Můj (NE)známý bratr ||Harry Styles FF||

7. Noční stěhování

Už to budou asi dvě hodiny, co si s Harrym jen tak povídáme u mě na balkoně. Musím uznat, že můj první pohled na něj byl hodně nepravdivý. Není naprostý fracek, namyšlenec a egoista, i když toho v jeho osobnosti taky najdeme, ale je to zajímavý, upřímný a hrozně složitý člověk, pořád jeho chování v některých situacích nechápu.

,,Co to je?"zeptal se najednou.

,,Co jako?"řekla jsem nechápavě.

,,No tohle."a ukázal na můj blok do kterého si zapisuji texty a melodie písní, které mě napadají, ale to už jsem říkala. Vůbec jsem si nevšimla, že ho mám s sebou na balkoně, asi byl založený v té knížce co jsem si sem vzala.

,,Nic!"řekla jsem až přehnaně vyděšeně, ještě dřív než jsem to stačila zarazit. Jako vždycky. Nepřála jsem si aby někdo věděl že píšu a skládám. A moje afektovaná reakce samozřejmě upoutala jeho pozornost.

,,No něco to určitě je!"řekl.

,,Možná že jo, ale i kdyby, tak ti to ukazovat nebudu!"odsekla jsem.

,,No ale proč?"zeptal se zase a v očích se mu zalesklo a zvedl jeden koutek čímž vytvořil dokonalý šibalský úsměv.

,,Věř nebo ne Hošánku, že jsou věci mezi nebem a zemí, do kterých ani tobě nic není."řekla jsem svérázně a zářivě jsem se na něj usmála.

,,Ok vyhrálas! Bod pro tebe!"řekl poraženecky ,,Ale počkej příště!"dodal a já už jen viděla jak mizí zase na svém balkoně.

,,Aha, takže mi hrajeme na body. No jak chceš!"křikla jsem na něj ještě. Jediné co jsem ještě stihla zaslechnout byl jeho slabý smích. Sebrala jsem knížku a šla dovnitř. Lehla jsem si do postele s tím, že už toho mám opravdu za dnešek dost, a že půjdu spát, ale v hlavě jsem měla jen jedno. Tuhle hru Hošánek prohraje!

SEN

,,Pomoc!!"zakřičela jsem nejhlasitěji jak jsem mohla. Nic!

,,Pomozte mi někdo prosím!"zkusila jsem to znovu, ještě hlasitěji. Nic, pořád nic! Byla jsem v tom pokoji který byl až po můj krk zatopený vodou. Naprosto ledovou vodou! Venku byly slyšet zběsile bijící hromy a oblohu křižovali blesky a k tomu všemu byl liják že se nedalo dohlédnout ano tři dva metry před sebe. Zoufale jsem se snažila doplavat ke dveřím od pokoje. No dveřím byla to spíš taková brána. Vyplavala jsem z toho pokoje a ocitla se v chodbě ve které bylo úplně stejně vody jako v tom zatraceným pokoji, ze kterého jsem se konečně dostala ven. Panebože! Jsem v prvním patře takže se nedostanu ke vchodovým dveřím které už jsou někde pode mnou zatopené. Co budu dělat o žádném jiném východu nevím! Ještě chvíli jsem se snažila tam něco jako únikový východ najít. Už necítím nohy už doslova půl hodiny šlapu vodu. Už nemůžu, nemůžu! S tím že se tu utopím se opřu o nějakou poličku nebo co to je. Počkat! To... není polička! To jsou schůdky na střechu a ještě nejsou zatopené, takže se tu přece jen neutopím! Rychle se na ně začínám drápat a o chvíli později už stojím na těch ke kterým voda nesahá. Ano! Vybíhám je a už stojím u dveří na střechu. Cože?! Nee...ne, ne,NE! Klika je pryč! Nedokážu je otevřít, a ta voda už stoupá! už ji mám po kolena zoufale tluču pěstmi do prosklených dveří, jako kdyby to pomáhalo. Voda zase stoupla už je mi po pás. Tluču pěstmi ještě chvíli a po chvíli to vzdávám. Tohle už nezvládnu, tohle je konec, ale najednou vidím jak k těm proskleným dveřím někdo z druhé strany přibíhá a snaží se je otevřít jako já před chvílí. Snažím se na něj zaostřit. Ano, už ho poznávám! Harry! Okamžitě mu z druhé strany začínám s dveřmi pomáhat.

,,Vydrž!"slyším ho jak na mě z druhé strany křičí. Jak to že to pořád nejde?! Voda už mi je po bradu, jestli to do minuty neotevřeme tak mě ta ledová voda pohltí. Lomcuje dveřmi, ale to nepomáhá. To ne voda už stoupla musím zaklonit hlavu abych mohla dýchat, jenže to mi nevydrží moc dlouho a voda zase stoupá a já už tentokrát opravdu nemám kam utéct. Už jen kousek! Poslední nádech! To ne....

,,Neeeee!!"křičím z plných plic a prudce si sedám na postel. To ne už zase. To je už po několikáté za tenhle měsíc co se mi tahle noční můra zdá. Nesnáším povodně a studené bouřky. Proti letním teplým lijákům nic nemám ty mi dobijí baterky, ale jestli je něco z čeho mám hrůzu a naskakuje mi z toho husí kůže jen když na to pomyslí tak jsou to právě studené bouřky a povodně! Takže kdyby jste na mě přišli s tím že se podíváme na Titanic tak vás pošlu do prdele, protože pro mě je to jako koukat se na horor! Bez váhání se zvedám i se svou dekou a utíkám ze svého pokoje na chodbu kde zastavuji u Louisova pokoje. Neslyšně otvírám dveře. Louis je schoulený na své obří posteli. Musím se usmát.

,,Louisi?"zkusím to nesměle. Nic.

,,Louisi!"zkouším to znova, ale tentokrát hlasitěji. Pomalu otevře oči které o chvíli později spočinou na mě.

,,Copak je Eady?"zeptá se a usměje se na mě.

,,Můžu si lehnou k tobě?"zeptám se. Trochu polekaně se na mě podívá  

,,Jen zlý sen!"ujistím ho. Místo odpovědi se posouvá a dělá mi místo u sebe na posteli. Zavřu dveře rychle k němu přicupitám a hupsnu k němu do postele. Otočím se na něj tak abych mu viděla do očí. Kouká ne mě.

,,Co se ti zdálo?"zeptal se mě ustaraně.

,,Bouřka, zatopenej dům, já uvnitř, nemohla jsem najít východ, topila jsem se, žádná pomoc a šlus!"velmi stručně jsem to zkrátila. To že v mém snu vystupoval Harry jsem si nechala pro sebe, protože to nebyla zrovna informace o kterou jsem se chtěla s mým velkým bráškou dělit.

,,Takže se bojíš bouřky?"chtěl se ujistit.

,,A povodní!"doplnila jsem ho

,,Hlavně povodní!"dodala jsem. Je to pravda, bouřku bych možná skousla, ale povodně...Ne!

,,Takže na oblíbenym filmu se neschodnem!"uculil se na mě

,,Jakej?"zeptala jsem se i když jsem to tušila.

,,Titanic"řekl a zasmál se.

,,Ale jo, jenom odcházím na ty scény kdy je ta voda už v tý lodi."objasnila jsem mu to.

,,Ale to je skoro polovina filmu Eady!"zasmál se.

,,Ježiši, nech mě být!"řekla jsem a zasmála se přitom.

,,Neboj, už si v bezpečí takže můžeš klidně spát."řekl a já se tak opravdu cítila.

,,Děkuju a dobrou Louisi."řekla jsem. 

,,Dobrou noc, Eady."odpověděl mi Louis a já už potom jen zavřela oči a ani ne do minuty jsem spala, jako když mě do vody hodí.