Prolog

1.4K 59 14
                                    

„Báro... jednička," usměje se učitelka.

Výsknu si a cupitám šťastně k učitelce, která mi podává papír. První pololetní písemka z matematiky na téhle střední je za mnou.

„Jak jinak, že?" dá mi Tom pusu na líčko.

Hodně lidí si myslí, že s Tomem něco mám. I učitelé. Ale to těžko. Známe se od školky, a když jsme se dostali na stejnou školu, div jsme radostí nevyletěli z kůže. No, a jelikož se známe tak dlouho, vím, že je gay. Z naší třídy tuto jeho část zná jen Táňa, Lucka a já.

„Šprtko..." uleví si Nina. My dvě se nesnášíme už od prvního dne v tomto ústavu. Je to taková bitch a hodně lidí říká, že jen závidí, jelikož jsem poměrně oblíbená.

„Alespoň nemá čtyřku, že?" ušklíbne se učitelka a podává Nině její písemku.

Rychle procházím chodbou školy a sem tam vrazím do nějakých studentů, kteří mě vzápětí pozdraví. Ještě že mám botasky, jinak bych se určitě rozplácla jak široká tak dlouhá. Což by Nina na těch podpatcích udělala. Očima sjedu na hodinky nacházející se na mém zápěstí. Vytřeštím oči a začnu utíkat. Už úplně vidím, jak mě brácha nasupěně propaluje.

„No konečně!" rozhodí rukama, když celá udýchaná dobíhám k autu. „Víš, jak mrznu?"

„Mohl jsi čekat v autě," ušklíbnu se a nastupuju, hned vyjíždí. Asi se mu ten řidičák nelíbí, tak o něj chce po měsíci přijít...

„Tu je taky zima," zazubí se a prudce zastaví na křižovatce. „Co písemka?"

„Kubo... hádej!"

„Jednička?" Na jeho otázku přikývnu. „Tá- tádýá!" začne tančit vítězný taneček.

„Ty vole! Dávej pozor! Řídíš!" zaječím a honem se chytím palubové desky.

On se usměje a vytáhne mobil. „No, tati to jsem já. Dlužíš mi kilčo... Dík."

„Ty ses vsadil o mou písemku?"

„Jo. Taťka říkal, že na nové škole budeš ve stresu a celé to posereš," zazubí se.

Jelikož už jsme doma, vybíhám z auta rovnou do pokoje, kde po mě skočí můj pejsek. Je to čivava a Kuba říká, že to není pes ale krysa. Vždycky ho mám chuť přetáhnout pánvičkou, ale jen zaječím, že Porthos není krysa. No a taky se posmívá tomu jménu.

„Porthy!" začnu se smát, jelikož mám celý obličej mokrý od jeho pusinek.

Být či nebýt (s) upíremKde žijí příběhy. Začni objevovat