. Stojíme přesně naproti sobě, jen každý na jiném balkoně.

,,Ahoj Hošánku." řeknu mu s úšklebkem.

,,Copak tu děláš Eady?!?" řekne nechápavě. Eady vážně?!

,,Nic, jen jsem nemohla usnout, tak jsem šla sem. Nadýchat se čerstvého vzduchu, pak jsem tě slyšela zpívat a schovala se. Už ani nevím proč, jsem asi tvrdohlavá víc, než jsem si myslela." dokončila jsem svůj krátký monolog.

,,Jo, já taky nemohl spát a tvrdohlavá doopravdy jsi, ale na mě nemáš."

Jen co to dořekl, tak překonal tu vzdálenost mezi námi a objevil se u mě na balkoně. Zůstala jsem tam stát a jen na něj zírala. Byl tu. Nějakým záhadným způsobem přelezl ty, od sebe asi metr vzdálená, zábradlí a byl tady, přede mnou...

==============