You & I ✅

Část 43 - Ve strašidelném domě

Ulice zela prázdnotou a oni jediní tři byli v té tmě okolo přítomní. Přímo naproti nim se tyčil patrový dům. Jen se od těch sousedních hodně lišil. Většina střechy byla tatam, celkově dům působil zchátralým dojmem a okna byla rozbitá. Vchodové dveře byly vypáčené a vyhozené z patů (pokud v té době nějaké byly) a jen při pohledu působily strašidelně. Před domem na prostoru, kde dřív musel být udržovaný trávník, byla zabořená nějaká cedule. Harry k ní udělal pár kroků a dlouhými prsty přejel po ceduli. Stálo tam NA PRODEJ, ale nápis byl pod nánosem špíny a prachu sotva čitelný, navíc byl popsaný všelijakými nápisy a malůvkami. Harry si otřel špinavou ruku do zadní strany kalhot, ale tím víc si spíš ušpinil svoje kalhoty.

„Pěkná barabizna" Přikývl Niall a poplácal Liama po zádech. Nakonec těm historkám ještě začne věřit.

„Říkal jsem, že je to opuštěný..."

„Ne, říkal jsi, že je to strašidelný dům, kde straší" Opravil ho Harry stojíc pořád u té cedule. Liam si za ním jen protivně vzdechl, ale nic neřekl.

„Budeme muset jít tímhle vchodem. Jiný tady totiž není"

„Poslouchej, není to ten tvůj novej barák, o kterým jsi mluvil během turné v Evropě? Začínám si to myslet, protože o něm mluvíš, jako bys ho měl stokrát projitý od spodu nahoru" Niall se nad Harryho poznámkami musel zasmát. Byla pravda, že Liam až moc dobře popisoval tenhle dům a zřejmě v něm nebyl ani jednou. Liam Harrymu věnoval jenom pohled říkající „Ty jsi fakt idiot".

„Sami jste posraní strachy a to jsme tam ještě ani nebyli"

„Já se nebojím" Přihlásil se Harry a vystřelil ruku vysoko nad hlavu. Liam jen protočil očima, ale Niall se dál smál.

„Hazzo, že ty jsi nebyl ticho. Nialler má zase ten svůj záchvat smíchu"

„Však on tě ten smích přejde, Ni" Vydechl Harry. Niall se přestal smát během pár sekund. Jak tohle myslel? Jen ze srandy nebo doopravdy? Dobře, začínám se bát, ale to hned neznamená, že mě Harryho kecy nějak vystraší. Všichni tři se vydali k velkým dubovým dveřím, které byly pootevřené. Nejspíš by stačilo, kdyby do nich někdo trochu strčil a už by spadly úplně.

„Až po vás pánové" Zarazil se Harry u dveří a natáhl ruku, ať jde Niall s Liamem jako první. Byl přece jen nejmladší ze skupiny. Když byl v takovém záklonu s nataženou rukou, jen se musel usmát, jak komicky vypadal.

„Najednou jsi nějaký vychovaný Harry" Rýpl si Liam, ale už vkročil dovnitř. Uvnitř byla taková tma, že nebylo vidět ani schodiště do druhého patra. Liam udělal dva kroky ode dveří, aby do něj Harry s Niallem nevrazili. Sám už neviděl na krok, jediné světlo vycházelo z ulice. Když vedle sebe uslyšel a ucítil Nialla a Harryho, musel se zasmát.

„Co ti přijde k smíchu?"

Liam natáhl ruce, jak kdyby chtěl ukázat velkolepost toho domu, ale jenom tím trefil Nialla do břicha. Ten se zaklonil v pase, žluč se mu až neuvěřitelně rychle dostala do krku. Niall několikrát zakašlal přidušeným kašlem.

„To-tohle už nikdy nedělej. Málem jsem tady hodil mašli" Niall se několikrát nadechl a i když neviděl skoro nic kolem sebe, Harryho zelené oči viděl jasně jako dva drahokamy. Zase ho skenovaly...

„V pohodě?" Zeptal se Liam, Niall mu jen odpověděl přikývnutím. Doufal, že to viděl.

„Došlo někomu z vás, že tady bude tma jako v pytli?" Dodal otázku Liam, díky které tak natahoval ruce, až bouchl Nialla do břicha. Odpovědí mu byl nečekaný pohlavek do zátylku.

„Auu, Nialle!"

„To nebyl Niall, ale já... Mělo to dojít tobě, ty historiku. Byl to tvůj nápad a ty ani nevezmeš nějakou baterku nebo něco, čím bychom viděli na cestu?" Harryho hlas zněl naštvaně a Niall se mu ani nedivil. Liam neodpověděl. Nejspíš přemýšlel, proč mu to nedošlo už v hotelu.

„Počkat..." Niall měl na sobě Louisovo sako a jelikož ten kouří, třeba najde v kapse aspoň zapalovač. Sice to není moc, ale aspoň nějaké světlo by bylo. Niall zalovil ve vnitřní kapse a opravdu tam byl zapalovač.

„Štěstí, že sis vzal to Louisovo sako" Liam poplácal Nialla po rameni a ten hned cvakl se zapalovačem. Malý plamínek ohně hned zúžil jeho zorničky a osvítil jeho obličej. Viděl i Harryho a Liamovu tvář, i když ne úplně.

„Jak jen ten dům vlastně velkej?" Niall upřel pohled na rovné schodiště vedoucí do dalšího patra. Schody byly ze dřeva, stejně jako zbytek domu (kromě dveří), některé už chyběly a tvořily jen velké díry ve schodišti. Jako vypadané zuby...

„Tohle patro a pak ještě to, kam vedou ty schody. Tady dole je – teda – měla by být kuchyně, obývák, koupelna a záchod. Nahoře pak ložnice a pokoje těch dětí. Dost pochybuju o tom, že tady nějaká místnost ještě zůstala v původním stavu" Pousmál se Liam, zatímco Niall „mapoval" zapalovačem okolí. Neviděli zhola nic, jen trochu schodiště. Tohle nebylo k ničemu, i kdyby šli všichni tři pohromadě, neměli šanci se dostat o tři kroky dál, aniž by se nepřerazili o zeď nebo něco dalšího. Harry nakonec vytáhl svůj telefon a stejně tak jako Liam. Přece jen světlo bylo větší a oproti Louisově zapalovači to bylo jako ozáření na fotbalovém hřišti.

„Co bude-..." Než stačil Harry doříct, co bude teď, ozvalo se z druhého patra zavrzání. Znělo to, jako by někdo šel bosý po dřevěné podlaze nebo šel po schodech. Liam hned zamířil svým telefonem po zdroji, tedy aspoň se o to pokusil. Jenže nikde nic a nikdo, jen on s Harrym a Niallem po jeho pravici.

„C-Co to sakra bylo?" Vykoktal Niall, kterému se srdce rozbušilo tak divoce, div mu nevyletělo z těla.