Potomci - Dcera

8. Kapitola - In mediās rēs

In mediās rēs - Do středu věci. Přímo k věci.

„Myslíš se sílou potomků?" Kývla jsem na Benovu otázku, ale bylo vidět, že se mu do toho nechce. „Jak už říkala Terry, na začátku byli potomci s poměrem lidské a andělské krve 50/50. První potomci vytvářeli další generaci a to s potomky, nebo lidmi. A tak to šlo dál. Generace potomků se mísily mezi sebou nebo s lidmi a proto teď existují rodiny s odlišným poměrem a sílou. Naše rodina patří mezi nejstarší, ale také nejsilnější. Nedokážeme to vysvětlit, proto si myslíme, že andělé opakují návštěvy na zemi. Táta s mámou byli nečekaně slabší, ale to se odrazilo na mě a sestře. Nedělá nám problém přenést sami sebe kamkoliv na planetě. Některé rodiny se musí přemístit minimálně ve spojení třech lidí. Dají síly dohromady a pak se teprve můžou pohnout. Také se lépe léčíme, ale ne pohledem, jako jsi to nedávno ukázala ty.
Většinou funguje pravidlo, že každý ovládá nějaký element. Někdo je lepší na vodu někdo na vzduch. Každý svůj element dokáže přenést a pohybovat s ním."

Při vzpomínce na uzdravení mi na mysl vyvstanuly myšlenky na šok z doteku, který mě i Bena zatlačil do křesla. Ben měl v hlavě to samé.

„To co se stalo, nedokážu vysvětlit. Nevím, co se stalo. Proto chci vědět, kdo jsi."

„Já to chci vědět taky."

Koukali jsme před sebe a byl to jeden z nejklidnějších okamžiků uplynulých dní. Připadalo mi, že jsem na tom správném místě. Ale stejně mě něco užíralo.

„Kolik mi toho neříkáte?" zeptala jsem se potichu.

„Kdybychom ti něco řekli, nemusela bys to zařadit do kontextu a vyděsilo by tě to. Postupem času se ti budou další a další informace lépe chápat."

„Takže hodně." Zamumlala jsem si odpověď pro sebe.

„Měl bych jít." Ben se zvedl a nazul si boty. Zvedla jsem se taky, ačkoliv ven bez problému trefil.

„Uvidíme se zítra." Za Benem se zavřely dveře výtahu a já ucítila hlodavé prázdno, které se do mě zakouslo. Dávala jsem to za vinu celé transformaci, kterou jsem musela projít.

Vrátila jsem se na pláž. Nezdálo se, že by mělo začít pršet, takže jsem si vlezla do vody.

Slunce mě osušilo, já jsem na sebe natáhla oblečení a vydala jsem se vstříc realitě, ale ještě než jsem došla ke dveřím výtahu, jsem se zastavila a vzpomněla jsem si na Terry, která popisovala jejich způsob přepravy, nebo spíše přenosu.

Zavřela jsem oči a pomyslela na svůj pokoj. Když to zvládnou potomci, tak proč bych to neměla zvládnout i já. Ucítila jsem jen lehké škubnutí, kterého bych si asi nevšimla, kdybych se maximálně nesoustředila, a pak jsem měla před očima jen svůj pokoj.

Na druhý pokus jsem už zavírat oči nemusela. Stačilo si představit, jak stojím u výtahu a o několik sekund později jsem tam taky stála. Šok, který jsem u sebe čekala, se nedostavoval. Už jsem si nějak zvykala na fakt, že jsem jiná. A zřejmě se to se mnou potáhne do konce života. Takže můj plán byl jasný. Naučím se od sourozenců co nejvíce, ale tím to taky skončí. Budu vědět, jak zacházet se svými schopnostmi, ale určitě nemám zájem o začleňování do jejich komunity. Nebudu se bránit prozkoumání jejich knihovny, ale počítám, že to bude jediní důvod návštěvy jejich města.

Do pokoje jsem se večer dostala po svých, ale spát se mi rozhodně nechtělo. Koukala jsem na prohlížeč a přemýšlela, jestli mi za to stojí hledat informace o potomcích, nebo snad o andělech.

Zvědavost mě ale nepustila a já jsem do vyhledávacího okna napsala klíčová slova, která jsem chtěla vyhledat – potomci, andělé, schopnosti. Vyskočily na mě stránky odkazující na Bibli, což byla kniha, kterou jsem snad nikdy ani nedržela v ruce a tak bych to taky chtěla nechat. Další stránky se věnovali andělům a především archandělů, z nich nejznámější jsou Gabriel, Michael a Rafael.

Co se samotných potomků týče, našla jsem jen neurčité informace o lidech, kteří disponují schopnostmi nadlidského charakteru. Žádný důkaz nebo vysvětlení. Pouze teorie, která byla smetena ze stolu v komentářích. Terry s Benem měli pravdu. Potomci se dokázali už generace skrývat.

Bylo pozdě v noci, když jsem se dostala hledáním po internetu k příběhu o jedné, teď už mrtvé civilizaci, která uctívala nadlidi, které snesli na zem Bohové.

Tobyla asi nejbližší a zároveň nejvzdálenější informace o potomcích. Hledánískončilo neúspěchem, takže jsem zavřela notebook a otočila jsem se na druhý boks tím, že dneska už budu prohlížet jen vlastní víčka zevnitř.