Potomci - Dcera

18. Kapitola - In omnia paratus

In omnia paratus – Na všechno připravený

Nebylo úplně lehké mamce vysvětlit, na jaký ples jdu, natož s kým a jak jsem sehnala šaty. Proto jsem se o to ani moc urputně nesnažila.

Těsně před šestou jsem vyšla z pokoje v šatech, které jsem si sama vytvořila díky andělským schopnostem. Šaty bez ramínek, které měly černý vršek, a v pase přecházely přes krajku do světle modré sukně, mi perfektně padly.

„Moc ti to sluší." Mamka se spokojila s vysvětlením, že jdu s Terry na ples, ale má to být pro mě překvapení.

„Děkuju."

Zazvonil zvonek a já věděla, že venku je Ben.

„Hezky se bav." Zavolala na mě mamka unisono s bratrem.

„Nevím, kdy se vrátím." Zakřičela jsem, když jsem se soukala do kabátu.

„Je mi to jasné." Ozvalo se z kuchyně.

Naposledy jsem se s nimi rozloučila a rychle vyklopýtala na vysokých podpatcích z domu, aby na mě Ben dlouho nečekal. V ruce jsem držela krabičku s kravatou odpovídající barvy pro Martyho. Psala jsem mu zprávu, že mu ji donesu, takže si s tím nemusí lámat hlavu.

Co se klopýtání týče, málem jsem si natloukla hned ve chvíli, kdy jsem ho spatřila. On a oblek stvořili takovou kombinaci, že se mi chtělo plakat. Stál před brankou v záři pouliční lampy a usmíval se na mě tak, až jsem byla slabší v kolenou.

I přes to jsem došla až k němu.

„Ahoj." Pozdravil mě a zaskočil mě tím.

„Ahoj." Vydechla jsem a při nádechu nasála jeho vůni. Kořeněnou a vzhledem k události náležitě těžkou. A opět jsme měla na mále, abych nešla do kolen.

„Vypadáš úchvatně." Ben hlasitě polkl a mě připadalo, že musíme vypadat jako dva adolescenti, kteří si neví rady s druhým pohlavím.

„Ty vypadáš jako bys vypadl z módního časopisu."

Ben se na mě s ostychem usměje a mě se zatočí svět. Asi mám něco s hormony. „To je tak, když si převlečeš teplákovku na trénink za něco víc společenského."

Usmála jsem se. „Jsem připravená."

Ben ke mně opatrně natáhl ruku. Chytla jsem se ho a než jsem mohla mrknout, stáli jsme před jeho domovem. Krásný rodinný domek s plaňkovým plotem, garáží pro dvě auta a velkou zahradou.

„Vítej u nás doma." Sotva tyto slova opustila Benova ústa, v hlavních dveřích se zjevila Terry.

„Niky, ty vypadáš nádherně." Když jsme k ní došli, objala mě a otočila dokola, aby si mě pořádně prohlédla.

„Marty bude mít dneska ten nejhezčí doprovod." Usmála se, ale od bratra si vysloužila velmi nehezký pohled. „Pojďte dovnitř." Ustoupila tak, abychom mohli oba projít a pak začala prohlídka jejich domu.

V přízemí byl obývák, kuchyně, koupelna, garáž a pracovna jejich matky. Po krásných schodech mě pak dovedli do prvního patra, kde bylo několik pokojů, každý z nich měl koupelnu. Pak se zde nacházela pracovna jejich otce, což byla i knihovna. Prohlídka byla zakončena v Benově pokoji.

Ten pokoj byl vrcholem celého domu. Nejhezčí dominantou pokoje byla veliká rohová postel. Postel neudivovala ani tak svoji rozlohou jako spíš tím, že stála na platformě, takže k posteli vedly dva schody podél stran postele, kterými se nedotýkala stěn.