You & I ✅

Část 20 - Nemocnice

„Loui..." Zmohl se jen na to a už padl Louisovi kolem krku. Jenže ten ho hned odstrčil od sebe.

„Nialle, co tady děláš?" Niallovi se ze rtů vytratil úsměv. Byl rád, že Louise našel a on takhle? Všechny jeho starosti, co řekne, až Louise najde a co neudělá, byly tytam. Měl v hlavě prázdno. Louis si sundal brýle a strčil je do kabátu. Stejně přes ně sotva viděl.

„Já – já jsem o tebe měl strach" Vydechl Niall a pořád sotva popadal dech, jak se vrhl do rušné silnice. Louis se opět opřel o most a vypadal, že Nialla ignoruje.

„To nemůžu jít ani ven?" Přesně, jako Harry... Niall tam jen tak stál a nechápal, co Louisovi přelítlo přes nos. Niall nemohl popadnout slova. Stoupl si vedle Louise a překvapeně se na něj díval.

„Co ti přelítlo přes nos?" Louis se díval na řeku a několikrát po sobě zamrkal.

„To bys měl říct ty mě. Proč mi nedáš na chvíli pokoj a nebásníš o té svojí nové holce?" Obořil se na něj Louis vyšším tónem v hlasu.

Niall se už nadechoval, že něco řekne, ale Louis nejspíš hodlal pokračovat. „Nemusíš mě nic říkat. Nečekám, že mě řekneš, kdo to je. Ale myslel jsem si, že mě to říct můžeš. Myslel jsem, že jsme nejlepší kámoši a že před sebou nemáme tajemství. Jen jsem pořád přemýšlel, kdo to asi tak může být. V poslední době jsi o nikom nemluvil, tak jsem byl docela mimo, když jste o tom začali mluvit" Niall se díval Louisovi do očí a absolutně netušil, o čem to mluví. Proč to nikdo nechápe? Proč nikdo nedokáže pochopit, že on žádnou přítelkyni nemá. Proč si to nikdo nenechá vysvětlit?

„Ale já ..." Louis ho jen zastavil mávnutím ruky.

„Nemusíš mi to říkat. Ani to nechci slyšet. Víš, přeju ti to..." Louis sám nevěřil ani jednomu slovu, které říkal.

„Louisi, ale já nikoho - ..." Louis jen zavrtěl hlavou a promnul si oči.

„Mě je to fuk. Je to tvůj život" Ty jsi fakt paličatej Louisi. Kdybys jen věděl, jak to opravdu je.

„Vůbec nic nechápeš. Kdybys mě to nechal vysvětlit" Řekl konečně Niall, aniž by ho někdo přerušil. Louis ale vypadal, že je mu to úplně fuk.

„Nemusíš mi to vysvětlovat. Já to chápu, prostě někoho máš. Jak jsem řekl, přeju ti to. Určitě vám to bude klapat víc, než mě s Briannou" Niall povytáhl obočí. Co je s Briannou?

„Počkat, co je s tebou a Briannou?" Louis zavřel na chvíli oči a Niall si všiml, že mu po tváři stekla slza.

„Ty brečíš? Loui..." Niall už natahoval ruku k té Louisově, ale ten byl rychlejší a radši si ji zastrčil do kapsy u kalhot.

„Ne nebrečím Nialle..." Utřel si slzu z obličeje a podíval se na Nialla. Louis už ten pohled chtěl přetrhnout, ale – nemohl. Zase ten pocit, který cítil v přítomnosti Nialla. Srdce mu vynechalo tep.

„Loui..." Niall zase natáhl ruku, ale Louis tentokrát neustoupil. Niall setřel zbytky slzy z Louisova obličeje, sotva se mu nerozklepala ruka.

„Díky. No s Briannou se to má tak – dneska dopoledne mi volala a podle mě byla zase někde v baru" Niall nechal pustit ruku zpátky a poslouchal Louise bez přerušení.

„Vůbec se o nic nezajímala. Byl to asi pětiminutový hovor. Já prostě - ..." Louis se hlasitě nadechl a zase zavřel oči, aby zahnal slzy.

„... Mám pocit, že mě podvádí. A že to není poprvé" Dokončil Louis. Nemohl popadnout dech, zase ho začalo bolet břicho a třeštit hlava.

„To mě moc mrzí. Máš jen ten pocit, nebo ti to sama řekla?" Louis jen zavrtěl hlavou a kousl se do rtu.

„Ani nemusela. Nejsem idiot Nialle..." Louis začal vidět rozmazaně a už na něj šlo zase zvracení. Teď ne prosím...
„To jsem neřekl Louisi. Jen nechci, aby s tebou nějaká kráva takhle zacházela. Nezasloužíš si to" Louis chtěl něco říct, ale šíleně ho bolelo břicho a nohy ho přestávaly poslouchat.

„Louisi?" Niall chytl Louise kolem ramen. Proč se to vždycky takhle posere?

„Loui slyšíš mě? Prosím tohle mi nedělej..." Niall se jen díval, jak se Louis drží za břicho, hledí někam do neznáma a sotva stojí na nohou. Co mám teď sakra dělat? Než přijede taxi, Louis může omdlít. Nemůžu s ním jít někam pěšky, sotva ho unesu, i když je lehčí než já. Do prdele Nialle mysli sakra! Jenže mezi takovým davem lidí sotva něco udělám.

„Nialle..." Zašeptal Louis, ale na víc se nezmohl. Bylo mu příšerně špatně a Niall byl totálně bezmocný. Nemohl udělat nic jiného, než zavolat záchranku. Tohle už nemůže zachránit ani on ani Harry s Liamem dohromady. I když Louis protestoval, že nechce do nemocnice, nic lepšího Nialla nenapadlo. Už musí vědět, co s Louisem je.

Niall se podíval po silnici, zatímco držel Louise co nejvíc pevně a co nejblíž u sebe. Zrovna jejich směrem jel taxík a jak ho tak Niall sledoval, byl prázdný. Přešel s Louisem ke kraji silnice a mával na taxi, dokud mu nezpomalil u krajnice.

„Potřebujeme do nemocnice" Doufal, že řidič nebude stejný, jako ten předtím, ale naštěstí nebyl. Tenhle jim klidně zastavil a počkal, až Niall nastrkal Louise dovnitř. Řidič už vyjel, když se Niall připoutal. Louis už zavíral oči, když se otočil na Nialla. Položil si hlavu na jeho rameno a Niall ho ochranářsky objal co nejblíž k sobě. Niall se snažil zadržet slzy a i když se Louis jemně usmíval, nemohl nebrečet. Slzy si hned otíral do rukávu.

„Nialle..." Ten si otřel jak slzy, tak oči a podíval se na Louise.

„Promiň mi to Loui" Omlouval se Niall, vlastně ani sám netušil za co. Nejspíš za to, že veze Louise do nemocnice.

„Louisi, chtěl jsem ti něco říct" Jen to řekni, konečně to řekni.

„Jo?"

„Já žádnou přítelkyni nemám" Niallovi se neskutečně ulevilo. Teď už se nebude s Louisem dohadovat o nějaké holce, když vlastně ani žádnou nemá.

„Věděl jsem to" Zašeptal Louis a chytl Nialla za ruku.

Niall se div nerozbrečel znova, tentokrát štěstím. „Jak jsi to mohl vědět?" Loui ale neodpovídal. Niall se na něj podíval. Lehce oddechoval, pusu pootevřenou a oči zavřené. Niall ho pohladil po tváři a strčil mu pramen vlasů za ucho. Mohl by se na něj takhle dívat donekonečna. Kdyby nebyl nemocný...