Být či nebýt (s) upírem

Kapitola osmnáctá

Do pokoje jsem zašla jen proto, abych se převlékla z mokrých věcí. Nechtěla jsem tu sedět. Takže jsem se zvedla a šla za Giannou.

„Dobrý den, Gianno," usmála jsem se.

„Báro, ráda tě zase vidím," kývla se zuby odhalenými v úsměvu. „Dala by sis mojito? Samozřejmě nealkoholické!"

„Ráda," zazubila jsem se. Sedla jsem si na židli a zadívala se na obrazovku počítače. Pravděpodobně řešila nějakou korespondenci, jelikož mi z toho šla hlava kolem.

Zaslechla jsem tlumené třísknutí dveřmi. Prošel kolem mě bledý mladík. Měl na sobě zmuchlanou tmavomodrou košili a bronzové vlasy mu stály do všech stran. Poznala jsem jej. Překvapením jsem otevřela pusu a vydala se za ním.

„Edwarde?" promluvila jsem slabě.

Otočil se na mě. „Co je?"

„Co tady děláš?" zeptala jsem se nervózně.

„Taková mladá u Volturiů... Proč bych ti to měl říkat?"

„Protože mě to zajímá," založila jsem si ruce na prsou.

„Jaktože neslyším tvé myšlenky? Jsi jako... Bella?" její jméno zmučeně zašeptal a zaskřípal zuby.

„Ne, nejsem jako ona." Došlo mi to, to proč tady je. „Edwarde, nedělej to."

„O čem to mluvíš?" prohlédl si mě.

„O tom, co chceš udělat. Bella žije, jen se prosím neukazuj na slunci," prosebně jsem se na něj dívala.

„Nevím, jak to víš, a nevidím důvod proč ti věřit, jsi jim oddaná. Pouze se mnou manipuluješ. Jestli ti mohu dát radu, drž se od nich co nejdál to ještě jde." Potom se upíří rychlostí vypařil.

„Sakra!" zanadávala jsem tiše a vrátila se do velké chodby.

Ze Sálu zrovna vycházel Demetri, a když si mne všiml, zamračil se. „Říkal jsem, ať zůstaneš v pokoji."

„Já vím, ale... Musíš ho zastavit. Edwarda. Chystá se vyjít na slunce, ukázat lidem. Chce se zabít!"

„Cože? Jak to víš?"

„Divím se, že tě to ještě překvapuje. Musíš ho zastavit, nesmí to udělat," zaprosila jsem.

„Dobře," kývl nakonec. „Felixi! Ten Cullen zlobí, radši to ještě omrkneme. A ty teď běž neprodleně do pokoje," zadíval se na mě. Neochotně jsem kývla a sledovala, jak jejich záda mizí za rohem. S povzdechem jsem odešla do pokoje.

Hodiny odbily celou. Modlila jsem se, že jej Demetri stihl zadržet. Bella by nepřežila jeho smrt, ale i ostatní by to trápilo; Alice, Jaspera, Esme...

Zaregistrovala jsem kroky, nepatřily jedné osobě, ale několika. Pootevřela jsem dveře a škvírou se podívala ven. Prošla kolem Jane, za ní Edward s Bellou a Alice. Obě se na mě podívaly.

„A také bude," rozpoznala jsem Demetriho hlas, potom ale zachytil pohled dívek. Věděl, že tam kam se dívají, je pokoj obývající mnou, proto mi věnoval další svraštění obočí.

„Nebo zákusek," doplnila Jane. 

Když jsem uslyšela, jak za nimi zaklaply dveře Velkého Sálu, vyšla jsem opět na chodbu. Došla jsem opět k Gianně a ta se na mě usmála.

„A já se bála, žes mi utekla," zavrtěla hlavou a podala mi skleničku.

„Díky," pozvedla jsem koutky a trochu z ní upila. Mozek však běžel na plné obrátky. Stihla jsem vymyslet pár nepravděpodobných situací, co se můžou udát jinak než ve filmu. Někdo může zemřít... „Gianno, co tam teď dělají?"

„Jako v Sále?" odtrhla pohled od počítače. „No... podle toho, jak se budou Cullenovi chovat. Nevím, co se Arovi a ostatním honí hlavou, raději budu mlčet," pousmála se a opět začala ťukat do klávesnice.

Dopila jsem mojito a pomalu se zvedla. Nejistě jsem šla k masivním dveřím vedoucím do nádherné kruhové místnosti. Přitiskla jsem k nim ucho.

„...jsi chytré děvče," zaslechla jsem Alecův hlas a koutky úst mi vyletěly vzhůru, když jsem si vzpomněla, co říkal.

„Báro," sykla na mě Gianna. Protočila jsem očima a šla k ní. „Chápu, že se cítíš zvýhodněna, protože pro tebe mají jakousi... slabost... ale zas tolik si zahrávat nemusíš."

„Já vím," povzdechla jsem si.

Tiše jsem seděla a pozorovala Giannu plnící svou práci. Přijala jsem i dva nabízené muffiny, ale jinak jsem jí nechtěla rušit.

„Zajdu si jen odskočit," upozornila mě, abych nikam neodcházela. Jen co zmizela z dohledu, vydala jsem se k těm dveřím.

.........................................................

Jo, jste chytří nebo jsem tak předvídatelná… každopádně vám gratuluji 😀.
Dneska je kapitola později, protože jsem toho měla moc a taky jsem při vydávaní této zpatlaniny malém rozmlátila svůj milovaný notebook. Vážně nesnáším aktualizace 😑.
Dost mých keců, snad se líbilo.
Webi 😘