Být či nebýt (s) upírem

Kapitola šedesátá devátá

Na louce již z řad Volturiů zůstal jen Aro a já. Tázavě se na mne díval. Přešla jsem k němu a promluvila: „Dovol mi si s Cullenovými pohovořit. Mohli by mi odpovědět na pár otázek."

„Na jaké otázky ti odpoví oni a já ne?" nakrčil obočí.

„Neber si to osobně, ale co se týká citů, věřím více jim," ušklíbla jsem se. „Prosím, Aro..."

„Máš hodinu. Budeme čekat ve vedlejším lese dvacet kilometrů odtud. Tam kde se při cestě sem popral Demetri a Alec," řekl. „Pokud se do hodiny nevrátíš, vyjde se tě hledat garda v čele s dvojčaty a Demetrim. V tom případě se to bez boje už asi neobejde."

Chápavě jsem přikývla. Aro mi věnoval přísný pohled, poté se na vteřinu zadíval ke Cullenovým, a vmžiku zmizel.

Náhle jsem úplně sama čelila všem těm pohledům. Stefan a Vladimir pokřikovali na Carlislea nějaké návrhy, přičemž se dívali na mne, ale on je mávnutím ruky odbyl. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, načež jsem se rozhodně rozešla jejich směrem. Rozhovor u všech ustal, takže křupání sněhu způsobené mými kroky, znělo jako boření zdi.

Zastavila jsem se asi tři metry od nich, v úrovni, kdy vlkodlaci začali cenit zuby. „Dobrý den, Carlisle," pozdravila jsem slušně a ze zvyku kývla hlavou v malé úkloně. „Nechci na vás nijak zaútočit, chci si jen promluvit."

„Mluvení s Volturiovými máme dost na několik set let," prskla mým směrem Rosalie.

„Chápu. Ale přesto, prosím..."

„Pamatuju si tě," promluvila Bella. „Byla jsi tehdy v Sále, když chtěli zabít Edwarda. Ale to jsi ještě byla člověk."

„Já tě varoval, ať utečeš," povzdechl si Edward.

„Bylo to čistě mé rozhodnutí," oponovala jsem.

„Jak jsi věděla, co chci Arovi ukázat?" zeptala se Alice.

„Protože tento příběh znám. Znám minulosti vás všech. I jejich. Říkala jsem jim, že jste nevinní, ale Aro to přehlížel s tím, že se mohu mýlit," sklopila jsem oči. „Ale v těchto věcech jsem se nemýlila nikdy."

„Znáš naší minulost? To bych chtěl vidět," poškleboval se Emmett.

„A já bych chtěla vidět, jak by tě ten medvěd rozcupoval, nebýt Rose," ušklíbla jsem se v odpověď.

Překvapeně vykulil oči. „Vím všechno. Jak se Rose stala upírem. Že Eleazar a Carlisle taktéž patřili k Volturiům. Vím, že jsi byl major během občanské války, Jaspere Whitlocku.

„To je tvůj dar?" zeptal se Benjamin.

„Ne, to není podstata jejího daru," zavrtěl Eleazar hlavou. „Prostě to ví."

„Vím i o tobě, Alice. Vím, že si nepamatuješ, kdo jsi byla jako člověk," pohlédla jsem na ni opatrně.

„Ty si to taky nepamatuješ," vydechl Edward. „Vlastně pamatuješ... Cože? Jsem zmatený..."

„To je komplikované. Nějakou dobu před proměnou jsem žila s Volturiovými, pamatuju si jen na ně, ne na svou rodinu."

„Carlisle, nerad ruším, ale tenhle rozhovor se nás již netýká. Můžeme jít, stejně jako to udělali rumunští?" zeptal se hrubým hlasem Liam.

„Ale ovšem," usmál se. „Děkujeme vám všem. Můžete jít. Naše vila je otevřená, kdybyste chtěli. Huilen a Nahueli, ještě rád bych s vámi hovořil. Snad na mne počkáte u nás doma."