Být či nebýt (s) upírem

Kapitola osmá

Praha

„Jak dlouho je pryč?" zeptal se vyděšeně Tom Bářiného bráchy.

„Nevíme, ale ráno už doma nebyla. Byli jsme na policii."

„Jelikož ještě není plnoletá, tak by měli začít hledat hned," konstatuje Lucka a v očích se jí lesknou slzy. „A taky, protože je Váš taťka právník."

Škola se otevře, a když do ní vchází, tak se Kuba otočí za zvukem přijíždějících aut, která později identifikuje jako policejní.

Hned první hodinu vejde do třídy, kterou navštěvuje Tom, Táňa i Lucka, otřesená učitelka. Ve dveřích postávají dva policajti.

„Dneska budete místo vyučování mluvit s pany policajty, jelikož se Barbora Linhartová pohřešuje. Jste třída, do které chodila, proto začali u nás. Lucko, Táňo a Tome... vy jste jí byli asi nejbližší," kývne na ty tři, ať jdou na chodbu.

„Takže ty jsi Taťána, Lucie a Tomáš... jak dlouho se znáte s Barborou?" zeptá se jeden z policajtů.

„Já ji znám od dětství a Lucka s Táňou od doby, co jsme přišli na tuhle školu," odpoví Tomáš a obejme Lucku kolem ramen, jelikož to vypadá, že se každou chvíli sesype.

„A kdy jste jí viděli naposledy?"

„V pátek před kinem," odpoví opět Tom.

„Taky tak," kývne Táňa.

„Já u ní byla včera," přizná Lucka.

„Jak se chovala?" zajímá se první z policajtů s černými vlasy.

„Normálně. Dívaly jsme se na film a smály se."

„Nejevila žádné známky nervozity?"

„Ne, ne... ne..." začne brečet a Tomáš jí posadí na zem.

„Musíte jí omluvit... Lehce se vystresuje a má nějakou nemoc, kvůli které i párkrát omdlela. Táňo, zajdeš jí pro vodu?" Dívka okamžitě přikývla a zašla do třídy pro pití.

„Je někdo, s kým se Bára jaksi nemusela?" pokračoval ve výslechu policajt.

Chvíli se zamysleli a Lucka potom chraplavým hlasem odpověděla: „Nina Otrocká."

„Ty dvě se hádaly, ale nikdy by si nijak neublížily," zakroutil Tom hlavou.

--Bára—

„Mohla bych jít ven?"

„Sama se ztratíš," ušklíbl se Demetri.

„Tak pojď taky," mrknu.

„Nemůžu, svítí slunce," připomene.

„Aha..." povzdechnu si smutně.

„To nové oblečení ti sluší."

„To už jsi říkal včera," bouchla jsem jej do ramene.

„A ty brýle taky," dodá.

„Tak tys mi ještě nepochválil. Děkuji," cítím, jak se mi do tváří hrne rudá.

„Už ses vyspala?" vtrhne do pokoje Alec a v závěsu za ním Jane.

„Ehm... Alecu, je půl čtvrté odpoledne," ušklíbnu se.

„Bůh ví, jak dlouho vy lidí spíte," mávl rukou a skočil na postel, že mě z ní spolu s Demetrim málem shodil.

„Odkud že vlastně jsi?" zvedla Jane obočí.

„Z-"

„Ne! Počkat!" křikl Alec a vyletěl z pokoje. Potom přiběhl s nějakou velkou knihou, která měla být asi atlas. Otevřel to, ale už na jejím stáří se mi něco nezdálo. Přešla jsem ke stolu, a když jsem přečetla Persarum - což jsem identifikovala jako Persii -, tak jsem se rozesmála.

„Přines něco modernějšího! Tam bych to hledala marně," rozcuchala jsem mu vlasy.

Uraženě vyšpulil spodní ret a zase odběhl, takže po něm zbyla jen tmavá šmouha.

„Spokojená?!" třískl znatelně modernějším atlasem na ten starý.

„Mohlo by to být lepší," ušklíbla jsem se, jen co mé oči spatřily Československo. Alec si otráveně odfrkl. Na další straně bylo už naštěstí samostatné Česko. „Jsem z České republiky, hlavního města Prahy," ukázala jsem na město. Polkla jsem, vzpomněla jsem si na přátele a rodinu...

„To mi nic moc neříká," svraštila Jane obočí.

„Zkusím to přiblížit vaší době..." zamyslela jsem se. „Země koruny české?"

„Jo, to znám!" vykřikl vítězoslavně Alec.

„Takže to jsem byl v Česku," zasmál se Demetri. „Vím, že jsem mluvil s Karlem IV., ale nevěděl jsem kde."

„Tys mluvil s Karlem IV.?" vytřeštila jsem oči.

„No jasně! Za koho mě máš! Jane byla na čaji o páté dokonce u královny Viktorie," ušklíbl se.

„Teď už o vašem staří nepochybuju," zvedla jsem drze koutek úst.

„Staří, ale krásní," pohodil Alec zženštile vlasy, z čehož jsem měla výbuch smíchu.

„Čemu se smějete?" vkročil Felix do pokoje.

„A ty jsi... mlu-mluvil s kým?" dostala jsem ze sebe.

„Cože?" zvedl obočí.

„Tak Dem mluvil s Karlem IV. a Jane s Viktorií. A ty?"

„Já s Hitlerem," zvedl pyšně hlavu a mi sklaplo.

„No, aspoň už ví, jak odůvodní jeho vyvražďování, tedy až se vrátí. Budeš v historii perlit," zasmál se Alec.