Pojď k mámě, Melanie!

Kapitola první

Melissa se podívala na hodinky. Bylo právě na čase, aby se zvedla a šla. Zamávala na kolegyně v kanceláři a vyšla na chodbu k výtahu. Byla nervózní, čekalo ji totiž první baletní vystoupení její dcery Melanie. Myslela na ni celý den, Melanie byla malý andílek. Byla přesně taková, jakou si ji Melissa vysnila, už když zjistila, že čeká dítě. Když muž, s nímž dítě čekala, zmizel, vlastně ji to ani nepřekvapilo. Něco takového čekala, když viděla jeho reakci na těhotenství. Nečekala ale způsob, jakým to udělá, prostě zmizel. Změnil telefon, adresu, práci... Ale Melissa se z toho nehroutila, jak očekávalo její okolí. Místo toho si představovala, jak bude její holčička vypadat. Ani nepřemýšlela o tom, že by mola mít chlapce, nějak věděla, že bude mít holčičku. Viděla její blonďaté vlásky po otci, modré oči po ní, její úsměv. A přesně taková její malá, sladká holčička byla.

A dnes měla první baletní vystoupení. Melissa na ni byla pyšná. Zastavila před půjčovnou kostýmů a musela se rozesmát. Vzpomněla si, jak se pokoušela Melaniin kostým ušít. Melanie tančila bílou růži. Jejich společný pokus s šicím strojem dopadl hrozně. Když Melanie viděla právě ušitou sukýnku, rozplakala se. Sukýnka vypadala hrozně. Ať se Melissa snažila jakkoli, na ruční práce prostě nebyla. Utišila Melanii až ve chvíli, když jí slíbila, že kostým půjčí v půjčovně. Melissa se ještě usmívala nad vzpomínkami a dávala vak s kostýmem do auta.

Najednou, ani nedokázala říct proč, byla ještě nervóznější. Blížila se k baletnímu studiu a třásly se jí ruce. Vystoupila i s kostýmem z auta a zamířila k budově, kde zazvonila na zvonek u dveří.

„Smithová, dobrý den," ohlásila se.

„Je otevřeno, paní Smithová," ozvalo se zevnitř.

Melissa zatlačila do dveří, které se okamžitě otevřely. Zamračila se. Jindy bylo zamčeno a příchozí se musel ohlásit jménem, dnes to tak ale nebylo. Nepřipadalo jí to bezpečné. Její myšlenky ale okamžitě rozehnala blonďatá hlavička na chodbě.

„Melanie! Zlatíčko," usmála se Melissa.

„Mami, máš kostým?" zeptala se malá baletka ustaraně.

Melissa jen přikývla.

„Mami, jsi nejlepší!"

Melissa jí podala vak s kostýmem a ona ho nedočkavě rozepnula.

„Mami, to jsou nádherné šatičky!" vydechla Melanie překvapeně.

Melissa jí do šatiček pomohla, pak jednotlivé části sukně upravila tak, aby vypadaly jako okvětní lístky. Melanie se radostně zatočila.

„Jsi ta nekrásnější květinka ze všech!" pochválila svou krásnou dcerku.

Melanie jí políbila na tvář a běžela za ostatními. Melissa se jen usmála a trochu neochotně se vydala do vedlejší místnosti za matkami. Štěbetaly a smály se. A samozřejmě se předháněly, čí dítě je lepší. Toho se Melissa nechtěla účastnit. Postavila se stranou ke stolku s občerstvením. Nalila si kávu a pomalu ji upíjela. Nebyla dobrá a dokonce ani teplá, trochu se zašklebila. Tím přilákala pozornost ostatních matek. Ty okamžitě daly hlavy dohromady. Melisse bylo jasné, co dělají. Pomlouvaly ji jako vždycky. Byla tu jediná svobodná matka, podle nich neměla pořádnou práci a měla rozmazlenou dceru. Podle nich, samozřejmě. Ano, Melanie byla trošku rozmazlená. Ale to jen proto, že byla pro Melissu vším. Z jejich řečí si už dávno nedělala hlavu, jen se pousmála.

Ozvalo se zazvonění, představení začínalo. Melissa počkala, až zmizí ostatní a pak sama šla do sálu. Překvapilo ji, kolik je tu rodičů, sál byl úplně plný. Postavila se vzadu. Po Melaniině představení měla v plánu svoji holčičku vzít do cukrárny. Nechtěla tu být celou dobu, celé představení trvalo téměř dvě hodiny. Střídaly se různé věkové kategorie, Melaniina skupinka byla na řadě jako druhá. Zazvonil druhý zvonek, pak se rozhrnula opona. Na pódium přišla první skupinka. Holčičky do pěti let. Melissa je sledovala. Byly roztomilé, ale na její holčičku neměla ani jedna. Byly oblečené jako princezny, každá měla na hlavě korunku. Některým z nich tanec moc nešel, jedna dokonce upadla a rozplakala se. Její matka okamžitě vyskočila ze svého místa a běžela na pódium. Představení bylo přerušeno.

Melissa se zamračila. Za chvilku vyšla na pódium učitelka nejmladších holčiček a omluvila se za nepříjemnosti způsobené pádem jedné z princezen. Jejich představení začalo znovu. Tentokrát skončilo bez pádu a děvčátka sklidila zasloužený potlesk. Pak přišla na pódium slečna Charlotte, učitelka Melanie.

„Ještě jednou vás tu vítám. Velice mě mrzí, že mám špatnou zprávu. Naše představení přijde na řadu později, chybí nám jedna tanečnice, ale už je na cestě. Užijte si tedy další skupinu," usmála se a zmizela.

Melissa si povzdechla. Balet neměla zrovna v lásce, ale Melanie si moc přála učit se ho. A tak to jako správná matka s předstíraným zájmem přetrpěla. Sledovala tanec, ale nevnímala ho. Přemýšlela o spoustě různých věcí. Už delší době uvažovala o tom, že se s Melanií přestěhuje. Měla už naspořeno dost peněz na to, aby si koupila menší dům na venkově. Pro Melanii by to bylo dokonalé prostředí. Jako by ten dům už viděla. S velkou zahradou, kde by Melanie mohla běhat se psem.

Ozval se potlesk, to ji vytrhlo ze zamyšlení. Přidala se k němu. Na pódium přitančily květiny. Melaniino vystoupení. Melissa se usmála a soustředila se na svoji holčičku. Nevšimla si, že v první řadě vstal muž. Zpozorovala ho až ve chvíli, kdy se postavil před pódium. Pomyslela si jen něco o otcích, kteří chtějí za každou cenu nejlepší fotku svého dítěte. Zamračila se, když muž zůstal bez pohnutí stát.

Pak začalo peklo. Ozval se křik. Rány. Najednou byly všichni na nohou.

„Má zbraň!" ozval se někdo.

Ta slova se nesla celým sálem. Křik. Shon. A další výstřely. A další...

„Pojď k mámě, Melanie!" křičela Melissa a snažila se dostat k pódiu, stejně, jako spousta ostatních rodičů.

Neviděla přes ně na svoji dceru. Další střelba. Další křik. Melissa se konečně dostala dopředu. Další střelba. Otevřel se jí hrůzný obraz. Krev. Všude byla krev... Děvčátka ležela na pódiu. Některá si rukama zakrývala hlavu, všechny byly od krve. Některé plakaly. Melissa hledala očima bílou květinku. Ležela uprostřed tváří k zemi. Ani se nepohnula. Nijak se nechránila. Neplakala. Bílé šatičky zakrvácené.

Střelba. Křik. Pláč. Hrozný obraz před ní. Všechno zmizelo. Ticho. Tma. Zima.

Líbí se vám příběh? Zajímá vás, co bude dál? Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů. Nebo necháte hvězdičku.