Příběh vypovídá o devatenáctileté dívence Eadlyn, která žije svůj stereotypní život v zapadlé části LA. Eadlyn je milá, hodná, i když někdy lehce arogantní a drzá dívka.
Co když se jí jednoho večera připlete do života informace, která jí dočista zm...
Šel jsem hned za Eady, když mě Louis zastavil a otočil si mě směrem k němu.
,,Harry musíme si o něčem promluvit!" řekl chladným hlasem. Tohle bude zlí, Loui vždy všechno říká s úsměvem a když už něco řekne chladně, tak je to mega zlí, ale nesmím na sobě dát znát, že se bojím.
,,Ano, o čem chceš mluvit?" zeptal jsem se.
,,O Eady..." zabručel.
,,Co je s ní?" dělal jsem, že mě nezajímá, ale bylo to přesně naopak. Je jiná.. jiná než všechny ostatní holky.
,,Chci tě jen varovat. Je to moje sestra a ty se jí nikdy nedotkneš jasné?! Nechci, aby si se na ní ani podíval tím svým chtivým pohledem, kterým nabaluješ každou druhou!!" řekl velice rázně.
,,Brácho to bych si nikdy nedovolil, jak jsi řekl je to tvoje sestra. A to s těma jinýma holkama je minulost. Sám moc dobře víš jak moc jsem byl v prdeli, když jsem to dělal a pořád toho lituji." řekl jsem skoro se skleněnýma očima a rychle jsem vyběhl schody nahoru. Jak si o mně může myslet něco takového. My s Louisem jsme si nikdy nekřivdili, nikdy jsme se nehádali a teď to takhle posere. Musím se jít uklidnit, tam kde si dokážu pročistit hlavu.
Moje střecha, moje útočiště...
"Bože proč já jsem musel být takový hajzl!!" zařval jsem si pro sebe a vzhlédl k nebi...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
EADLYN
Díkybohu, že jsem si vzala dvě. Pokud jde o pyžama kdyby jste je viděli, tipovali by jste mi tak šest let. Mám hrozně dětinský pyžama. Ano, třeba pyžamo co mám na sobě tvoří šedé, třičtvrteční, vzorované tepláky a dlouhé tílko se Snoopym. Jo tohle já vážně nosím, ale jen na spaní. Když jsem vycházela z koupelny, míjela jsem se s Niallem. Taky to nechápu, tak velkej barák a jen jedna koupelna. No každopádně jsem ho zastavila.
,,Ty Nialle?"
,,No?"
,,Máš tu kytaru?"zeptala jsem se stydlivě.
,,No jasně! Proč?"optal se s úsměvem.
,,Já jen jestli bych si jí mohla půjčit?"
,,Nevěděl jsem, že hraješ. Můžeš si jí půjčit.Zaběhni si pro ní ke mě do pokoje."řekl a jeho úsměv zesílil.
,,Jo já se s tím moc nesvěřuju, spíš si to nechávám pro sebe. Nikomu to neříkej prosím!."žadonila jsem.
,,No jasný!"usmál se.
,,Děkuju!"odvětila jsem mu a šla si pro ní k němu do pokoje. Předpokládám, že je okolo pěti hodin ráno, ale mě to nevadí mám chuť si jít zahrát, tak jdu bez ohledu na hodiny.
Proklouzla jsem k Naillovi do pokoje, kupodivu tu má celkem uklizeno, na rozdíl od Louise. No ne že bych byla lepší. Vzala jsem kytaru, doběhla jsem k sobě pro blok na písničky a tužku...Hlavně tužku! A zamířila jsem na střechu.
