Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

44. Domů...

EADY

Právě sedím v letadle do L.A. za pár hodin už budu doma, ve své posteli...Dlouho jsem tam nebyla. Vypadá to tam pořád stejně, jako když jsem to tam opustila? Už vidím rodiče, jak se mě budou vyptávat, co se to stalo?! To nezvládnu...Proč vlastně jedu domů? Nic mě tam nečeká. Nikdo na kom mi v poslední době nejvíc záleží.

Sklesle ignoruji všechny letušky, které se mi snaží nabídnou něco k pití, nebo k jídlu. Nemám sílu si něco objednávat. Ani nemám na nic chuť. Jediné co chci cítit, jsou Harryho rty jemně dotýkající se těch mých. Tak moc bych si přála, aby bylo vše jako to ráno, než jsme otevřeli ty hrozné dveře. Všechno bylo dokonalé... Vůbec nechápu, proč jsem tak rychle vypadla, ani jsem ho nenechala, aby mi to vysvětlil. Co když k tomu všemu vysvětlení měl? A já ho jen nenechala...

Všechno je to moje vinna...

Mé opuchlé a rudé oči začínají produkovat nové množství slz. Rychle sáhnu po mé kabelce a snažím se najít kapesníky, abych slzy zmírnila, nejlépe zastavila...

Po tom co se vysmrkám, začnu znovu hrabat v tašce. Ani nevím co hledám. Má ruka nahmatá nějaký divný předmět, který rozhodně do kabelky nepatří...Pomalu ho vytáhnu...

No to né... Je to Harry...v menším a plastovém vydání. Je to ta panenka co jsme s Lux vyrobily. Teda spíš dokreslily...Je to Harry se všemi jeho krásnými tetováními, kterých bych se teď tak ráda dotkla a políbila. Jediné co chci je, aby všechno bylo zase jako dřív, ale vím že to nejde. Má syna...Vzhledem k tomu, že vím, že Harry by byl skvělý otec a vím, že syna moc chtěl, se nemůžu vrátit. Budou rodinka a na mě se brzy zapomene. Já však nezapomenu nikdy...

Svůj pohled znovu upřu na malé letadlové okénko... Za chvíli jsem doma. Už dokážu rozpoznat noční světla v L.A. I když jsem z Londýna odletěla něco málo po poledni, v L.A. je teď něco okolo šesté večer.

,,Dámy a pánové, zapněte si prosím své bezpečnostní pásy, budeme přistávat..." slyšela jsem letušku, ale po zbytek jejího monologu k cestujícím jsem nevnímala. Po přistání jsem si odepla pás a v klidu vystoupila, teda v klidu.. Mé nohy mě neposlouchali. Musela jsem je přemlouvat ke každému kroku. Na to, že jsme v L.A. jsem si celkem rychle sehnala taxi, jenže je tu ta klasická večerní špička, takže jsme se krátce po tom co jsme vyjeli zastavili. V kabelce mi zazvonil telefon. Přášla mi zpráva...

HARRY: Eady není to tak jak to vypadá! Všechno si to vymyslela. Nic nebyla pravda...musíš mi věřit...Řekni mi kde jsi prosím!  

On mi napsal?! Co když má pravdu a všechno to byla jen lež. Je pravda, že jsem odešla bez vysvětlení...Opravdu nevím co si myslet. Ta zpráva mi pořád letí hlavou. Co to má znamenat? Proč mi Harry píše něco takového?!? Byla jsem tak zabraná do přemýšlení o Harrym, že jsem si ani neuvědomila, že se taxík znovu rozjel.

Nechápu proč mi píše takovou sms. Konečně má rodinu, má šanci být otcem pro svého syna. Kvůli mně by takovou šanci nezahodil! A já mu ani nedovolím, aby jí zahodil. Neodepíšu mu!

Taxík pomalu zastavil na místě, kde je to pro mě až moc dobře známé. Vystoupila jsem a pomalu 

se šourala ke dveřím. Opatrně stisknu domovní zvonek...

,,Ahoj Mami a Tati."

===========

Ahojky. Představte si, že díky jedné knížce jsem objevila super dívčí skupinu. Jsou fakt moc nadané a skvěle jim to zní. Hodím vám sem pro mě ted top skladby...Skupina se jsmenuje Neon Judgle. Kdyby jste někdo znal dejte vědět. Ale i vy ostatní mi dejte vědět co na ně říkáte.

BATMAN