Potomci - Dcera

22. Kapitola - Bona pacta, boni amici

Bona pacta, boni amici - Jasné smlouvy, dobří přátelé

Krátce po tanci s Benem, za který ho otec nehezky napomenul, jsme se rozhodli, že je dobrá chvíle pro odchod.

Julls s Davem se nabídli, že ještě zůstanou, aby zajistili, že je všechno v pořádku i po našem odchodu.

I s Martym jsme se přenesli k Michaelům. Jejich rodiče nás nechali o samotě a šli nahoru. My ostatní jsme zůstali v obýváku.

„Tak co na to říkáš?" Terry skopla vysoké podpatky z nohou a svalila se na gauč. Kluci ji následovali.

Já jsem si sedla do křesla. „Asi bych měla začít trénovat." Povzdechla jsem si.

„Moje řeč." Benovi moje prohlášení zvedlo náladu. „Každopádně teď, když jsme všichni v pořádku u nás doma, by mě zajímalo, kolik toho v sobě ukrýváš." V očích měl malé ďábelské jiskřičky.

Sama jsem byla velmi zvědavá. Zaměřila jsem se tedy na pomyslný kohoutek. Naplno jsem ho otevřela a místnost naplnila energie. Všichni vytřeštili oči a to včetně mě. Tou nenadálou změnou okolí jsem se vymrštila na nohy. Jenže ten příjem energie jsem nedokázala unést, takže se mi podlomily nohy. Nebýt Bena, který mě chytil, už bych ležela na zemi. Opatrně mě posadil zpátky do křesla.

Pomalu jsem se začala přizpůsobovat změně.

Dokonce jsem ze schodů někoho slyšela běžet. Byl to samozřejmě pan Michael.

„U Gabriela." Zalapal po dechu, když vešel do místnosti. Byl v županu, ale naši pozornost strhly bačkory ve tvaru žabiček. Koukl se dolů, stejně jako my a odkašlal si. „Jen si hrajte, já jdu spát." Zmizel stejně rychle, jako přišel.

Po jeho odchodu jsme se dali do smíchu.

„Táta z tebe má poměrně velký respekt. Přece jen jsi Dcera. Tohle je pro jeho profesionalitu asi tvrdá rána." Terry si otřela řasenku, která se jí trošku hnula důsledkem smíchu. „Jsi v pořádku?"

„Asi ano." Zhluboka jsem se nadechla.

„Nějaké změny?" Marty se zdál být vyveden z míry, což u něj bylo neobvyklé.

„Vlastně dost změn."

Ben si mě se zájmem prohlížel. „O kolik víc než u mě?"

„Dokážu cítit emoce, ale taky myšlenky, když se soustředím. Věděla jsem, na co myslí váš otec. Vím velmi přesně, co každý z vás teď cítí. Jako bych sama cítila, jak moc Terry bolí nohy z těch bot. Vím, jak daleko je odsud nejbližší potomek. Cítím vaše energie a elementy, které ovládáte nejsilněji." Zavřela jsme oči a naklonila hlavu na stranu. Všichni čekali, co přijde.

„Cítím vodu, která teče nahoru do koupelny. Jsem si vědoma každého pohybu v mojí blízkosti. Zrychlených tepů. Snad i prachových částic.

Terry, ty jsi trošku vyděšená. Bojíš se, co bych byla mohla udělat Benovi při tréninku.

Marty, ty seš kupodivu ohromený a vsadím se, že mnohé informace teprve zpracováváš.

A ty, Bene, jsi z nějakého důvodu velmi pyšný." Otevřela jsem oči a koukla se přímo na něj. Nahlas jsem neřekla, že cítím všechnu tu energii mezi námi. To už věděl.

„O mnoho víc než moje." Odpověděl na svoji otázku.

„Co bude teď?" zeptala jsem se svých přátel.

„Sama jsi zmínila, že by bylo nejlepší více trénovat. Musíme z tebe udělat Dceru. A pak se uvidí." Ben pokrčil rameny.

Chvilku jsme mlčky koukali do země. Všichni jsme přemýšleli nad změnami, nad tím, co všechno nás čeká.