You & I ✅

Část 7 - Autogramiáda

„Louisi... Louisi prober se" Hlas, který Louis tak dobře znal na něj mluvil. Volal jeho jméno. Louis pomalu otevřel oči. Ležel na posteli v jeho a Niallově pokoji. Liam seděl na okraji postele nalevo od Louise, Niall seděl na svojí straně postele a Harry... byl někde pryč.

„Kde – kde je Harry" Vydechl Louis a promnul si obličej. Hlava mu třeštila, jako by tam měl tisíc střepů.

„Šel volat záchranku" Řekl Niall a podíval se někam za sebe.

„Ne to ne! Říkal jsem, že tam nechci" Louis odstrčil Liama a pomalými kroky došel do předsíně, kde Harry doopravdy telefonoval. Právě hlásil adresu hotelu, ale Louis mu vytrhl telefon z ruky a típnul hovor.

„Harry prosím... Nechci do nemocnice. Jestli mě máš opravdu tak rád, jak sám tvrdíš, tak mě necháš tady" Harry měl červené oči a tvářil se bezmocně. To se z toho složil?

„Nechci, abys trpěl Loui" Harry si otřel červené oči do rukávu.

„Ale no tak. Staráte se o mě snad líp, než doktoři" Usmál se Louis a rozevřel náruč.

„Pojď sem" Harry mu padl do náruče. Niall potom všem udělal snídani. Louis si dal jen kousek jablka a kafe. Harrymu se po hodině ozval jejich manažer, že mají na dnešní odpoledne sjednanou autogramiádu v nákupním středisku. Harry se zeptal, jestli chce jít Niall s Louisem taky. Niallovi se nějak moc nechtělo a Louis taky nechtěl jít. Takže Harry potvrdil účast jeho a Liama. Ale Niall jim slíbil, že pojedou s nimi a pak se půjde s Louisem aspoň projít po Trafalgar Square.

„Paul nás zabije, když zjistí, že tam jdeme jen my dva" Prohlásil Harry, když se šel chystat do pokoje. Liam zamířil nejdřív do koupelny.

„Proč by to dělal? Vždyť všude nemusíme být všichni" Sledoval ho Niall od dveří, ale nemínil do Harryho pokoje udělat ani jeden krok. Měl skoro noční můru z toho, jak viděl Harryho nepořádek v pokoji a teď to nevypadalo jinak. Harry v tom měl ale zřejmě systém, protože chňapl černé tričko, hnědé sako a černo-bílé kalhoty. Niall se na Harryho nechápavě díval - v tom oblečení vypadal jako flekatá kráva, ale nahlas nic neřekl.

„To je pravda, ale neřekl jsem mu, proč tam nejdete. Takže počítám, že se bude ptát hned, co tam přijdeme" Niall se modlil ke všem bohům, které znal, aby to Harry neřekl. Přece jen Louis ani nechtěl do nemocnice, ale jestli to řeknou jejich manažerovi, nebude to mít dobrý následek.

„Tak si něco vymysli. Pokud mu řekneš pravdu, tak budeme mít před pokojem tisíc fotografů a taky naštvaného Paula. Nerad bych všem potom vysvětloval, že Louis má bulimii nebo anorexii..." Harry si přestal nasazovat hodinky a podíval se nechápavě na Nialla.

„Cože?!" Vyhrkl Harry, div mu nevypadly oči z důlků.

„Vždyť ti to Louis říkal. Z toho sis nic nevyvodil?" Harry zavrtěl hlavou, ale pak se podíval přes rameno Nialla a díval se na Louise, jak sedí na gauči.

„Nenapadlo by mě, že by - že by měl něco takového" To nejseš sám, pomyslel si Niall. Harry se na sebe naposledy podíval do zrcadla.

„To ani mě ne" Řekl si spíš sám pro sebe Niall, ale Harry stál vedle něj, takže moc dobře slyšel.

„Pokud to bude horší a horší, stejně ho tam budeme muset poslat" Zašeptal Harry, protože nechtěl, aby ho Louis slyšel. Harry ještě k pochopení kývl hlavou směrem k němu.

„Kam mě pošleš?" Prošel kolem nich Liam s vyčesanými vlasy jen v boxerkách.

„Jestli tam chceš jít takhle, tak asi do blázince" Řekl Niall a Harry se jeho poznámce zasmál. Liam něco zabručel pod vousy a šel se obléct do svého pokoje.

„Myslím to vážně Nialle" Dodal ještě Harry a pevně zmáčkl Niallovu paži. Ten do ní začínal dostávat křeč, takže se vysmekl Harryho držení.

„A já myslím vážně to, že pokud tam chtít nebude, tak ho tam nedostaneš"

„O kom to mluvíte?" Louis se vedle nich objevil jako přízrak. Harry se křečovitě usmál a než stačil Niall něco říct, nakopl ho do kolene. Niall musel zadržet slzy bolesti, které se mu hrnuly do očí. Bylo tohle nutný? Pomyslel si, zatímco mu nohou začínala projíždět nesnesitelná bolest.

„O nikom" Řekl Niall s Harrym dohromady a Louis povytáhl obočí. Niall tou bolestí sotva stál na nohou a tak se přidržel pevně futer.

„Vážně?" Niall nečekal to, co mu Harry udělal tentokrát. Štípl ho do zápěstí tak, aby to Louis neviděl. No to si už snad dělá srandu?! Neřekl jsem ani slovo a on mě takhle musí fyzicky týrat? Niall se musel kousnout do rtu, protože bolest byla třikrát horší.

„Jo" Řekl Harry co nejklidnějším hlasem a podíval se na Nialla, který se nezmohl na nic, než přikývnout. Louis se podíval na Nialla, který se tvářil divně.

„Nialle jsi v pohodě?" Harry nejspíš chtěl do třetice něco udělat, ale Niall už se mučit nenechal. Vyklouzl ode dveří a bolestí zaúpěl. Sehnul se v pase a rukama si svíral koleno. Na zápěstí se mu začala rýsovat rýha z Harryho nehtů. Niall střelil vražedný pohled na Harryho, který jen pokrčil rameny. Tak tohle ti jen tak neprojde kamaráde.

„Nikdy mi nebylo líp" Řekl Niall sarkasticky.

„Harry? Nemůžu najít svou peněženku. Přísahal bych, že jsem ji měl včera u sebe" Harry vylovil z kalhot Liamovu peněženku.

„Možná jsi ji měl u sebe, než jsi nešel zvracet do popelnice a nezpíval u toho Hey Angel" Niall sice s bolestí v koleně a v zápěstí, vyprskl smíchem. Liam že zpíval Hey Angel? To musel být hodně namol. Liam vešel z pokoje oblečený a vytrhl svou peněženku Harrymu z ruky.

„A že by sis to nechal pro sebe?" Liam zrudnul v obličeji a podíval se na Nialla, který se pořád krčil bolestí.

„Co je ti?" Niall jen mávl rukou. Ať už konečně odejdou! Musím si jít to koleno naledovat, jinak si asi budu muset pořídit náhradní. Harrymu pípnul telefon.

„To je Paul. Čeká na nás auto u zadního vchodu" Harry už byl na odchodu, ale u dveří se otočil na podpatku.

„Nechtěli jste jet na Trafalgar?" Já budu rád, že udělám kroky do kuchyně, ještě tak se teď tahat na Trafalgar.

„To je dobrý, půjdeme pěšky" Řekl Louis.

„Fajn. Asi půjdeme pak rovnou na oběd, tak se uvidíme později" Louis je vyprovodil, a když zavřel dveře od apartmá, Niall se konečně složil na gauč. Louis se k němu přiřítil, jak jen mohl. Spíš se k Niallovi přišoural pomalými kroky. Sedl si vedle něj na gauč, zatímco Niall začal brečet bolestí, držejíc svoje pravé koleno.

„Nialle, co je?"

„Promiň, ale budu si muset sundat kalhoty" Louis se podíval na Nialla. Pořád nechápal, co se stalo. Proč mu to vlastně říkám, vždyť mě viděl bez kalhot víc než moje rodina dohromady.

„Posluž si" Pokrčil ramenem Louis. Niall si rozepnul kalhoty a pomalu je sundal. Louis sykl, když viděl Niallovo nakopnuté koleno. Začalo se zbarvovat do fialovo-modré barvy.

„Do hajzlu" Ulevil si Niall a pak se podíval na zápěstí. Z rýhy od Harryho nehtů se mu dělala červená rána.