Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

12. Probouzení Šípkové Růženky

,,Copak je?"zeptá se mě ustaraně.

HARRY

Chvíli se dívá na rozsvícený Londýn. Jak ta je krásná. Už jí chybí jen křídla a mohla by v nebi dělat anděla. Pořád mlčí, potom se malinko pousměje a zakloní hlavu.

,,Nechci domu Harry!"řekne smutně.

,,Proč?"zeptám se znova. Dnes se hodně, vážně hodně ptám.

,,Protože doma mě, kromě rodiny a pár přátel nic nečeká!"odpoví a posmutní ještě víc, jak já bych jí rád pomohl, ale nevím jak.

,,Jak to myslíš?"

,,To je dlouhé vyprávění!"usměje se a konečně se na mě podívá.

,,Máme celou noc!"řeknu s úsměvem. Hodí na mě vyjevený ale pobavený výraz.

,,Harry je šest hodin ráno!"

,,No a co!"řeknu a mávnu rukou.

,,Dobře"řekne a začne povídat.

Když asi po hodině skončí (takže už je sedm...Ha!) Tak chvilku vstřebávám všechno, co mi právě řekla. Chvíli je ticho a pak ho já prolamuji: 

,,Tak tu zůstaň!"vybalím na ní.

,,To nejde"řekne hned.

,,Proč by to nešlo?"řeknu udiveně.

,,Nemyslíš si, že kdyby vesmír chtěl abych tu zůstala, dal by mi znamení?"zeptá se s přesvědčením.

,,Nevím, já na vesmír nevěřím."

,,No tak já odpovím za tebe. Ano dal by mi znamení!"řekne smutně. Chvíli na ni jen tak koukám a pak se zmůžu jen na:

,,Tobby je vůl!"řeknu s upřímným výrazem. V tu chvíli se rozesměje, div nespadne ze židle.

,,No co je to vůl!"začnu se smát s ní.

,,No myslela jsem, že se budeš zabývat trošku jinejma věcma!"smála se dál. 

,,Jak dlouho, že si říkala, že v tý kavárně pracuješ?"

,,Rok"řekla zamyšleně.

,,A proč si nehledáš něco, co tě bude bavit?"řekl jsem nechápavě.

,,Našla jsem něco, ale to by mě vyvedlo na roky z LA."přitakala.

,,No tak!"

,,Ty to nechápeš, tohle bych nemohla mamce udělat, obzvláště když nás táta opouští!"řekla a zeskelnatěly jí oči. Pochopil jsem že už se o tomhle téma nechce moc bavit.

,,Kolik je?"zeptal jsem se. Ano už zase, protože se začalo rozednívat.

,,Nevím kouknu se."řekla a vytáhla telefon z kapsy u svetru ,,Sakra!"zděsila se.

,,Co kolik?"vyzvídal jsem.

,,Je půl osmý ráno! Půl osmý!"řekla šokovaně.

,,Ouuu, asi spát co?"

,,Jo!"vypadlo to z ní než jsem stačil cokoli udělat. Rychle sebrala své věci a během pár minut byla u dvířek a pak už jsem jen sledoval, jak její nádherně medové vlasy mizí vevnitř.

EADLYN 

Scházím schůdky a jdu si ještě dolů natočit skleničku s vodou. Potom jdu nahoru a zastavím se u dveří ke svému pokoji. Ale...