Potomci - Dcera

19. Kapitola - Rem tene, verba sequentur

Rem tene, verba sequentur – Drž se věci, slova se dostaví.

Všimla jsem si, že pro pana Michaela s chotí bylo těžké kouknout se mě, nebo Benovi do očí. Za to Terry se culila jako blázen.

„Protože budeme říkat, že Nikola je jen člověk, a blízká osoba naší rodiny, musíme se přenést všichni a naoko tak ukázat, že musíme vynaložit všechny síly na přenesení nepotomka." Pan Michael mi nabídl rámě, takže jsem v jedné ruce stále mohla držet krabičku s kravatou. Po jeho druhém boku stála jeho žena. Za zbývající ruku mě chytla Terry a kruh dokončil Ben.

Mrkla jsem a stáli jsme před honosnou stavbou, ústředím Rady. Než jsem si ale mohla celou budovu a její okolí prohlédnout, přihnala se k nám parta.

„Ahoj, my jsme se ještě pořádně nepoznali." David ke mně natáhl ruku a já jsem ji přijala.

„Nikola."

„Dave. Tohle je moje přítelkyně, Julls."

Julls na sobě měla kraťoučké rudé koktejlové šaty a byla cítit velmi těžkou vůní. Vypadala jako panenka. Měla dlouhé řasy a krásné blond vlasy. A přesto si svým zjevem nevysloužila od Bena ani jeden pohled.

Benův pohled byl upřen na Davida, který držel mou ruku. Byl jako hora, což bylo jeho velkou dominantou.

„Ahoj." Julia na mě mávla a koukala s lasičím pohledem na Bena.

Pozdrav jsem jí oplatila a než jsem se mohla otočit na Martina, vzpomněla jsem si na kravatu.

„Mám ji." Usmála jsem se na svůj doprovod. Stál vedle Terry s kyticí růží.

„Já mám jenom kytky." Zašklebil se na mě svým charakteristickým úsměvem.

„Budeme čekat vevnitř." Benův otec s ženou se vydali dovnitř, ale Ben si jich naprosto nevšímal. Pohled měl upřený na Martyho a hlídal každý jeho pohyb.

Vyndala jsem kravatu z krabičky a dala ji Martymu kolem krku. Uvázala jsem pěkný uzel a vše srovnala s límečkem.

Ben skřípal zuby, zbytek party na nás jen bezdechu koukal a s Martym jsme měli co dělat, abychom se nezačali smát.

„Krásná kravata." Marty pochválil dárek ode mě a předal mi kytici.

„Děkuju, ale co s tím mám dělat? Kam ji mám dát?" Koukala jsem na růže a přemýšlela, kdy mi někdo dal naposledy kytky.

„Můžeš je přenést k sobě do skrýše." Marty měl zřejmě vymyšleno naprosto všechno.

„A udělá otisk, který nezakryjeme ani za nic." Terry si dala ruce v bok a zlostně koukla na svého kamaráda.

„To je pravda. A napadá mě, proč necítíme její moc." Julia na mě skepticky koukala a vsadila bych se, že zaváhala, jestli jsem tou, za kterou mě všichni mají.

„Dokáže to na nějakou dobu uhlídat a spoutat." Ben nebyl v té nejlepší náladě. To stejné se dalo říct i o Davidovi, který v pase objímal svou přítelkyni, která měla oči jen pro Bena, a to se Davidovi moc nelíbilo.

„Amicus by je ale mohl poslat kamkoliv chce, ne?" koukala jsem stále na Martyho. Nemohla jsem se zeptat Bena, protože jsem chápala, že by bylo riskantní, kdyby nás někdo viděl.

„To bych mohl udělat. Navíc v tu chvíli můžeš uvolnit trošku své moci" Ben potvrdil moji úvahu. Proto jsem tedy dala kytici zpátky Martymu, který ji poslal přes Terry, Davida, Julls až k Benovi, v jehož rukou zmizela.