Být či nebýt (s) upírem

Kapitola dvacátá sedmá

Do třídy vešla učitelka a pod paží nesla rýsovací potřeby. Všichni naštvaně zaúpěli a dosedli na svá místa. Ozýval se šepot, jak se snažili z někoho vyloudit aspoň tužku a ještě líp pravítko.

„Ticho, prosím!" zavelela učitelka. „Dneska si zopakujete Thaletovu- Oh, Báro?!"

„Ano?" odvětila jsem unaveně.

„Báro, já nevěděla, že ses vrátila. To je skvělá zpráva! A kde jsi byla?" vychrlila na mě učitelka a vypadá to, že na Thaleta zapomněla.

„Není podstatné, kde jsem byla, ne?" promluvila jsem zastřeným hlasem. Má mysl momentálně nebyla. Bylo jen tělo a to odpovídalo tak, jak uznalo za vhodné. Na nic jsem nemyslela, vůbec na nic.

„Podle mého je to podstatné," vyjádřila se opatrně. „Dlouho jsme tě hledali a měli o tebe strach. Chceme vědět, co se stalo."

„Byla jsem ve Volteře."

Lucka se na mě prudce a vyděšeně otočila. Všichni v této třídě se na mě dívali jako na blázna, ale co když jsem blázen?

„Ve Volteře?" zopakovala kamarádka.

„Jo, Luci. Byla jsem u Nich."

„O čem to mluvíte?" zeptala se učitelka.

„Já... jde to o, že se Bára musela někde praštit do hlavy," dostala ze sebe Lucka. „Tvrdí, že byla v sídle... fiktivních postav."

„Vrahů, chtěla jsi říct vrahů," odtušila jsem. „Oni nejsou vrazi," pousmála jsem se a bojím se, že to vypadalo dost psychopaticky, „jsou celkem milí. Mluvila jsem s nimi. Jane mě dokonce vzala na nákupy. Její dar je krutý, alespoň podle toho, jak se tvářil Demetri. Mají druhý život a mnoho z nich bojovalo s tím, co jsou."

„Děsíš mě," řekla brunetka přidušeně.

„Proč já? Já jsem jen člověk. My v této třídě jsme si rovni."

„Báro..." promluvil konejšivě Tom a odhrnul mi vlasy, aby viděl na mou tvář.

„Měla bys něco vědět... Já nejsem mrcha," pousmála se Heidi a přejela prstem po rámu obrazu, na kterém byl vyobrazen hořící Řím, „jen nemám ráda, když mi někdo něco bere. Zvlášť, když se jedná o muže, kterého mimochodem svádím přes tři sta let a bezúspěšně. Pak se zde ale najednou objeví obyčejná lidská holka, kterou omylem nezabili, a on se může zbláznit." To už byla u mě. Oddělala mi vlasy ze šíje a lehce, až mi naskákala husí kůže, přejela po mém krku. Potom ruku zvedla a umělým nehtem přejela po líci, až mi způsobila malý šrám, ze kterého prosakovalo trochu krve. Sykla jsem.

„Ne! Prosím, nešahej na mě! Nech mě!" zaječela jsem a snažila se od možného nebezpečí posunout dál, až jsem sletěla ze židle.

„Jsi v pořádku?" přihnala se ke mně osoba.

„Já za to nemůžu! Prosím, nezabíjej mě! Jane zařídila, ať s ním jdu ven! Ne!"

„No tak, Báro, už je dobře," obmotaly se kolem mě čísi ruce.

„D-Demetri?" zavzlykala jsem. „Heidi mě chtěla-"

„To jsem já, Kuba. Pšš, už je dobře," kýval se mnou ze strany na stranu a já spustila slzy.

Nevím, kdy se tu bratr objevil, někdo pro něj musel zaběhnout. A to, co jsem předtím viděla, jsem neviděla. Nic se neděje. Vždyť mě vlastně Alec zachránil, nic se neděje.

„Omlouvám se," špitla jsem po tom, co jsem se cítila klidná.

„To je v pořádku," odvětila roztřeseně učitelka. „Půjdeš domů a-"

„Ne, já chci být ve škole, domů nechci," zavrtěla jsem hlavou.

„To co jsi teď předvedla, nebylo v pořádku. Jsi v šoku, měla bys odpočívat."

„Já to zvládnu, měla jsem jen slabou chvilku," zvedla jsem se ze země a jakoby nic si sedla na židli a začala čmárat do sešitu.

Volterra

„Báro!" zaječel Demetri. Ostré světlo mu útočilo na oči a měl pocit, jako by ji ztrácel. Když je mohl bezpečně otevřít, byl v místnosti sám. „Báro, kde jsi?"

Nikde nebyla. Měl pocit, jako by ji pořád držel v náručí, ale nebylo tomu tak. V tomto pokoji byl sám. Sám s její vůní. Růží, moře, krve, odvahy. Tohle bylo to, co tady zbylo a co jej přesvědčovalo, že si to nevymyslil. Podíval se na brýle na nočním stolku a pocítil v sobě díru. Horší bolest než tu, kterou vytvoří Jane...tohle bylo stokrát horší.

Proběhl chodbami a zastavil se až v Sále. „Aro!"

„Co se děje, milý Demetri?" usmál se na něj typickým úsměvem.

„Bára zmizela," dostal ze sebe lámaným hlasem a zdrceně přešel ke schodům, na které se usadil.

„O čem to mluvíš?" obořil se na něj Caius. „Nemohla jen tak zmizet."

„Ale zmizela!" vykřikl. Cloumal jím vztek. Zrovna teď, když si připadal doopravdy šťastný. Byl to až neuvěřitelně krásný a volný pocit. Jakoby jej nic netížilo. Takhle nějak se asi cítí lidé pod vlivem omamných látek. Tyto látky jsou nebezpečné, stejně jako láska. „Mluvili jsme spolu a najednou světlo a byla pryč!"

„Santiago," promluvil Aro klidným hlasem na upíra u dveří, „řekni upírům, ať se po ní podívají a nikoho nepouští z hradu ven. Toto vyřiď i Jane s Alecem a Felixovi, ti ať sem potom přijdou."

Santiago zdvořile kývl a rychle odešel. Demetri si hrál s prsty a najednou vystřelil ze sedu a pěstí udeřil do sloupu, ze kterého odpadl kus zdi. Potom ještě jednou a sloup napraskl. Ještě jednou a k zemi dopadl další kus zdobení. Když se napřahoval na další ránu...

„Hej, Demetri, nechceš nám to tady všechno hodit na hlavu!" chytil mu ruce za zády Felix.

„Pusť mě," zavrčel výhružně.

„Až se uklidníš. Jak to říkáš? Nádech a výdech," mluvil vysoký upír dál.

Demetri to už nemohl vydržet a tak vší silou kopl do jeho kolene. S Felixem to škublo a trochu se ohnul. První útočník na nic nečekal a rychle se otočil, načež nepříteli pěstmi praštil do zad. Spadl na zem, ale podařilo se mu i druhého strhnout.

Tmavovlasý se nad něj nahnul, ale starší upír se nadzvedl na rukou a nohama jej udeřil do břicha. Felix kousek letěl, ale po chvíli začal brzdit. Demetri se proti němu rozběhl, ale ten ho jen chytil a odhodil kousek dál. Postavil se do bojovného postoje a s trochou prasklin po obličeji i rukou na něj cenil zuby a vrčel. Rozběhl se proti němu, ale k zemi jej srazila bolest, jež zasáhla i druhého upíra.

„A dost! Chováte se jako malé děti!" neústupný hlas Jane se roznášel v ozvěně ještě dlouho.

„Jane," kývl na ni Aro a ona svůj dar stáhla. Alec ji vzal za ruku a společně o něco ustoupili. „Co to do vás vjelo?" dotazoval se vládce. „Jste nejlepší bojovníci, přátelé a parťáci a teď se tady porvete?!" Aro byl mírně rozhořčen. Voltriovi jsou vznešení a oni se tady rvou jako plebejci.

„Omlouvám se," hlesl Demetri.