Potomci - Dcera

23. Kapitola - Decipit frons prima multos

Decipit frons prima multos - První dojem často klam

Druhý den jsme se už s Benem k tématu včerejší noci nevraceli.

Začali jsme trénovat a poprvé za ty týdny jsem na sobě viděla nějaký progres. Už jsem neležela na zemi tak často. Vlastně vůbec. Dokonce se mi několikrát podařilo Benovi nakopat zadek.

„Jsi už mnohem lepší." Zafuněl Ben, když jsme si po několika hodinách udělali přestávku. I já jsem byla vyšťavená. Vzala jsem si láhev vody a napila se, jak jsem jen mohla. Připadala jsem si vyprahlá jako Sahara.

„Možná je to tím, že ..." Než jsem mohla dokončit větu, udeřila mě do obličeje přítomnost někoho dalšího v mojí podzemní skrýši.

„Co je?"

„Někdo tu je. A nevím, kdo." Pomocí telekineze jsem si vzala do ruky dýku a postavila jsem se do bojové pozice přesně tak, jak mě to naučil Ben. I on se připravil na střet s neočekávaným hostem.

Stáli jsme čelem k výtahu a čekali, kdo se z něj vynoří.

Nakonec z něj vylezl velmi vysoký muž středního věku. Okamžitě jsem pochopila, že to není člověk ale ani potomek.

Sotva spatřil zbraně, vyletěly nám z rukou. Nebylo pochyb, že byl obdařen stejnou mocí jako já a Ben, ne-li větší.

Ben si stoupl přede mě a chtěl mě před cizincem bránit vlastním tělem, ale nenechala jsem ho. Postavila jsem se vedle něj a koukla na muže, který se pomalu přibližoval.

„Kdo jste?" vystartovala jsem po něm.

„Jsi jako tvůj otec." Cizinec se na mě usmíval a se zájmem si mě prohlížel.

Nechápala jsem jeho odpověď. „Prosím?"

„Jsem tvůj strýc." Zastavil se a čekal, co řeknu.

„Můj otec je prý jedináček."

Svými slovy jsem ho asi trošku naštvala, protože reagoval poměrně prudce, čímž Bena napružil. „Ale já nemyslím toho debila, který se o tebe ani o tvou matku nepostaral. Myslím tvého skutečného otce."

I Ben se ztratil ve změti nových informací, které mi přišly jako hlouposti. „Kdo jste? A zkuste to říct nějak srozumitelně."

Cizinec se dal opět do pohybu. Obešel nás a zamířil na pláž. Choval se jako doma. „Máš to tu velmi hezké, Nikolo. Smekám, jak sis to tu dokázala utvořit."

„Jak znáte moje jméno?"

Nedočkala jsem se odpovědi. Začala jsem být více než znepokojená, takže když k nám byl onen muž zády, natáhla jsem se po dýce. Jenže ta mi hned po dotyku dala ránu a mě rozbrněla celá ruka.

„To bych nezkoušel. Stejně by to nebylo moc platné." Ozvalo se zvenku.

„Co s ním budeme dělat?" Ben ke mně šeptal, takže nebyla šance, že by nás bylo na terasu slyšet.

„Pojďte si sednout." A stejně nás asi slyšet bylo. Cizinec byl na terase usazený v jednom z křesel a koukal na moře.

Pokrčila jsem rameny, protože ač mi byla jeho přítomnost nepříjemná, necítila jsem z něj nepřátelství nebo nebezpečí. Nakonec jsem se rozhoupala a šla si k němu přisednut. Ben mě následoval.

Sedla jsem si naproti tomu muži a beze studu jsem si ho začala prohlížet. Byl krásný. Měl světlé, delší vlasy, které rámovaly obličej, kterému vévodily ty nejmodřejší očí, které jsem kdy viděla. Ačkoliv mi byly povědomé.

„Kdo jste?" zeptal se Ben, kterému se zřejmě nelíbil můj zájem o muže přede mnou.

„Když to řeknu, nebudete mi věřit."

„Zkuste to." Zašklebila jsem se na něj.

„Jak jsem řekl. Jsem bratr tvého otce. Mám více sourozenců, ale tvůj otec je mi asi nejbližší. V mládí jsme udělali nějaký klukoviny, které jsou nám stále připomínány. Vlastně jsme byli poměrně divocí. Jednu dobu jsem si dělal z tvého otce srandu, že je citlivý jako ženská a světe div se, poměrně se to chytilo. To byly časy." Povzdechl si.

Opřelo se mi o hrudník Benovo poznání. Otočila jsem tedy pohled na něj.

„Nejsem si jistý, že vypálení Sodomy se dá považovat za klukovinu."

Koukala jsem se na Bena s otázkami v očích, když se na mě otočil. „Podle některých pramenů byli Michael a Gabriel vysláni, aby zničil Sodomu."

„A ano, Amicus. Jak jsem si myslel." Cizinec se usmíval od ucha k uchu a byl rád, že se Ben chytil.

„Jste archanděl." Nebyla to otázka, kterou jsem pronesla. Bylo to jen konstatování.

„Ano."

„Jako můj otec."

„Ano. Ale o mně je více slyšet, ačkoliv bratr má pusu více prořízlou a má tak nějak na starost lidské bytí... No tak, chlapče, pomoz mi."

Ben chvilku mlčel a promýšlel, co řekne. „Indicií bylo požehnaně. Prameny se ale nemohou často v archandělech shodnout. Na světě je mnoho vír, které se vylučují. Například se říká, že andělé se neztotožňují s jedním pohlavím. Nedá se určit, jestli jsou mužem, nebo ženou. Jednomu ale je přisuzován ženský charakter. To bude asi vaše práce, co? Gabriel je často označován jako anděl smrti, zrození a zmrtvýchvstání. Je taky považován za posla všech zpráv. To by vysvětlovalo tu prořízlou pusu, že? Takže se nabízí otázka, proč nepřišel právě on, jakožto Nikčin otec, Michaeli."

Michael seděl spokojeně v křesle a čekal na moji reakci. Divných věcí se kolem mě dělo hodně a nějak jsem ztrácela tendence proti tomu bojovat.

„Takže Michael, jo?"

On jen přikývl a uvolnil všechnu svoji energii, která dávala jasně najevo, že před námi nesedí nikdo jiný než archanděl. Bylo to něco tak silného, že včerejší zkušenosti bledly.

„Co to všichni máte s výboji energie?" Ben se na mě potutelně usmál, zatímco se sbíral z nárazu archandělovy síly.

Já jsem se oklepala jako první „Co tu děláš, strýčku?" ironie mi odkapávala z každého slova. Měla jsem už dost nových informací a faktů o mém životě.

„Stejná jako bratr." Zafuněl si sám pro sebe. „Na druhou stranu chápu, že je toho pro tebe více než dost. Je to jen pár týdnů, co ses dozvěděla o svém původu a jen pár hodin, co jsi v sobě probudila více andělských schopností po styku se svým partnerem."

„Prosím?"

„Filia v tobě byla probuzena až po střetnutí s nějakým potomkem. Amicus pak dodělal zbytek. Typuju, že to byl polibek, že?"

Benovi se Michael zřejmě nelíbil. „Naše rty se už jednou střetly a nic se nastalo."

„Už nějakou dobu tě sleduju, neteřinko." Usmál se nad ironií našeho oslovování. „Zmrtvýchvstání, které jsi dokázala, mi připomnělo Gabriela. Byl to malý zázrak. Každopádně tehdy byl přenos energie pouze jednostranný. Vždyť si byl téměř mrtvý, že Amici?" při poslední větě stočil Michael pozornost na Bena.

„Chcete říct, že naše setkání v nás probouzí více síly?" Ben se pro jistotu ještě zeptal, ačkoliv mně to dávalo smysl.

„Ano. V kostele dokázala Filia vyvolat takový úkaz hlavně díky přítomnosti Amicorum. A včerejší změny cítíte dodnes."

„Co tu děláš?" na otázku jsem ještě nedostala odpověď, takže jsem se musela zeptat znovu.

„Potřebujete moji pomoc a já potřebuju vaši."