Být či nebýt (s) upírem

Kapitola první

„Nechcete jít dneska do kina?" zeptá se nás na obědě Tomáš.

„Hm... a na co?" optá se Lucka a vidličkou se nimrá v tom nechutně vypadajícím jídle.

„Mamma Mia!, Pozdravy ze spermabanky nebo Iron Man," odpoví.

„Iron Man!" vykřikneme všechny tři naráz.

„Dobře... Takže dneska v sedm před kinem," zasměje se.

„Ještě, že je zítra sobota, protože bychom určitě nevstali," pousměje se zase Lucka.

„Bruno půjde taky?" zvedla jsem obočí na Toma.

„Nemůže. Jeho prababička slaví devadesát, tak tam musí být," odvětí kapku smutně.

Táňa je ticho, skoro jako vždycky. Když promluví, tak na ní všichni zíráme s otevřenou pusou. Stejně jako teď, když se jako jediná láduje tou koprovkou.

„Lidi... kolik je hodin?" znejistím.

Tomáš zapne displej mobilu, který leží na stole. „Půl druhé pět minut, proč?"

„Do prdele! Čau!"

Doběhla jsem k šatnám a honem si sebrala věci, které za běhu oblíkám. Sakra, já budu mít ale fyzičku, jestli budu každý den takhle sprintovat! Všimla jsem si nástěnních hodin. No, půl pět jsem měla sedět v autě...

„Přísahám, ještě jednou a odjedu bez tebe!" zamračí se Kuba.

„So-sorry. Ře- řešili jsme dnešní ki-no," vydám ze sebe zadýchaně.

Cestou jsme si už sdělovali jen nějaké nové drby ze školy.

„Mami, můžu dneska do kina?" objemu jí.

„To je mi lásky když něco chceš," zasměje se.

„Nejsi moc mladá?" ozve se z obýváku taťka.

„Je mi šestnáct," založím si uraženě ruce na prsou.

„Odkdy?" ušklíbne se brácha.

„Od července minulého roku, představ si!"

„No můžeš," pokývá hlavou mamka. „Tatínek se už doma nudí no. Rýmička- smrtelná nemoc všech chlapů."

Zasměju se. „Fajn. Kubí, odvezeš mě?" udělám psí oči.

„Co má s tebou dělat, že?" zakroutí hlavou. „Ty kryso jedna!" zamračí se, když po něm začne Porthos skákat.

„Mami, kde je nejbližší pánvička?"

„Pokud mě praštíš, schytá to on!" vyjekne a nastaví před sebe pejsánka jako živý štít.

Protočím očima, a když jdu kolem Kuby, vytrhnu mu svého miláčka z rukou a silně jej obejmu. Posadím jej na postel a dojdu ke skříni, ze které začnu vybírat oblečení. Porthos mě zaujatě pozoruje. Potom seskočí a jde k velkému zrcadlu na stěně. Začne do něj packou bušit. Vyplazuje jazyk a přísahala bych, že se svému odrazu směje.

„Ty jsi vážně trdlo," zakroutím hlavou.

Konečně jsem si vybrala. Rifle s vysokým pasem, černé triko s dlouhým rukávem. Na to hodím svetr, potom ještě bundu. Šťastně vydechnu a svalím se na postel. Na břicho mi skočil Port a začal se po mě procházet.

„Jo jasně! Udělej si ze mě přechod!" začnu se smát, když přechází po mé hlavě.

Pak jsem ho ze sebe sundala a položila před nás notebook. Na internetu jsem si najela na film Interview s upírem. U filmu s upíry si vždycky odpočinu...

Někdy až moc... Když jsem se po chvilce podívala na hodiny, zjistila jsem, že je tři čtvrtě na sedm. Vyjekla jsem a honem zaklapla noťas. Nasoukala se do oblečení a sjela po zábradlí schodů do předsíně.

„Já myslel, že sis to rozmyslela," ušklíbne se brácha.

„Takys mohl zavolat!" prsknu po něm a hodím na sebe bundu.

Přijíždíme před kino, kde už čeká osamocená tříčlenná skupinka. Poděkuju Kubovi a s úsměvem mířím k přátelům.

„Barbora Linhartová, zase pozdě!" zamračí se Tom.

„Ještě, že ten film je až na čtvrt na osm," protočí očima Táňa a vchází.

„Tak proč tu jsme tak brzo?" vykulím oči.

„Protože tě známe!" otočí se na mě všichni tři.

Tomáš s Luckou stojí ve frontě na Colu a popcorn, zatímco já s Táňou ve frontě do sálu. Sotva ti dva přijdou, tak se dveře otvírají. Usedáme na svá místa v šesté řadě a snažíme se nesníst a nevypít koupené věci ještě před začátkem filmu. Potom následuje milion reklam, během kterých už Tom začne ujídat popcorn a vyslouží si tři opovrhovačné dívčí pohledy. Když konečně film začne, pustíme se do toho všichni.

Vítám vás u nového příběhu. První kapitoly jsou vždy nejhorší, tak to prosím přežijte 😊. Doufala jsem, že o prázdninách budu vydávat pravidelněji, ale nevím,  jak to v poměru s výlety půjde.
Jinak, co vysvědčení? Já jsem nadmíru spokojena ❤.
Webi 😘