Potomci - Dcera

29. Kapitola - Quidquid agis, prudenter agas et respice finem

Quidquid agis, prudenter agas et respice finem – Cokoli děláš, dělej rozvážně a ber v úvahu konec. Česky: dvakrát měř, jednou řež

Podle výrazů všech kolem stolu jsem si byla jistá, že jizvy zůstanou na svém místě, nebo budou léčeny postupně. To jsem se ale pletla.

„Fajn." Pokýval hlavou Dave a vypadal, že ho to nezajímá. Prostě se chtěl zbavit jizev a nic víc.

„Jak přesně myslíš to fajn?" Terry se k němu více naklonila a hledala v jeho očích stopu po humoru. Jenže nic takového nenašla.

Neměla jsem odvahu na pohled Benovým nebo Juliiným směrem, ale to bylo jedno, protože nejzajímavější reakci měl na svědomí Marty. „Ten kluk má koule. To se mi líbí. Ale brzo o ně přijde, na což bude sranda se koukat." Dal se do smíchu, ale pokračoval. „To je sranda. Dnešek se zapíše do dějin... Jako brutální vražda."

To mi stačilo, abych posbírala zbytky kuráže a otočila se směrem k hněvu a vzteku. To, co jsem viděla, mě zarazilo.

Julia byla na Bena natisknutá tělo na tělo a ruku měla na jeho stehně. Fakt, že by mě měl David políbit, jí byl ukradený. Za to Benovi byla ukradená Julia. Propaloval mě i Davida pohledem. Až ve chvíli, kdy jsem probodla očima ruku té malé děvky v Gucci hadrech, si uvědomil její přítomnost. Aniž by ode mě odtrhl pohled, shodil ze sebe Julii a nepřestával se mračit.

„Davide, já nevím." Dostala jsem se do nepříjemné situace. Chtěla jsem Davidovi pomoct, ale věděla jsem, že bych na nás strhla velmi velký hněv. Věděla jsem to moc dobře, protože jsem cítila, jak Ben přemýšlí, jak efektivně zlomit Davidovi nohy a ruce.

„Prosím." Jenže z Davida odkapávalo zoufalství. Nemohla jsem říct ne. „Doktoři mi řekli, že není možnost, jak mně těch jizev zbavit."

Marty se nepřestával chechtat a nahlas uvažoval o tom, co mu asi řeknou doktoři na mnohonásobné zlomeniny a ztrátu nejdůležitějších orgánů.

„Fajn."

Davidova aura se zbarvila úlevou, Benova hněvem. Julia stále oslintávala objekt svých erotických snů, Terry byla zvědavostí bez sebe a Marty pukal pobavením.

„Je tu jedna podmínka. Nesmíme se odtáhnout. V žádném případě nesmíme přerušit proud energie, ke kterému bude docházet. Oba bychom byli v háji." Zatímco jsem mluvila, Dave jen kýval, protože se nemohl dočkat, až bude mít jizvy pryč.

Oba jsme se k sobě natočili. Byla jsem nervózní jako při maturitě. Přiblížila jsem se svým obličejem k jeho. Jednou rukou jsem se dotkla zjizvených zad, abych měla i jinou kontrolu nad svojí prací.

„Připraven?" zašeptala jsem jen pár centimetrů od jeho rtů.

„Ano." Zašeptal zpět.

Překonala jsem poslední místo mezi námi a přitiskla své rty na ty jeho. Pokusila jsem se vybrat co nejméně intimní místo, takže jsem mu dala pusu na koutek rtů.

Nebyl to vlastně ani polibek. Bylo to jen holé přitisknutí. Žádné špulení rtů, nebo snad romantický tlak.

Pod dlaní jsem cítila, že se začínají ony bolavé stopy zacelovat. Stejně tak jsem cítila, že Ben má co dělat, aby po nás neskočil. Oproti tomu Julii jsme byli lhostejní. Nijak jí netížilo, kde má její přítel rty. Dokonce mi přišlo, že nemá ani ponětí, co se naproti ní děje.

Terry hlídala jedním okem mě a Davida, druhým svého bratra. Věděla jsem, že chápe i svého sourozence, i moji tendenci Davidovi ulevit jak od fyzické bolesti, tak i od psychické. Marty se královsky bavil nad Benovým rozhořčením. Pod vší tou srandou byl připravený se vrhnout mezi nás a Bena. „Možná by bylo lepší Bena uvázat na řetěz." Řekl k Terry dost nahlas, abychom to slyšeli všichni.

Přestala jsem skenovat své okolí v momentě, kdy se začal David odtahovat. Bohužel jsme byli ve fázi, kdy jsem nemohla přestat. Cítila jsem, že měl pocit, že je všechno doléčené, ale neměl pravdu. Nebyl konec.

Musela jsem proto použít druhou ruku, abych Davida popadla za vlasy a jeho hlavu si tak podržet v rádoby polibku. V tu chvíli došlo k tlaku. Z dálky jsme vypadali jako nenasytní milenci. Pravda byla ovšem naprosto jiná. Začala jsem panikařit. Slábla jsem a Dave měl opravdu tendenci se odtrhnout a začít slavit zahojení zad. Byla jsem tedy nucena celý proces co nejvíce urychlit.

Trvalo to ještě několik okamžiků. Vyčerpala jsem se více, než jsem předpokládala a než to bylo nutné. Když bylo vše zahojeno, ruce mi sjely po Davidově těle a já spadla zády na Martyho. Ten mě naštěstí pohotově chytil a pomohl mi narovnat se.

„Tak co, zlato?" Julia poprvé projevila zájem o svého přítele. Stále jí ale v hlase chyběl ten správný tón, abych jí věřila.

Nenechala jsem Davida odpovědět, protože jsem promluvila dříve než on. „Proč jsi to udělal?"

Naštěstí věděl, co myslím. „Cítil jsem, že se mi záda hojí."

„Ale já ti říkala, že se nesmíme rozpojit. Bylo to tak strašně nebezpečné." Zvýšila jsem hlas. Kdyby se mi netočila hlava, zvedla bych se a odešla.

„Promiň." Dave vypadal, že toho lituje, což možná bylo i tím, že viděl paniku, která se ze mě naštěstí už vyprchávala.

„Nikolo." Ben nasraně kývnul hlavou k východu. Věděla jsem, že cítil moje vyčerpání. Protáhla jsem se ven z kóje a krátce se rozloučila se všemi u stolu. Musela jsem jen doufat, že mě nohy donesou až k východu.

Následovala jsem Bena ven z baru. Jenže než jsem se mohla venku přizpůsobit jiným světelným podmínkám, někdo mě chytil za ruku a strhnul mě do tmavé boční uličky. Hned jsem věděla, že se nemusím bát. Byl to Ben, jenže značně naštvaný.

„Co si myslíš, že děláš?" procedil skrze zuby.

„Pomáhala jsem Davidovi. Co si myslíš ty, že dělám?"

„Líbala jsi mého kamaráda." Obvinil mě.

„To nebyl polibek." Byla jsem zděšená tím, co si o mě Ben myslel. „Jen jsem hojila jeho jizvy. Nikdy bych ho nepolíbila."

„Já teda viděl něco jiného." Ben mě natiskl na zeď a uvěznil mě tam svýma rukama.

„Já zase viděla Julii, jak kolem tebe lezla jako popínavá rostlina." I v mém hlase byla slyšet žárlivost.

„Je mi naprosto ukradená."

„Jenže ona si to nemyslí."

„Jak ti mám vysvětlit, že o ní nemám zájem? A když mám pocit, že jsme si náš vztah trošku vyjasnili, začneš se líbat s mým přítelem."

„Sakra, já jsem se s ním nelíbala."

„Nebyl to pro tebe polibek?"

„Samozřejmě že ne. Tohle je pro mě polibek." Musela jsem Benovi nějak vzít slova a zarazit jeho salvu obvinění. Popadla jsem ho za vlasy a přitáhla si ho do polibku. A opravdu jsem do toho dala co nejvíce citů. Netrvalo to ani pár sekund, než se ke mně natiskl a polibek mi oplácel. Chytil mě za boky a přirazil mě více na zeď.

Zavrněl mi do rtů a já byla ztracená. Všechna zdrženlivost, kterou jsem náš vztah držela na platonické rovině, byla pryč během krátkého okamžiku.

„Měli bychom jít někam do soukromí." Ben se odtrhl jen na jednou větu, která mě rozpalovala.

Následné přenesení do mého bunkru pod zemí byl ale začátek konce.